Byl to společný tlak na všecky příslušníky téhož panství, společná vynucená práce, jež zbližovala rodiny i dědiny sousední a měla vliv na mluvu i na obyčeje jich i na způsob života. Na robotu připomínaly ve výstavě některé předměty, jako: kusy kroje panských úředníků, kláda k potrestání neposlušných, patenty osvobozující od roboty. Na moravských slavnostech viděli jsme dojemný průvod a práci robotní družiny i jednotlivé jiné výjevy robotní. — V obci míval rychtář zvláštní práva a odznakem jeho pravomoci byla hůl opletená řemínky. Těchto rychtářských práv byla na výstavě hojnost veliká. Též vystaveny byly palice, na které připínala se obsílka k obecním hromadám. Význačná v dřívějších dobách na dědině postava pastuchova, kteréž bylo obmýšleno dáti zvláštní menší oddělení, bohužel pro některé překážky zastoupena nebyla.

Přecházíme k zvykům výročním. Běh života často srovnává se s dobou roční, dětství k jaru, jinošství k letu, dospělý věk k podzimu a stáří k zimě. Přidržíme se tohoto podobenství a dobu roční a zvyky s ní souvislé počneme jarem. Lid nedrží se ovšem počátku hvězdářského a počítá jaro v každé krajině jinak; z pravidla dle svatého v té krajině oblíbeného anebo spíše od určité pouti. Též počátek postu pokládá se leckde za přechodní dobu od zimy k jaru. Ze zvykosloví pokud by se daly vystaviti, náležejí sem postní jídla, svěcení svátku sv. Jiří, obílení sádu (mezníku), metly, jimiž se mrskávali hoši u sádův, aby pamatovali, kde jsou obecní hranice, dále znázornění starodávného obyčeje vynášení smrti. Obyčej ten rozšířen byl do nedávna po všech krajinách českoslovanských a má obdoby i u ostatních Slovanů i v západní Evropě. Nosívá se smrt (Mařena) v neděli odpoledne. Upraví ji odrostlejší dívky z došků, oblekou v ženské šaty, nastrčí na dlouhou tyč a nosí po celé dědině. Za dědinou ji odstrojí a hodí do vody. Byla-li oblečena v šaty staré, roztrhají je na ní. Odstrojí-li Mařenu, oblekou šaty její některému děvčeti a vedou je jako líto zpět do vesnice. Napřed jdou hoši, nesouce májíček, okrášlený červenými pentlemi, někde též obrázky a skořápkami z vajec, za nimi děvčata s lítem, které nese vršek májíčku a po každých dvou krocích se zatočí. Májíček zanesou tam, odkud vynesly smrt. Na Hané představuje smrt dutá dýně s vykrojenýma očima, v které hoří svíce. Někde, na př. ve Slezsku, vynášejí děvčata Mařenu, kterou oblekou jako nevěstu, a hoši Mařocha, kteréhož upraví jako ošklivého hastroše. Průvody vyjdou z opačných konců dědiny a setkají se na návsi, kdež nastrojí se scéna, jakoby Mařoch chtěl Mařenu políbiti, děvčata Mařenu brání a Mařocha shodí do vody. Někde na tyčku, na kterou zavěsili Mařenu, přiváží máj ověšený pentlemi nebo červenou šatku a tím upraví si praporec, s nímž vracejí se do vsi. V jednotlivých krajinách ještě jiné odchylky nebo podrobnosti se vyskytují, též říkání a zpěvy při vylíčených obřadech nejsou úplně shodné, ale všude obsahem si podobné, všude ozývá se radost, že smrt vynesli a líto vedou si zpět.

Původ celého obyčeje ztrácí se v daleké minulosti a zdá se sahati až do dob pohanských. Jisto je, že smrt souvisí nějak se zimou a její záhuba s koncem zimy, a radost z líta s počátkem jara. Do doby postní též připadá řehořský průvod školácký, dále slavení květné neděle palmou, kočičkami (na Slezsku bahnířem). Velice bohatý je týden velikonoční. Ovšem nedá se ukázat každá pověra, co vše děvčata a hoši na zelený čtvrtek, na velký pátek, bílou sobotu dělají, co hospodář, co hospodyně, jak všelijakými výkony chrání statek, dobytek, včely, pole, sady, jak všemu snaží se přičarovat štěstí, ač právě tato stránka lidového života po stránce kulturní a psychologické je jedna z nejdůležitějších. Na výstavě mohl se podati jen bohatý výběr klepadel, řehtaček a hrkávek vedle složitého Jidáše na rapotáči, spolu s fotografií velikonočního klepání, jež hoši z celé vesnice těmito přístroji provozují. Též se vyložily fotografie jiných velikonočních scén, jako pálení Jidáše, vzkříšení, chodění s pomláskou a pod. — Pomláskové šlehačky

Ostatkové právo na Hané.

Dle fotografie F. Dvořáka.