O kroji na těchto figurinách, jakož i o bohaté sbírce charakteristického vyšívání, velmi prakticky a ladně uspořádaného, bylo psáno podrobněji ve statích všeobecných.

Doplňkem k výrazným tvářím a předmětům krojovým na těchto figurínách byly četné fotografie a zejména zdařilé hojné obrazy Němejcovy. Malíř dovedl tu se stránkou uměleckou pěkně spojit požadavek přísně ethnografický. Zachytil v nich význačné typy venkovanů různého věku v malebných krojích. O kroje šlo mu v první řadě. Na nich venkovany tyto vidíme v celém jejich životě, jak ve svátečním, tak při všední práci.

Z jiných věcí vynikaly některé lidové malby na modlitbách psaných. Obdivuhodná práce tohoto druhu bylo zejména »Domovské požehnání« samouka rolníka V. Maška z Vodokrt; té práci věnoval se od r. 1806—1836. Zbožné nápisy různým písmem prováděné obepínaly ozdobné věnce a jiné ornamenty buď malované nebo vystřihované. Touž schopnost uměleckou ukazovaly některé pěkné práce řezané i kovové tepané. Na staré doby připomínaly dřevěné trouby pastýřské, zvonce na krávy a j. Po stránce zvykoslovné byly velmi zajímavy mušlové trouby a meč, kterými rozhánívali bouřenosné mraky. Z nástrojů hudebních nad jiné kraje české pro Plzeňsko jsou vyznačny dudy.

Z Plzeňska vcházíme hned do vedlejšího oddělení, jež podává obraz o svérázném životě našich Chodů. Do oddělení chodského s Domažlicemi vábí nás již pěkně upravené pozadí celé exposice, na němž vinou se charakteristické vzorky krajového vyšívání; mezi ně zavěšeny jsou úpravné znaky měst Domažlic, Klence, Nové Kdyně a památný znak Chodů, vložený mezi čakany. Je to symbol osvědčené statečnosti »Psohlavců«, jimž v dějinách českých připadá významný úkol.

Seznamme se především s poměry místními, zeměpisnými, statistickými a hospodářskými. Poučuje nás o tom veliká mapa vodo- a horopisná, s velikou pílí pořízená od řed. Srny. Jednotlivá místa měla své zvláštní polohopisné plány. O lidnatosti a pohybu obyvatelstva podávají obraz statistické tabulky obyvatelstva okresu domažlického a novo-kdyňského. S poměry hospodářskými seznamovaly rozpočty obecní, účty, hospodářské soustavy lesní (lesy jsou pro obec domažlickou zřídlem nad jiné vydatným); diagramy o vývoji ústavů peněžních; plány a stavby obecní, život spolkový v městě atd.

Širší okolí chodské zobrazeno je přehojnými fotografiemi z měst i dědin. Pomocí jejich poznáváme blíže zejména sídliska Chodů. Povaha půdy způsobuje u většiny osad podélný tvar jejich, táhnoucí se při mírném údolí. Uprostřed osady domy z pravidla se zhušťují v náves, v jejímž středu stává kaplička. Na obě strany na venek prostírají se pole a luka. Z povahy místa vysvětlíme si též vznik dosti hojných samot pošumavských. K těmto plánům pojí se fotografie charakteristických staveb, dvorů, srubů, chalup s význačnými zděnými vraty a zvláštním rozvržením architektonickým.

Velikou péči věnoval odbor domažlický zobrazení chodského lidu a zejména jeho rázovitého kroje. Části krojové přistrojeny jednak na několika figurinách, jednak vystaveny o sobě. Kromě toho znázorněny byly lidové typy a kroje chodské četnými fotografiemi a zvláště zdařilými kresbami a obrazy malíře F. Velce a Jar. Špillara.

Výbornou zásadou řídili se pořadatelé při zobrazování chodského lidu: nepřihlíženo jen k slavnostním okamžikům v jejich životě, nýbrž lid ten zobrazen též při svém denním zaměstnání při různé práci. Chodové jinak strojili se, když šli na křtiny nebo na svatbu, jinak když šli k muzice. K tomu všemu přihlíželi pořadatelé tohoto oddělení. Kromě toho hleděli vystihnouti kroj co možná všech osad jednotlivých, poněvadž se v menších oblastech, několika dědinách pro sebe objevují charakteristické odchylky; hleděli dále k tomu, aby zastoupen byl kroj letní i zimní osob nejrůznějšího stáří, nestejně bohatých. Kroj tento částečně na Chodsku již vymírá; vymírá zejména charakteristický šedivý, šerkový župan, u kterého v některých osadách nosili černou »paspuli«, prý na památku úmrtí Kozinova. Vedle tohoto županu viděti tu i jiné části: dlouhé, modré, soukenné kabáty, jež nosili jen o křtinách nebo na svatby, někde červeně lemované, jinde vyšívané; kazajky, lajbly si chasa dala zdobit vyšíváním, starším stačily jen šerkové nebo kožíšky. Košili nosili kolem límce vyšitou buď červeně nebo bíle s vyškrobenými rukávci. Za spodky sloužily jim koženky, které přivazovali řeménky k vyšívaným punčochám; starší spokojovali se s bleděmodrými, jež částečně zakrývaly boty nebo střevíce. Koženky brávali zvláště k muzice; při práci měli jen šerkované kalhoty. V zimě nosívali v celém kraji vyšité kožichy, na hlavě bohatější vydrovku, chudší jen beranici. V letě starší osoby mívaly široké klobouky s prostou šňůrou, mladší s pestřejší, zejména zelenou; jinde měli pentle korálové. Také vysokých klobouků jako cylindrů užívali; za nimi mívali kytky. Na krk brávali hedvábný černý šátek čtvercovaný. K tomu ještě těžký čakan, hůl, jejížto rukojeť je na způsob sekery, a muž byl plně na cestu vystrojen. Teď prý tam kroj tento nadobro vymizel. Za to u žen se částečně dosud zachoval.

Ženský kroj charakterisuje neobyčejná pestrost, zejména na fěrtuchách. Ženy chodské potrpěly si na větší parádu nežli muži. Nosívaly sukně ze šerku, později ze sukna vyrobené a pěkně ve varhánky složené. Podle různých barev mají i svá jména. Nejsou příliš dlouhé, tak že z pod nich úplně vynikají červené punčochy a pantofle nebo nízké vytloukané střevíce; ve všední den chodí bosy v pantoflích. Hořejší tělo oděno šněrovačkou všelijak ozdobenou; pod ně podkládal se »punt« (na způsob peřinky přikrytá deska); jindy, zvláště k muzice, vyšitým lajblíkem nebo kabátkem. Na krk brávaly vespod tylový šátek, na vrch hedvábný, všední den kartounový. I »špenzr« tu byl oblíben. V zimě ohřívaly se v kožíšku, ozdobeném buď »astrykánem« nebo beránkem. Košile jejich vynikají vydutými rukávci. Na hlavách vázaly šátky »na babku«, z níž vynikaly rohy vyšité nebo květované; poznaly zde i šátky »kos-monské« (z Kosmonos). Do vlasů zatkly ozdobný hřeben.

Když jdou do kostela nosí přes šátky pleny, bíle vyšívané s vytahovanými nitmi. K plenám přidávaly krajky, které měly být neprané; proto jich nevěsta mívala při výbavě velikou zásobu. Při praní pleny krajku odpárávaly. Vy-