Ještě k jinému doplňku výstavy lidové písně musíme obrátiti svou pozornost: ku skříni, v níž vyloženy byly písně kramářské. Byly to ony známé, neúhledně na drsném, sežloutlém papíře tištěné, skoro vesměs pilnou potřebou sešlé písničky, buď jednotlivé, nebo tu v menší sbírky, tam zase v objemné »špalíčky« sešité, namnoze neumělou rukou selskou primitivní koženou vazbou opatřené. Na tisíce vešlo se jich do nevelké vitríny; valnou většinou, jak samo sebou se rozumí, byly obsahu náboženského, ale i světských sešlo se veliké množství. Obsahem těchto jsou nejvíce vzrušující příběhy ze života lidu samotného, varovné nebo pouze zábavné, také leckdy peprné úsměšky, dosti často však i sensační události zahraničně, namnoze dokonce významu historického, nejstarší z nich sáhají třeba i více než dvě století nazpět, novější zabývají se tendenčně převratem r. 1848, válkou pruskou r. 1866, mezi výběžky, posledními objevují se i ohlasy chantanů; avšak v pestré směsici té spatřujeme také »Kde domov můj« nebo některou pěknou píseň, již známe ze sbírky Erbenovy... Jsou to písně pro lid určené a od něho také zpívané, z největší části pak i z lidu vyšlé — místo v šíré

Pohled do oddělení lidové písně, hudby a tance.

Dle fotografie p. dra. Němečka, člena K. C. F. A.

oblasti »lidové písně« bychom jim tedy nesměli upírati ani tenkráte, kdyby mnohá z nich nebyla vznikla z téhož zdroje a tímže způsobem, jako vznikají druhdy i ony zpěvy vesnické, jež po výtce nazýváme »národními písněmi« a na něž právem jsme tak hrdi: totiž kombinací a přeměnou zpěvů starších. Arci dotěrná křiklavost kramářských písní, jejich celý ton namnoze tak sprostý přímo nás odpuzuje — ale snadně si tyto v pravdě »jarmareční« vlastnosti vysvětlíme: nejsou to naivní, okamžitou náladou vnuknuté improvisace prostého, upřímného vesničana, nýbrž jest to na výdělek vypočítané a tudíž žádnou, ani sebe hrubší přitažlivostí nepohrdající zboží. Ale lid nejen že je kupuje a zpívá, nýbrž on je dnes právě tak, jako činil před stoletími, pečlivě ukládá vedle své nejoblíbenější četby, vedle svých modliteb a kronik, snářů a kalendářů. —

Mnohem méně názorného materialu výstavního, než píseň, poskytoval ovšem tanec. Sborníky písní obsahují arci také mnohé písně taneční, ale zvláštních sbírek tanců, zejména takových, které i k choreografické stránce přihlížejí, jest velice málo. V české sbírce Rittersberkově přidáno k písním ještě 50 hudebních skladeb tanečních beze slov (mezi nimiž i několik z krajů německých), u Erbena pak nalézáme přes třicet rozličných tanců, jichž nejeden má i několik nápěvů. Alfred Waldau, jenž povzbuzen Nerudou r. 1860 vydal německý spisek o českých lidových tancích, již značnou řadu jich popsal; počet konstatovaných názvů lidových tanců pak sice nenáhle rostl, přesahoval již značně jedno