Neméně zajímavo bylo v oddělení brněnském lidové léčebnictví. Byla tu sbírka léčivých rostlin s prostonárodním pojmenováním, hromový kámen, kostečka z nekřtěňátka k zažehnávání návních kostek, míra Krista pána, mnoho mastí, receptů a zaříkávání souchotin a jiných nemocí. Podobizna 93leté stařenky Lemonové z Ořechova představovala váženou lékařku, jež doposud dle starého způsobu lid daleko široko léčí.

Kolem dud rozvěšeny pastýřské biče (karabáče) s nádhernými, nitkami, drátky a perletí vykládanými ruko-vítky, jež pastýři sami robili. Karabáče měly v žití pastýřů velký význam, neboť vpletením do konečku biče »židla« (hadího jazýčku) z hada před sv. Jiřím chyceného nabyl karabáč čarodějné moci a ochraňoval pak dobytek před zlými mocnostmi. Ze Šlapanic »ostatkové právo« s květinami a pozlátkem, ozdobený to meč, a rozličné „ferule«, jimiž se doposud při hodech arci jen žertem vyměřený trest »vyplácí«, znázorňovaly lidové právnictví, k čemuž se též mnohé průpovědi písemné družily.

Několik cenných listin ze Šlapanic, z Rosic, Mělčan, doplňovalo sbírku starých důležitých listin z Tišnova. Též množství psaných modlitebních knih, kancionálů bylo tu vyloženo, mezi nimiž z roku 1503 psaná lékařská kniha.

Uprostřed oddělení brněnského stály dvě velké skříně naplněné bílým vyšíváním z okolí Brna a z okolí Tišnova. Keramika v oddělení brněnském pojila se důstojně ke sbírkám ostatním; bylo tu vesměs nádobí staré a velmi vkusně malované, zvláště několik talířků a džbánečků s letopočty XVII. století vyznačovalo se pěknými vzorky národními. Cínové mísy a konvice velmi krásně ozdobené poslal na výstavu odbor tišňovský.

O uspořádání oddělení největší zásluhu měla L. Bakešová; mimo ni účastnili se sl. Machová z Brna, MUC. R. Drbal, MUC. Minařík a jiní.

Oddělení hanácké. Uprostřed Moravy prostírá se úrodná krajina pod jménem žírné Hané, obývaná kmenem Hanáků — kmenem na slovo vzatým pro veselost mysli při vážné povaze, pro zvláštní svérázný vtip a nelíčenou zbožnost. Jest to lid rozšafný, jenž nerad se v úsudku nebo v jednání unáhlí, což mu někdy nesprávně vykládává se za váhavost i v práci, kterou naopak koná pravidelně, velmi důkladně a s houževnatou vytrvalostí.

Úrodná půda v kraji hanáckém, vytrvalá pilnost a neobyčejná skromnost v požadavcích všedního života Hanáků, jež ostatně všecky kmeny slovanské zvláště vyznačuje, způsobily, že záhy kmen onen stal se zámožným.

Toto bohatství dalo Hané ve všech života způsobech nádherný ráz, neboť Hanák jinak doma skromný rád se pyšnil a na venek ukazoval světu svou zámožnost, což hanácké pořekadlo »Me sme me a ve ste ve« věrně naznačuje. To zavinilo také, že lid hanácký od r 1848 počal se odnárodňovati. V panštilosti vyhledávaje zdokonalení, odkládal Hanák šmahem netoliko malebný kroj, nýbrž také ostatní příznaky své původní hanácké osobivosti, jsa v tom podporován naší inteligencí, která promeškala z roboty a vrchnostenského otroctví vyvolněnému venkovu na domácích základech vykazovati cestu k pokroku, k pravému vzdělání a osvětě.

To bylo pozorovati i na výstavě, kde národopisné látky z dob novějších bylo pořídku viděti, kdežto doba před rokem převratu (1848) hojně byla zastoupena.

V oddělení hanáckém zřízeny byly dva interieury, předně světnička z okolí Kroměříže, v níž hlavně pěkně vykládaný nábytek a bohatě našňořená figurína nevěsty s »pantlíkem« z Kroměřížska, pak figurína selky a sedláka z Bezměrova, konečně pak čtoucí stařenka v kroji příkazském u Olomouce se šátkem uvázaným »po staru« pozornost vzbuzovaly. Pak zde byl interieur v oddělení vyškovském, v němž znázorněna byla světnička z okolí Vyškova s figurinami oblečenými v Staré kroje tarnějšího okolí, představujícími scénu ze křtin. Uprostřed pak celého oddělení umístěna byla figurina Skopalíkova v bohatém kroji záhlinickém. Pozornost návštěvníků však zbudilo hlavně nádherné vyšívání, ve skříních uprostřed téhož oddělení stojících vyložené. Bylo to nejvíce vyšívání Vlasten. musejního spolku olomouckého, jenž z bohatých sbírek svých velkou a krásnou kolekci na výstavu zapůjčil, pak vyšívání z okolí Litovle, Tovačova, Přerova, Prostějova, Kojetína a Kroměříže, které nacházelo stále množství obdivovatelů. Tu bylo množství různobarevných soukenných a brokátových pestře vyšitých »kordulek«, »lajdíků«, mařinek, kabátků, mužských kordul, pak pestrobarevným hedvábím, kovovými a koženými proužky a pavím brkem (z Kroměřížska) vyšívané mužské pásy, kožené kalhoty »červenice« atd. Vyšívání na těchto částech krojových pořizovali mužští krejčíři, kteří bez kreslení pomocí všelikých stehů, cestiček, řetázků, drobounkých lístečků, jablíček a zvonků velmi ladně v podobě pásovité nebo arabesek ve vzory sestavovali. Také kulaté opentlené kloboučky a vydrovky, vysoké z okolí olomuckého a prostějovského a nižší z okolí Tovačova a Kroměříže, nevěstinské nádherné »pantlíky«, dětské vyšívané karkule »vrany« s růžicemi, z režných krajek drhaných ušité obojky »placáky«, pak ohromné řasnaté vyšívané obojky z okolí Kroměříže, drobounce bílou bavlnou neb hedvábím vyšitá »oplečka«, uměle nažehlené rukávce s černými nebo bíle vyšitými límečky (manžety) byly tu hojně zastoupeny. Vzorečky na těchto límečcích sestávají též z ornamentu rostlinného. Zvláštnost vyšívání toho jest dovedné sestavení vzoru pomocí oblých lístků, jež přiléhají k sobě nebo ku květu jablíčka, zvonku atd. tak hustě, že základní látka (plátno) jest sice úplně vyšíváním zakryta, ale přece tak, že ornament tím naprosto netrpí.

Pestře vyšívané límečky k zástěrám a některé pestře vyšívané zbytky z obojků nasvědčují, že hanácké ženy znaly velmi dobře harmonii barev. Nejnádherněji však vyšity jsou »úvodnice« jež bývají širokým pruhem hedvábným (bílým z okolí olomouckého) opatřeny a vynikají velikostí a masivností vzorů a bohatostí ornamentů.

Poněkud drobnějším vzorem zlatožlutým hedvábím vyšité úvodnice z okolí Přerova, Tovačova, Prostějova, Kojetína a Kroměříže jevily se oku navštěvovatelů jakoby byly vyšívány zlatem.

Vyšívání z okolí Vyškova vyložené v oddělení vyškovském taktéž ukazuje zvláště na úvodnicích ráz hanácký.

Na stěnách téhož oddělení umístěny byly všeliké velmi pečlivě sestavené diagramy, mezi nimiž zvláště dialekto-logické dosvědčovaly, že i po stránce této poskytuje Haná jazykozpytcům bohatou žeň.