jablko Evino v ráji a pod. Mezi přípitky a krájením věnce rozpoutalo se veselí a najednou počali hosté po sobě a nejprv po nevěstě házeti hrachem a pšenicí, symboly plodnosti; čím více se na někom zrnek zachytilo, tím bude šťastnější. Nevěsta schová si zrní, které na ní padne, pro slepice a pro husy, aby hodně nesly. V tom strhne se u dveří křik, družba přinese loutku jako dítě převlečenou, hýčká je, zpívá mu, ukazuje hostům, jakého mají novomanželé kloučka, a natropiv se s ním dosti žertů, osloví svatebčany a vyzve je ke sbírce na kolébku; někde vybírají též na kasičku nebo též nevěstě na čepec. K zábavám svatebním patří též mísa tajnosti. Družba přinese přikrytou mísu, postaví před nevěstu a dává hádati, co v ní asi je. Každý hádá, ale nikdo neuhádne. Konečně odklopí družba mísu; buď z mísy vyletí živá slepice, nebo jsou v ní vejce aneb brambory aneb trochu obilí a pod. Dříve měla mísa tajnosti hlubší význam. Její obsah nevěsta pečlivě schovávala, neboť měl býti základem jejího štěstí; brambory sázela ve zvláštní brázdu, slepici věnovala větší pozornost než jiným a peníze za prodané od ní vejce stranou skládala. Po hostině nosil družba umývadlo, aby hosté si ruce umyli, i při tom měl zvláštní řeč a za umytí vybíral peníze, jež jemu zůstaly. Po hostině každý sebral svou vejslužku, někdo s ní zaskočil domů, aby zároveň se převlékl; většina však odebrala se přímo do hospody. Družba vzal s sebou džbán piva a mísu všelikých jídel. V hospodě je nejvzácnější stůl, t. zv. konšelský, obsazen. Družba jej vykoupí přinesenou vejslužkou, aby mohli svatebčané sedět u stolu nejvzácnějšího. Brzy rozproudí se zábava, tančí se všechny možné tance, na které kdo vzpomene, spojené s výskáním a zpěvem. Když novomanželé opustí taneční zábavu, bývá nevěsta provázena, družba ještě jednou doma dává jí napomenutí a pak odevzdá ji ženichovi. Na to vrátí se všichni do hostince, a zábava končí až ráno. Den na to sejdou se hosté opět v domě nevěstině a po snídaní chystá se vše, aby zavezli nevěstu do nového domova k ženichovi. Když je vše připraveno, dostane se jim ještě malého pohoštění, načež následuje loučení nevěsty s domem otcovským. Družba má zase při tom příhodné řeči. Po té usedne celý průvod na vozy, nevěsta s družkami, s ženichem a mládenci na vůz první.

Družička některá drží v ruce májíček, všelijak opentlený; na poslední vůz sedá matka nevěstina s jinými ještě ženami a na něm veze se výbava. Muzikanti buď rozsedli se každý na jiný vůz, aneb měli svůj vůz zvláštní. Průvod jel za zpěvu a výskotu. Někdy býval též zalykován, právě jako předešlého dne průvod z kostela; diváků ovšem po cestě je dost, a mezi mládež metají se koláčky z vozů, aby svým jásotem a křikem při rvačce o koláčky veselí zvyšovali. Nejbujnější veselí se vzbuzuje, jestliže poslední vůz vleče vzadu t. zv. páté kolo, které se otáčí šikmo po zemi, v němž připevněny jsou směšné figurky žida a židovky, jakoby spolu tančily. V domě ženichově čekají již rodiče, a tchyně vítá na prahu syna s nevěstou.

V Čechách na př. na Sobotecku bývají vrata uzavřena, a panímáma se táže nevěsty, zda bude hodná, poslušná a pod., a otevře je teprv tehdy, když nevěsta přislíbí. Družba vede průvod do nového domu a na pozdrav zpívá zbožnou píseň. Pak oslovuje rodiče ženichovy a vybízí, aby novomanžely s požehnáním přijali. To se stane. Nevěsta snaží se v nové domácnosti co nejdříve zvyknouti. Hned chápe se práce. Někde schválně nastrčí jí koště, zda si ho všimne a uklidí je. Na dvoře zatím provede se komická scéna. Kde se vzal, tu se vzal žid, a kupuje výbavu nevěstinu. Ženy mu ji prodávají, ale ovšem neprodají, leda nějakou starou drchnu a tu když žid rozevře, najde v ní místo peří staré suché listí. Žid je ovšem pouhá maškara. Výbavu do opravdy koupí ženich za slušnou cenu. Podaří-li se mládencům

výbavu vzíti, musí ji ženy zpět vykoupiti. Výbava zanese se do nového domova, starosvatka vystele peřiny, načež následuje hostina, bohatá sice, ale bez obřadů a bez vybírání. Šprýmů a zpěvu všude dost.

Důležitým obřadem při svatbě bylo čepení čili zavíjení nevěsty. Někdy konalo se již první den v hostinci, nebo když přišla nevěsta z hostince domů, někdy nechávali obřad ten, až když byla nevěsta přijata v domě ženichově, ale opět provedli jej při tanci v hostinci, kde druhý den bylo právě tak veselo jako den před tím. Z pravidla čepilo se v hospodě. Asi o půl noci někdo silnější tančil s nevěstou a vyhoupnul nevěstu na stůl, kde již podle úmluvy čekala starosvatka a jiné ženy. Ženy berou nevěstě věneček a rozplétají jí vlasy a zavazují je jako vdané a nasazují jí čepec, neb uvazují jí šátek, tak jako vdané. Mezi tím družky zrazují nevěstu, aby se nedala, a tato dvakrát, třikrát ženám se vyrve a čepeni shodí. Konečně, zvlášť když ženich zaplatí za věneček, dá si říci a nechá se očepit.

Celý úkon tento je provázen pěknými zpěvy. Očepenou nevěstu opět uvedou mezi tanečníky a často uspořádá se komická scéna, při které nevěstu prodávají. Brzy objeví se žid, který chce nevěstu koupit, brzy zase hrbatá bába, kterou chtějí místo nevěsty nastrčit. Na konec však přece pravý ženich koupí pravou nevěstu, načež pokračuje se v taneční zábavě. Při bohatších svatbách hodovalo se ještě den třetí. Při tom prováděly se různé obyčeje, zejména stínání kohouta a strojení kužele. Ženy snesly lnu a konopí, svázaly vše na dlouhou tyč ve způsobu kužele, některý mládenec nesl tento kužel, kolem něho seřadily se ženy a s průvodem hudby nesen byl kužel darem nevěstě. Jindy zase při hostině přinesen byl černý kohout určený k popravě. Družba otázal se, kde má být popraven; když se shodli, šel celý svatební průvod s kohoutem, uvázaným třemi stužkami na křídlech a na nohou, a když s ním provedli všeliké šprýmy, přivázali jej ke kolu, družba měl řeč, po ní obešel třikrát kohouta, načež máchnul šavlí v pravo a v levo, pak sťal kohoutovi hlavu. Jestliže kohouta do třetice nedobil, musil za posměchu utéci a zástup dobil kohouta koštětem nebo i cepem. Různými radovánkami třetího dne skončeno bylo svatební veselí. V neděli na to sešli se ještě příbuzní na přátelský oběd čili na dobrou vůli.

V různých krajích jsou ovšem některé dosti podstatné odchylky od tohoto postupu. Na Valašsku po oddavkách jede ženich se svou rodinou, nevěstou, mládenci a družkami do domu svých rodičů, ostatní pak do domu rodičů nevěstiných. Nevěsta přijímá se podobně, jako výše jsme uvedli, do nového domova. Hlavní hostina konala se večer a sice v domě ženichově. Na Domažlicku hosté ženichovi častováni jsou u jeho rodičů, hosté nevěstini opět u jejích