řádcích celou plochu pokrývají. Na okraji čelním seřaděny tečky v úzký lem. Vzorek z teček tvoří zhusta větší skupiny kruhovitě neb větévkovitě rozložené. Při půlkových jest těchto skupin dvé, při dýnkových tři, z nichž prostřední (na dýnku) hlavní. Šev jest proplétajícími se vlnovkami charakterisován; 2. vzorek tvoří geometr. síť na koso čtverečkovanou. Síť jest někdy hustá a působí jako mosaikový vzor, nebo řidší, a pak má koncentricky neb paprskovitě uspořádané výplně tečkové. Vyplň tvoří často malou kytici. Sem náležejí holubinky, kde kyticovité skupiny víc vynikají než geometr. dělení a kde vnitřky květů mají výplně krajkové; 3. vzorek tvoří jen hustou spleť lodyh a úponků v jemných nebo hrubších liniích dle toho, jak silný pramének příze byl podložen; 4. holubinky se vzorkem rostlinným, kde květy chrpy, zvonku, jablíčka, ptáčka, navzájem se střídají, anebo kde vzorek tvoří tři ornamentální kytice, jednu hlavní na dýnku a dvě vedlejší od skrání vzhůru se vinoucí. Bohatá hra linií a tvarů jest často nejvýš poutavá.

Pokud barvy se týče, mají holubinky turnovské vzorek bílý, uzlíčkovaná půda jest šedá a sice s nádechem do žluta neb hněda, velmi často do modra. Větší tvary a květy na vzorku mají rovněž uzlíčkové výplně, a podobně zdobený šev. Bílý vzorek bývá často černě konturován, t. j. pramének příze obšívá se černou nití, čímž rázněji vystupuje. Turnovsko vystavovalo rozmanité varianty holubinek i co do barvy: tak se vzorkem šedým, s konturováním bílým, a černými výplněmi, holubinky jen bílé atd.

Holubinky středočeské mají půdu uzlíčkovanou bílou neb slabě zažloutlou, tvary a květy pak výplně krajkové; holubinky z Chotěbořska mají vzorek bílý, uzlíčkovanou půdu žlutou, konturování též modré; holubinky z Hlinska a Litomyšlska vzorek bílý na bílé, žluté nebo modrošedé půdě a naopak, výplně květů jsou modře uzlíčkované; pak holubinky jen v barvě černé. Náchodsko zastoupeno bylo též holubinkami režnou nití vyšívanými (t. zv. vápenníky).

I když nepřihlížíme k holubinkám, jsou vyšívky české severovýchodní nejkrásnější z českých vyšívek. Vyšívání jest nejčastěji skoro výhradně barvy temně červené a plochým stehem provedené. Plachetek či loktuší jest nejvíc. Výzdobu tvoří rohové skupiny a lem. Jedna rohová výplň je hlavní a tvoří bohatou, v hlavním obrysu čtvercově rozloženou kytici ze společného motivu vyrůstající, ve kteréžto střídají se motivy větší a podřízené nejrozmanitějších tvarů. Vzorek jest řidší než u vyšívek plzeňských a u porovnání s táborskými na motivy bohatší: květy, pou-pátky a lístky bují kytice i vlnitě rozložený lem. Tento jest po dvou stranách (viz jeho nošení) širší. Někdy lem i rohová výplň splývá v jedno tvoříc souvislý celek z kraje dovnitř rozložený. Byly zastoupeny též loktuše černým hedvábím provedené (překrásné z Jaroměře), pak s nádechem do žluta s hustým vzorkem jako na Plzeňsku (jedna z Poděbrad), některé se zřejmým vlivem baroku.

Zástěrky (fěrtoušky) mají hustý kvítkovaný lem dole a po stranách, a celá plocha jest řaděnými kvítky poseta (z Bydžova, z Jaroměře), někdy i zvířecími formičkami oživena.

Velice zajímavým zjevem v českém vyšívání jsou koutnice. Mají příbuznost s koutnicemi mor.-slov., těmi mladšími červeně vyšívanými s tkanou vložkou. Jedna zvlášť vynikající z Přelouče: kytice v hlavním obrysu geometrické, hustě vedle sebe kladené lemují koutnici po stranách a na dolejším splývajícím okraji; šev má po obou stranách jemné přechody stehové nebo vyšívanou vložku anebo obojí zároveň. Steh je plochý, ale též křížkový. Jedna překrásná z Dašic stehovými kvítky. Velice krásné kusy zaslány z Přelouče, ze Sadské, Chlumce, Poděbrad, okolí Kutné Hory (Podvysocko), z Nymburka. Vyšívkám z uvedených míst dáváme jednotné jméno vyšívek polabských, a tyto tvoří s vy-

Vyšívky hanácké.

Dle fotografie F. Dvořáka.