Selská světnice slanská.

Dle fotografie F. Dvořáka, člena K. Č. F. A.

Stavitelské umění lidové doplňovaly ještě některé modely, postavené uprostřed výstavní místnosti. Jsou to památky velmi charakteristické. Stavení hospodářská zastoupena modelem statku v Řisutech z konce minulého století, který řadí se k nejstaršímu statku na okrese (jeho model vystaven byl ve středu paláce národopisného). Charakteristické byly při nich pavlače, šindelová střecha s vikýři, rozšířenými v podobě mansard zvláštními zdobenými štíty. K těmto stavbám hospodářským družil se model starého mlýna, na němž znázorněny pěkně součásti jeho; model staré dřevěné zvonice z Kvílic; konečně zajímavý model studny v bývalé zájezdní hospodě v Lukově. Doplňkem k tomu byly pilně pracované půdorysy typických vesnic jednotlivých usedlostí, kresby stavitelských detailů, hojnost fotografií osad, statků, chalup i městských domů a různých památek stavitelských a uměleckých.

Nábytek obou světnic hořejších doplněn v souborné exposici nejvíce částmi, jež ve světnici nebývají,

zejména malovanými almarami s vykládanými i vyžehovanými ozdobami. Vedle nich vystaveny vybrané části nábytku malovaného i vykládaného. Studiu nábytku okresu slanského věnoval se pilně F. Velc, jak svědčily hojné jeho kresby. Taktéž nádoby obou světnic doplněny byly dole ve skříních četným výběrem rázovité keramiky lidové i jemnější městské hliněné, majolikové, cínové a sklenic. Vedle nádob sestaveny předměty, jež vztahují se k různému zaměstnání lidovému; jako vykládané rouby, kostěná špice na ošívání cepů, křesadlo a troudníky, svícny, lampa olejová, formy na pečení a na perník, nádoba na lití svíček. K nim pojily se některé předměty zvykoslovné, jako trojdílná nádoba na svěcení obilí, měděné vykuřovadlo, sbírka rychtářských práv a pod.

Z výstavy slanské bylo viděti, že se zachovalo i v tak pokročilém okrese dost součástí krojových a vyšívkových staršího rázu. Bylo pro ně třeba několika skříní. Tyto části krojové a vyšívkové neliší se od středočeských vůbec; pro kraj tento je význačné hlavně bílé vyšívání jemňoučké práce.

Všeobecnému rázu svým provedením ornamentálních částí odpovídaly též psané modlitby, kterých ve slanské výstavce sešla se bohatá sbírka. Nejstarší z těchto modliteb mají vročení 1751. Vedle psaných modliteb lidových zachovaly se v okrese psané knihy lékařské, staré lidové listiny, zejména smlouvy svatební, pachtovní a j. Velmi poučným doplňkem k této literatuře lidové byly některé památky z archivu slanského a smečenského. Uměleckým rázem vyznačoval se pěkný antifonář a kancional ze 16. století, latinská bible z r. 1401 s iniciálkami a j. Pro místní a kulturní historii mají zvláštní význam tři psané knihy; »Nejstarší kniha« je již z 15. století. Vedle těchto knih smluvních, gruntovních zápisů přibrány sem i staré instrukce purkmistru a radě slanské, staré listiny a pečeti. Jako jinde i zde četba lidová zastoupena starými knihami tištěnými, kalendáři a p. památkami.

Se zvláštní pietou sestaveny v jedné skříni památky po vynikajících mrtvých rodácích z okresu slanského. Některá jména mají známý zvuk po celé vlasti českoslovanské. Jmenujeme jen Fr. Dom. Kynského, K. Al. Vinařického, V. B. Třebízského, dra. Al. Pravoslava Trojana, malíře Jos. M. Navrátila.*)

Oddělení lounské s ostatními okresy českého severozápadu obraz celého kraje pěkně doplňuje. Právem dali při zobrazování života českého kmene v této části Čech tolik vyniknouti kraji, ve kterém bydlí. Na dvou dioramatech, třeba ne příliš umělecky dokonalých, vidíte jasně jeho ráz a půvab. Chápete, že právě tady dala stará pověst praotci Čechovi vystoupiti na horu Řip, rozhlédnouti se krajem a zalíbiti si zem tuto k věčnému obývání. Na jednom dioramatu pěkně vystupuje na návrší město Louny s proslaveným dílem českého mistra, známým lounským kostelem; na druhém obec Slavětín s modravým pozadím homolovitých vrchů českého Středohoří. Ta půda, která tu na obraze tak dobře vyniká, a rozvětvené vodstvo dodaly rázu těmto dědinám. Trudné starosti o nejnutnější skyvu chleba, které pravidelně bývaly domovem v chýších našich horalů, sem asi zřídka zavítaly. Svědčí o tom již ten blahobytný ráz jejich dědin, jak ukazují se nám jednak zde na tomto velkém obraze, jednak na četných fotografiích vesnic. Zdejší vsi rovnají se skoro městysům. Pohodlná a úrodná rovina umožnila co možná husté seskupení domů. Budovy skoro napořád výstavné, nejvíc z cihel stavěné, bílými svými čely hledí do návsi; červené taškové střechy příjemně tyčí se nad zeleň ovocných stromů, jež stavení objímají. Dlouhá rovina mile je přerušována starým stromořadím, jež táhne se podél silnic.

Blahobyt tento, který tak vyzírá již ze zevnějšku osad, přivedla šťastnějšímu obyvatelstvu severozápadních Čech jeho žírná půda; daříť se tu i nejvýnosnějším plodinám hospodářským, hlavně cukrovce a chmeli, v některých místech i proslulé české révě. Proto požehnaný kraj tento dodnes zachoval si svou převahu zemědělskou. Několik statistických