v celých Čechách, na Moravě i v Slezsku mohou se takovými vykázat. Nejzajímavější vyšívání tohoto druhu má široké okolí pražské. Řídká půda tvoří tmavé pozadí, z něhož široká pole lemující a rohové pole obloukovitě vymezené ostře vystupuje. Výzdobu tvoří motivy rostlinné formy karaf. zvonku a j., často nepatrně ba i naturalisticky podané a ovšem tak seskupené, aby živost tvarů a hravost výplní na první ráz byla patrna. Do této skupiny náleží též bílé vyšívání na jemnějších látkách rázu zcela moderního: okraje a rohové výplně šátečků z batistu a mulu.

Skvostnou skupinu tvoří dýnkové čepce prolamované a prošívané okolí pražského. Skládají se z dvou částí: přední, jež k čelu a ku skráním přiléhá, a zadní, t. zv. dýnka. Prvá tvoří buď pásek jediný, anebo z dvou polovin pravé a levé složený, a touto dvou-, po případě trojdílností dáno základní rozvržení ornamentální, totiž: I. dýnko i pás čelní má tentýž vzorek: rostlinný (neb geometrický) rovnoměrně rozvržený, drobný; 2. dýnko má symetricky i volně rozloženou kytici, na pásku čelním pak dvě jiné od skráni vzhůru se vinoucí. V obou případech vzorek ve svých hlavních obrysech znatelně vystupuje z prolamované nebo síťované půdy; 3. vzorek na dýnku a pásku nevyniká svými obrysy, ale skupiny květů a jich výplně odrážejí se od půdy drobně uzlíčkované. Máme nejrozmanitější varianty těchto typů. Motiv rostlinný bývá nahrazen motivem ptáčka, jednotlivé tvary vyšívány zlatě kovovou nití atd. Na výstavě národopisné byly vyšívky středočeské a zejména pražské skrovně zastoupeny, za to některá krajinská oddělení (Louny) vykazovala zajímavé kusy. Sem náležejí též bílé čepečky dýnkové i půlkové z jiných končin. Valašsko mělo moderní práce tohoto druhu, které technickým provedením i v podání renaissančních tvarů svou typickou rázovi-tost si podržely.

Daleko méně svérázné jsou zlaté a stříbrné čepce, které rovněž ze všech končin Čech, Moravy a Slezska na výstavu byly sneseny. Zajímavé exemplary tohoto druhu byly zastoupeny, avšak material a způsob práce nedopouští v podrobnostech rázovitě typické varianty. Dýnko a pás čelní, pak zlatá krajka na švu, kde oba kusy k sobě jsou přišity, tvoří podstatnou část výzdoby. Máme tyto varianty: 1. dýnko a pás má tentýž vzorek: síť větších neb menších geom. tvarů s drobnými výplněmi, krajka vyniká; 2. dýnko a pás má výzdobu rozdílnou, krajka schází nebo zaniká; 3. výzdoba soustřeďuje se na dýnku, kde dracoun, jemný stočený drát, dále granát, karneol i barevné sklo kupí se v plastické kytice palmetovité a hvězdovité listy, květy a plody (zvlášť klas jest oblíben) napodobující. Sem náležejí zlatem vyšívané čepce s podloženou půdou barevnou (aksamit, hedváb), dále některé kusy zlatého vyšívání na křídlech k čepcům; podobně šněro-vačky (červené aksamitové) a rovněž zástěrky (zelené hedvábné) zlatými krajkami a prýmky bohatě zdobené. Vliv řemeslné práce lidu městského na lidový vkus zřejmě tu lze pozorovat.

Zajímavá byla zde kolekce vyšívek kostelních, kde zase vliv klášterů se objevil. Nejstarší datované vyšívky byly zde zastoupeny: Šáteček s oltářního kamene zeleně a červeně vyšívaný z roku 1693, oltářní plachetka pestře vyšívaná z roku 1655, oltářní šáteček červeně vyšívaný z roku 1736, kde vzor tvoří skupiny geometrického obrysu (jako na starších vyšívkách ze Slezska).

Vyšívky české severovýchodní. Korunou umělecké práce vyšívačské v Čechách jsou podkládané holubinky uzlíčkové. Ze všech končin Čech byly sneseny, avšak původem svým jsou na severovýchodu a proto je již na tomto místě v souhrnu uvedeme.

Rozeznáváme tyto typy: 1. s ornamentem tečkovým, kde tři neb více teček tvoří skupiny, a v rovnoběžných

Vyšívky slezské.

Dle fotografie F. Dvořáka,