pečivo mikulášské a svatební, kraslice, věnce dožinkové, léčivé byliny, nástroje hudební starobylých tvarů (fujary, pastýřské trouby, ochlebky, kobzy, cymbál atd.), s ukázkami význačných písní valašských a četnou literaturou rukopisnou jednak prostonárodní, jednak brožurek k výstavě pořízených. Zajímavý byl též koutek, v němž umístěny byly nástroje všelijaké i výrobky různých allotrií Valachů: »pelikán« (kleště) na trhání zubů, mince falešné, nástroje pytlácké (i ne-ptunské vidlice na pytlačení ryb)

Zvláštní pozornosti se těšila kollekce domácího průmyslu valašského, hlavně dřevařského; poukázáno tu na zpracování dřeva od hrubého dřevorubství, pilařství, plťařství, šindelářství, vařečkářství, až k umělým výrobkům řezbář-ským a primitivnímu soustružnictví (»křiváky«). Řezby v perleti a perletí vykládané předměty budily všeobecný obdiv. Každé odvětví domácího průmyslu valašského charakterisováno buď výrobky, buď modely nástrojů (olejna, kašařský mlýnek), zvláště nejvýznamnější salašnictví a s ním souvisící zpracování vlny (papučářství a sukennictví). O každém zaměstnání poučovaly příležitostně pořízené popisy. Pro tuto rozmanitost a všestrannost, jakož i pro pěkné uspořádání pokládáno a zváno bylo valašské oddělení krajinské vzorným.

Následovalo oddělení moravských Slováků. I toto oddělení z části utrpělo tím, že převalná část předmětů charakterisujících moravské Slovácko uložena byla v jiných odděleních a pak že nemělo svého pořadatele, který by byl exposici řádně promyslil a dle hotového plánu, v plné bohatosti a kráse, jakou Slovensko dosud září, sestavil. Teprve v posledních dnech, kdy nikoho jiného nebylo, ujal se práce dr. L. Niederle s několika studujícími z Moravy. Přes to však Slovensko moravské hlavně svými dvěma interieury a pestrou skupinou »O pouti« přezvanou poutalo značnou pozornost návštěvníků výstavy.

Jak jsme pravili, zastoupena zde byla krojem, vyšívkami atd. jen část moravského Slovenska. Scházelo na př. zajímavé Břeclavsko, a vůbec jižní Pomoraví, scházeli tak zv. Slováci hanáčtí. Velmi pěkně zastoupeno bylo Kyjovsko. Zde v době nedlouho před otevřením výstavy seřadilo se několik vynikajících občanů v odbor národopisný, v jehož čele stáli soudní rada Trčka, stavitel G. Sonevend, advokát dr. Kozánek a jiní. Přičiněním jich v krátké době sebráno bylo z okolí Kyjova, hlavně ze vsí Stavěšic, Milotic, Mistřína, Boršova a z města Ždánic atd. množství krásných věcí, hlavně součástek krojových, vyšívek, domácího nářadí a překrásná sbírka staré moravské keramiky. Z devíti úplných obleků ustrojeno bylo sedm figurin. Tři figuriny a sice muže a ženy z Mistřína a nevěsty z Karlina umístěny byly ve světnici zřízené věrně podle vzoru selských jizeb tamějšich. I olíčení stěn a malby nad okny a na kamnech byly věrně provedený prostou rukou mistřínské selky A. Vašulkové.

Mezi vyšívkami vynikalo zejména množství pestře vyšívaných fěrtúšků a obojků, mezi keramikou krásné džbány a talíře původu vyškovského. Neméně poutala pozornost dvě stará terrakottová sousoší, představující párek Slováků lanžhotských hotovící se k tanci. Zapůjčil je na výstavu a daroval pak Museu Národopisnému hrabě Seilern milotický.

Z Hodonska vyložena byla jen řada pěkných vyšívaných rukávců a fěrtúšků, kterou sebral a na výstavu zaslal dr. Hess, advokát v Hodoníně.

Velmi bohatá kollekce vyšívek a jiných věcí došla z Uherského Hradiště, kde se před otevřením výstavy znovu ustavil národopisný odbor, v čele s poslancem J. Stanclem, advokátem drem Konečným, J. Nečasem, prof. J. Klvaňou, red. Fr. Kretzem a akad. malířem J. Úprkou.

Sbírka, která z Hradiště došla, byla velmi rozmanitá. Výběr krásných vyšívek pí. A. Stanclové a red. Kretze

pozůstávající hlavně z čepců z okolí Kunovic a čepců i šatek z okolí Velké u Strážnice, závodil s nejpěknějšími předměty podobnými, uloženými v jiných odděleních. Sem patřil dále i pěkný model slovenského statku Ančíka z Kunovic, zajímavé obrazy Uherského Hradiště z minulých století, listiny právní a cechovní.

Město Uherský Brod se svým zachovalým okolím, plným rázovitosti a starobylosti, bylo poměrně málo zastoupeno.

Nebylo dosti pracovníků. Jediná slečna M. Stejskalová v Brodě a učitel J. Kučera ve Veletinách u Brodu pracovali a obeslali výstavu řadou roztomilých věcí, hlavně vyšívek.

Pěkně — ovšem nákladem výboru výstavního — zastoupeny byly zachovalé kraje v horách u St.. Hrozénkova (vsi Vápenice, Lopeník, Žitková) a Velké u Strážnice (Velká, Javorník, Malá a Hrubá Vrbka, Lhotky) řadou figurin umístěných jednak ve skupině »O pouti« před slováckým šenkem, jednak v střízlivé poněkud jizbě z Velké. Pořízeno bylo vše obětavou pomocí učitelů Fr. Dobiáše z Vápenic u Starého Hrozénkova a A. Fialy z Malé Vrbky u Velké. Poslední opatřil také dva hrubé sice, ale názorné modely chalupy a olejárny velecké, mnohem primitivnější než nedaleko vyložená olejárna z Vacenovic u Kyjova, pořízená G. Sonevendem, stavitelem v Kyjově. Všeobecnou pozornost poutaly také staré kancionaly slovenské malbou zdobené z Lipova.

Největší část figurin seskupena byla v scénu chceme-li »z trhu nebo pouti slovácké« nebo v scénu »před šenkem«. Byly tu zastoupeny kroje následující. Před šenkem samým stála žena z Jalubí u Uherského Hradiště v kroji dolském, muž z Boršova u Kyjova, u stolu seděl a stál muž z Velké u Strážnice, jeden v haleně, druhý v kožichu. U plotu vedle domu hovořil Hrozenkovjan se ženou, opodále stál muž z Vracova v žlutých koženkách s dívčicí bor-šovskou (oba z Kyjovska), a před krámkem pernikářským umístěn byl stařík v kožichu ze St. Hrozénkova, Dolněm-čanka od Brodu a dívka v úboru nevěsty z Vracova u Kyjova.

Vítaným doplňkem slováckého oddělení — pravili jsme že leccos scházelo — byla proto kollekce fotografií prof. J. Klvaně a sbírka rozkošných obrazů ze slováckého života, malovaných Jožkou Úprkou v Uherském Hradišti, jedním z nejnadanějších souvěkých českých malířů.

Krajinské oddělení uherskoslovenské nijak na výstavě neodpovídalo té bohatosti národopisné, kterou v skutečnosti má. Příčinou toho bylo hlavně to, že největší část svérázných věcí uherských byla vystavena v jiných oddílech