nejsnáze lodyhy a stonky, jakož i obrysy květů a listů. Proto vzorek tvoří spleť vinoucích se větviček a lístků anebo rovné linie a geometricky seskupené prvky kruhovité. Touto technikou vytvořeny vzorky, že jednodušších nelze si představit, ale na druhé straně tak složité ve svých liniích a jemné v provedení, že jen tužkou na papíře lze je napodobit. Tím, že vzorek tenkým praménkem příze se podkládá, působí jako nejjemnější relief. Má-li více vyniknouti, obšívá se nití buďto černou, nebo bílou anebo i barevnou a půda pokryje se drobnými uzlíčky malými jako tečky.

Při třetím způsobu vyšívání, jež prolamováním či prostě mřížkami sluje, rozeznáváme t. zv. výřezy či prolamování ve mříži. Známy jsou široké pruhy boudnic, též krásné konce šatek a zástěry s formami na kohoutky. Vzorek tvoří pruh, kde střídají se místa plochým stehem vyšívaná s výplněmi prolamovanými, kde tedy aesthetický dojem způsobuje se kontrastem světlých a tmavých míst. Forma kohoutí jest důmyslně na jednoduché geometrické prvky rozvedena, jak to geometrický charakter techniky prolamování, jenž zde převládá, žádá. Jest to rovněž klassicky styliso-vaný motiv, znárodnělý, jemuž i symbolický význam se připisuje.*) Na některých kusech má kohoutí forma místo křídel hvězdu; cípy jsou buď zašpičatělé nebo tupé, čímž přechází v geometrickou formu růžicovitou, někdy osmi-, jindy čtyřlistou. Tyto růžicovité tvary přicházejí na dalších vyšívkách jako formy samostatné a tvoří krásné pruhy boudnic vyšívané černě a stří-brově-bíle. K výřezům počítáme též některé ozdobné stehy příbuzné: hrachůvky a bumbrlíky (uzlíčky), jimiž vyplněny jsou geometrické vzorky slovenských boudnic moravských, a konečně výřez hrubý a výřez drobný, jež spadají zároveň do technik jiných. Tyto oba tvoří z pravidla půdu vzorku: prvý na slovenských náramcích a límečkách, druhý na překrásných dýnkách kunovických v komposici i v technickém provedení tak obdivuhodných.

Další druhy tohoto způsobu vyšívání jsou:

2. prolamování vázané, jímž vyplňují se vnitřky velkých tvarů. Poutavé jsou výplně na valašských úvodnicích. Na zvláště nádherných kusech má tato výplň uprostřed květ, plochým stehem vyšitý. Někdy tvoří jen úzký přechodní proužek ke kraji a sluje meštěrka;

3. prolamování prošívané (punto tirato) na bílých obojkách hanáckých, na rukávcích a obojkách od Břeclavy a Nové Vsi, na boudnicích uhersko-slovenských atd.;

4. výplně, jež druží se ku pracím síťkovaným a krajkovým. Pruhy z koutnic, bílé čepečky valašské i české,

pavučinkové výplně všech druhů vyšívek.

Pokud krajek (čípek) se týče, dlužno mít na zřeteli, že tvoří buďjako lem nebo jako vložka (mréžka) aneb v obojí funkci zároveň nikoli doplňující, ale nerozlučnou součástku s vyšíváním toho kterého předmětu, tak nerozlučnou, že nejen barvitost, material a celkový ráz, ale i podrobnosti vzorku (motivy) jsou ne-li totožné, aspoň v úplném souhlase s vyšíváním. Stehy, jimiž krajka přišita, jsou barvou znatelné a tvoří

pásek, který s proužky jiných stehů ozdobných přechod k vyšívání účinně zprostředkuje. Na vyšívkách moravsko-sloven-ských a ještě více na uhersko-slovenských možno pozorovat, že vyšívání i krajku pracovala jedna ruka, jeden duch.**)

Na konec budiž uvedena ještě technika, která prostému šití nejvíc se přibližuje, totiž vyšívání pavím brkem na kůži. Překrásné kusy tohoto druhu nalezli jsme v bohaté sbírce opasků, z nichž některé za peněžní vaky sloužily, a jež z různých krajů Čech a Moravy byly sneseny. Zajímavo jest, že Litomyšlsko vystavovalo dokonce i vyšívání

Vyšívky české: Turnovsko.

Dle fotografie F. Dvořáka.