mističku na dělání kuliček z rozpuštěného zlata; na fotografiích podán vnějšek zlatých dolů atd. Prohledše ještě všeobecné přístroje hornické, po stěnách rozvěšené, jako kladiva, jehly a nabijáky, kahance, čekany hornické a j., věnujeme svou pozornost nejcizejšímu nám předmětu. Je to objemnější jednoduchý přístroj na vyplachování (vypírání) zlata z náplavu, jak ho užívali za starších dob. Jmenuje se durchan. Podivné jméno! Ale zřízení jeho není tak neobyčejné. Má podobu žejbra. Postup práce byl tu blíže vypsán. K tomuto výkonu užívá se zvláštních přístrojů. Zlatý náplav míchá se »šornou«. Zlato odděluje se od písku v »šatroku«.

Obšírně poučují o tomto předmětu některé monografie; mezi nimi v rukopise spisek L. Čiháka »O hornictví v král. zlatohorním městě Jílovém«.

Na staré časy upomínaly nás některé starší listiny a řada pečetí z privilejí král. horního města Jílového od let 1471 —1681, jedna česká z r. 1686; věci cechovní a kulturně historické,

Toto jádro výstavy jílovské doplňuje podrobná mapa zastupitelského a soudního okresu jílovského, kreslená uč. K. Preiningrem, hojné fotografie památných a charakteristických budov z Jílového a okolí. Z předmětů, z domácnosti vzatých, poutá zejména ruční mlýnek, na němž lidé mlívali obilí za sucha.

Četné studie, nejvíce posud v rukopisech, ukazují, jakého pochopení nabyl zde moderní národopisný ruch vědecký. Vedle uvedených již monografií sluší vytknouti rozpravu »Charakteristika starších staveb selských v okresu jílovském«, kterou napsal Ing. C. Jar. Míšek; »Obrázky z bývalého života selského v okrese jílovském« sebral učitel Boh. Šrom; zdařilé kresby zvonic, též monstrancí, kaditelnic podává uč. Václav Čihák v rukopisném dílku »Zvoničky v okresu jílovském«. Jak vidět, sebráno tu hojně zajímavé látky národopisné.

Jiná čelnější města obvodu středočeského byla dost skrovně zastoupena. Nejvíce bylo fotografických reprodukcí jednotlivých pohledů na města, památky stavitelské a umělecké, stavení a místa z okolí; tak z odboru příbramského, novoknínského, neveklovského, černokosteleckého, českobrodského, dolnokrálovického, vlašimského a j. v. Z předmětů jednotlivých umístěny zvláště některé pěkné kusy keramiky, sbírka nádherných sklenic bílých i barevných, náčiní kovového, vyšívky středočeského rázu.

Západní strana středních Čech vynikla nejlépe ve výstavce města Berouna. Zde charakterisováno především město samo. Nebyly to tak fotografie budov a pohledů na město, jako spíše stránka kulturně historická. V Berouně na př. kvetlo řemeslo hrnčířské; proto vším právem dáno ve výstavce berounské vyniknouti bohaté keramice. Sneseny sem výrobky hrnčířské zajímavých forem ze XVII. a XVIII. století, staré kachle s figurálními ozdobami, nádoby hliněné i majolikované, sošky hliněné, kamenné i sádrové; sádrové desky s ornamentem a s letopočtem 1564. Vedle toho podáno tu několik starobylých maleb na skle, znaky to a jiné ozdoby. Jedna z nich nese letopočet 1607 a jméno Martin Kudrnacz s obrázkem Adama a Evy, ana trhá zapověděna ovoce, a s jinými zajímavými ornamenty. Ostatní jsou téhož rázu a původu. Mezi sklem byly tu některé z křišťálového skla s různou barvou základní a jemně broušené. Za ozdobu užíváno často ornamentu z různě barvených korálek buď na sklenicích, nebo na střenkách na vidličkách a nožích atd.

Místního rázu jsou rovněž hojné výrobky železářské ze Staré Huti, jejíž železářství patří k nejstarším v Čechách. I těchto předmětů sešlo se tu hojně, jak prostých nářadí a nástrojů, tak i umělejších prací kovaných a tepaných, jako obrazů reliefových, i malovaných sošek, pečetidel, křížků atd. (jeden i bronzový křížek východní církve). K těmto kovovým pracím družily se podobné práce řezané ve dřevě. Na jedné řezbě zachycen byl na př. obraz města Berouna, jiné dvě podávaly poprsí českých králů. Zvláště zajímavá byla tu však neumělá soška dřevěná, polychromovaná, která je význačná svým krojem a účesem vlasů. I ornamenty na zástěře tu jasně vynikají.

Ze zřícenin starého hradu Tetína zařa-děny sem některé zají-

Vnitřek z výstavky lounské.

Dle fotografie M. Adlera.