Vzory na našich vyšívkách jsou výronem krasocitu přirozeně z daných poměrů sociálních se vyvíjejícího, jsou výronem lidové fantasie přírodou a tradicí udržované a pěstěné, a jen co takové měly způsobilost státi se průběhem doby duševním majetkem celého národa.

Z té rozmanitosti v používání motivů a barev, z té volnosti v podání tvarů a linií, z toho úplného ovládání všech vyšívacích technik a materialu, z toho uměleckého jemnocitu, kterým jednotlivosti podřizovány celku, z té náklonnosti, s kterou prostý lid lnul k přírodě, k domácímu krbu, ku svým zvykům, obyčejům a zděděným tradicím, ze všech těchto nezbytných spolučinitelů uměleckého tvoření plyne úhrnná charakteristika našich vyšívek: jejich stálá

umělecká svěžest!

Se stanoviska uměleckého, vzhledem k přirozenému vývoji, i k vůli jasnému přehledu, bylo by správno pojednat nejprv o vyšívkách uhersko-slovenských, k nimž by se družily moravské a to: slovenské, valašské a hanácké, a pak by přišly na řadu české Litomyšlskem počínaje.*) Litomyšlsko, Turnov a Polabí v užším smyslu tvoří rázovitou skupinu severovýchodní. Vyšívání jest barvy temně červené, steh plochý, motivy výhradně rostlinné, v seskupení a rozvržení živé, veselé. Dále by přišla na řadu skupina středočeská, t. j. Praha se širokým okolím na západ a sever se rozkládajícím, se svým typickým vyšíváním bílým ducha renaissance prozrazujícím, pak skupina západní jen v některých rysech samostatná s Královickem a Plzeňskem v čele, kde ráz ostatních skupin i cizí vliv západu vzájemně se proniká. Do této počítáme též Chodsko, ač ono tvoří okrsek pro sebe uzavřený, a konečně skupinu jihočeskou s Blatskem, Třeboňskem a Táborskem v popředí, s ornamentem na motivy chudým, v barvách pestrých zharmonisovaných, v zajímavém seskupení, se znatelným vlivem baroku.

Na výstavě národopisné uspořádáno vyšívání se zřetelem k sousedním krajinským oddělením. Bylo zastoupeno:

Vyšívání jihočeské. Barvitost převládá. Barvy seskupeny koncentricky ve veliké plné květy, které kraj a cíp bohatě vyplňují. Šatků-plen tohoto rázu zachovalo se nám veliké množství a všude jest barvitost plná: tři, čtyry i více barev se střídá a kontrastem světlých a temných odstínů od bílé plochy půdy se odráží. Třpyt kovových penízků křiklavé někdy barvy mírní. Tentýž ornamentální ráz mají zástěrky a čepce jakož i zaviječky (druh šatky) s úzkým okrajem a rohovým květem v jednom cípu. Zaviječek máme několik typů. Se vzorkem geom. rázu »rohatých« formiček, se vzorkem rostlinným nepatrně stylisovaným, dále typ, kde oba druhy tvarů jsou zastoupeny, a konečně typ jako u plen, kde rozmanitost forem a úměrné jich rozložení zaniká a na malebný effekt barevný (do dálky) se obmezí (Třeboňsko). Na vyšívkách blatských užito místo hedvábí barevných korálků (doba úpadku). Korálky tvoří někdy jen obrysy květů a listů, kdežto vnitřky mají bohaté a neobyčejně rozmanité výplně pavučinkové (Jindř. Hradec). Vyšívky táborské mají obdobný ráz, ale co do barevného seskupení jsou chudší, tak ku př. jen v barvě červené, červené a žluté, hnědé ve více odstínech, oranžové a modré. Pošumaví nemá rázovité vyšívky lokální. Je to kombinace táborských a blatských: vzorek je řídký forem často zhrubělých. Střídají se kyticovité skupiny bílé jednoduše prolamované a obšívané s barevnými, neb zlatě-kovovými. Na koutnicích tvoří vzor řadu velkých široce rozložených kytic v podrobnostech naivních i zhrubělých, vlnicí spojených. Též kusy černým hedvábím plně vyšívané, jako na Plzeňsku.

Vyšívání západočeské. Chodsko (Domažlice) nemá vyšívání v plném toho slova smyslu. Jen podřízené části oděvu, límec a tacle ženského kabátce, jenž má šůsky, a pásek vyšíváním se zdobil. Vzorek je drobný, vykazuje známé tvary zvonkovité a jim podobné, barevný dojem (tlumený) však převládá. Barvy odpovídají barevnému dojmu celého kroje: půdu tvoří tmavé sukno, vyšívání, aby vyniklo, jest světlejší s nádechem do žluta, zelena, fialova. Též soukenné kabátce a vesty mužské jakož i ženské kožíšky mají podobnou výzdobu. Bylo též zastoupeno jednoduché vyšívání bílé na plenách hlavu pokrývajících, pak vyšívání černou přízí se vzorkem hustým na bílé půdě rukávců, a konečně kordulky s penízkovou ozdobou a korálky, jež hvězdovitě seskupeny tvoří lem na hlavním obrysu.

Vyšívky královické, stříbrské, plzeňské. Nejnápadnějším typem jsou plachetky, jejichž cíp pokryt hustým vyšíváním temně červené barvy stehem plochým. Vzorek jest tak hustý, že tvoří jedinou barevnou plochu oživenou třpytem hedvábí s rozmyslem kladeného, a pak žlutým neb zelenavým pruhem vlnitě se vinoucím. Tento pruh bývá i listovitě rozvětven; někde úplně schází a v tom případě oživen zdobený cíp do plochy květem z obou rohů vyznívajícím. Tyto husté rohové výplně bývají vyšívány též hedvábím černým (Stříbro, Cheb). K prvnímu druhu náležejí též zástěrky se širokým hustě vyšívaným lemem v barvě světle červené i cinobrové, kdežto ostatní plocha řadami kvítků téže barvy rovnoměrně oživena. I lem zástěrky jest někdy vlnitou linií žlutou, v květy a listy vyznívající, oživen. Máme též vínka k čepcům tohoto rázu, jakož i vínka s vyšíváním tmavomodrým neb žlutým. Některé kusy vyšívek jsou téhož rázu jako středočeské. Tak bílé vyšívání s bohatým mřížkováním na mohutných křídlech známých holubinek. Vzorek sestává ze zoubkovaných lístků, větviček a květů, jež tvoří lem a rohovou výplň neb obé zároveň. Bílé obrysy tvarů odrážejí se od půdy a mřížkovaných výplní, a jsou tak seskupeny a rozvrženy, aby rozmanitost výplni co nejvíce vynikla. Jemnost a umělost v provedení jest významná. K nim druží se plachetky na hlavu, zástěrky, čepce a vínka k nim, kde vyšívání provedeno cele vytahováním a stahováním nití. Vzorek působí jako při prolamování na výřez kontrastem světlých a tmavých míst, jenže ornament jest velice drobný: tvoří jej úzké rovnoběžné pásky v rohu se sbíhající mřížkované, anebo mají proužky ornament rostlinný s mřížkovanými výplněmi. Sem náleží vyšívání na látce řídké (tylu), jak vyvinulo se v okolí větších průmyslových měst: Praha, Brno, Opava, a vlivem jich i odlehlejší místa