oblíbené tyto historie uvedla na prkna. Odtud vyšla i první česká kočující společnost herecká. Ve Vysokém vydával i tamější kaplan, Josef Kouble, místní časopis »Ježek« s přílohou »Vystrkovský fikulka«, jenž ukazuje obsah svůj již pouhým názvem. A tak čítali vedle kalendářů, všelijakých historií a kronik a známých špalíčků písní i svůj místní časopis. Dnes jim tam zavádějí již moderní četbu knihovnami studentských spolků a Severočeské jednoty.

Že se dalo sebrat pro výstavu dost starších listin, zvláště cechovních památek, privilejí, smluv, zápisů, účtů, pamětních knih, předmětů archaeologických, starých zbraní, ve všech městech podkrkonošských, pojizerských, i z Hořic a jinde, rozumí se samo sebou. Podobně dochovalo se dost upomínek i na starou školu. Doufejme, že věcí těchto zmocní se brzy kulturní historie, aby nám z nich ustrojila zajímavý obraz o době minulé.

Sem spadají i krásné kancionály mladoboleslavské (jeden z roku 1572, pořízený nákladem měšťanky mladoboleslavské K. Militké, jejíž podoba zvěčněna v tomto kancionále, byl vystaven v krajinském oddělen) a graduál druhdy literátů turnovských z počátku XVI. století, nyní sobotecký, řada ozdobených modliteb, psaných nejvíce z Mladoboleslavska a z Hořicka. Sem sluší zařaditi pěkně provedený milostný dopis z roku 1801.

Mezi nábytkem městským vynikly v oddělení mladoboleslavském dva překrásné kusy vykládané, dubová almara a truhla, obě jako doplněk k sobě; ornamenty na nich provedeny vkládaným dřevem různé světlosti. Méně dovedně pracována tvrdá almara. Sem spadají i z některých oddělení cenné práce výtvarné, zejména jemně vyřezávané krucifixy, staré šperky, pěkné staré hodiny, hezounké zrcadlo se zrcadlovým rámem, bohatě zdobeným jednak broušenými, jednak malovanými ornamenty v mladoboleslavském oddělení; dále sklenice broušené (na jedné vročení 1775) i malované.

J. Prousek v turnovském oddělení vystavil své pilné studie (kresby i obrazy) různých památek ze zámků a kostelů z okolí Turnovského vedle studií o dřevěných stavbách lidových, výše již uvedených. V Hořicku vzdali památce vynikajících rodáků umělců, zejména P. Maixnerovi, hold vystavením některých jejich prací, poprsími, fotografiemi a jinými památkami.

Z theoretických prací nad jiné vynikaly četné tabulky, na nichž s velikou pílí provedeno bylo od V. Pazourka měření a pozorování dětí školních na Hořicku na základě programu podaného drem J. Matiegkou. Práce ty podávaly v mnohém ohledu zajímavé výsledky. Ukázáno na nich vedle jiných zajímavých výsledků, jak patrný je na př. rozdíl po stránce tělesné i duševní mezi dětmi vesnickými a dětmi i z tak malých měst, jako jsou Hořice a Miletín; jaký vliv má příroda na vzrůst dětí i lidí dospělých v hornatější severní části okresu, kde jsou děti poměrně nižší nežli v jižnější rovině atd. Pěkným doplňkem k tomu byla sestavená pozorování lidí dospělých.

Pilná činnost sběratelská různých jednotlivců objevila se v objemném svazku »Písní a tanečních popěvků z Hořicka«. K lidové hudbě vztahovaly se dva staré foukací nástroje, niněra a housle tenorové, vynález to prý rodáka hořického.

V oddělení rychnovském byl vystaven zajímavý příspěvek od Fr. Stehlíka: »Lidové pojmenování krajek hotovených ve Vamberku a okolí.« Do jakých detailů jde tu názvosloví při výrobě této! A z čeho ze všeho odvozuje se jméno! Z podoby vnější ornamentu, z barvy, původu i ceny.

Podobný zájem lidopisný měla pečlivě upravená »Národní symbolika barev«, na níž ukázáno v příkladech, jaké vlastnosti lid které barvě přikládá. Proti ustálené konvenční symbolice jde více do detailů a namnoze se od nich významem svým odchyluje. Znamená tu na př. zlatá barva — stálost, tesklivost; tělová — vadnutí lásky; pomerančová — hanbu, potupu; světle žlutá — žárlivost; šedivě zelená — štěstí v lásce, mládí; bílá do růžova — naději, přátelství; růžovější—lásku; červená (cihlově) — krásu, radost; modrá — zármutek (v lásce); fialově červená — vážnost; bílá — nevinnost, svatost; stříbrná — stálost; černá — nevěru, zlo, smutek; mramorová — bohatství.

Tím končíme toto rozsáhlé a rozmanité oddělení.*)

Přicházíme do vedlejšího obvodu úrodného Polabí a středních Čech. Na výstavě soustředěny ovšem předměty z velmi širokého území, v něž zahrnuta města s okolím: Hradec Králové, Pardubice s blízkými Holicemi, Chrudim, Přelouč, Čáslav, Kutná Hora, Kolín, Kouřim, Poděbrady, Nymburk se severnějšími Královým Městcem, Novým Bydžovem a Nechanicemi.

Jaký to rozdíl v bohatství půdy v tomto kraji proti nuzné ornici českých hor! Však k tomuto kraji český lid ode dávna vzhlížel jako k eldorádu české země. Označil je význačným jménem »Zlatého pruhu«. Vším právem.

Kraj ovšem celou svou polohou zeměpisnou a útvarem půdy pro zemědělství jako stvořený. Popatřte na př. na plastickou mapu okresu Kutnohorského, kterou za tím účelem sestavil Ed. Tříska, učitel v Sedlci, označiv na ní zároveň rozdělení půdy podle rolí, luk, lesů atd. a rozlohu obcí (podrobněji poměry tyto zpracovány na zvláštní mapě kutnohorského hejtmanství); popatřte na podobnou plastickou mapu Brandýsa nad Labem, pracovanou uč. Ad. Mockem, na plastickou mapu okolí přeloučského, nebo na kartogramy kouřimského kraje; prohlédněte si bedlivěji zdařilé fotografie, celých krajin, jaké vystaveny v oddělení pardubském, přeloučském atd.: a utkví Vám ráz krajin těchto s rozsáhlými rovinami, kultivovanými plodinami polními, nejvíce ovšem řepou, s malými pruhy lesů, tu i tam s nějakým rybníkem, jak jich bývalo zejména za starších časů veliká hojnost, na vždy v mysli.