šívkami turnovskými a litomyšlskými, jakož i rázovitými holubinkami vrchol umělecké dovednosti vyšívačské v Čechách, a závodí v jistém smyslu s pracemi tohoto druhu na Moravě.

Turnovsko vyniká mimo uvedené množstvím krásných vínků. Jsou barvy temně červené, ale též černé neb tmavomodré. Uprostřed jsou podle sebe tři květy zlatem, stříbrem i pestře vyšívané, a to na půdě jako mosaikové; konec pásky zdobí obdobný květ. Plachetky jsou vícebarvé červené, zelenavě žluté, jemně zharmonisované. Zástěrky jsou z tmavomodrého plátna, vyšívání na nich pestré, ale bílá barva převládá. Šněrovačky zdobeny ratolístkami vzhůru se pnoucími jako na Hanácku. Zastoupeny jsou též bílé vyšívky charakteru středočeského a plzeňského. Z nejskvělejších kusů sluší jmenovat loktušky a pleny zaslané z Lomnice, Mnichova Hradiště, Sobotky, pak koutnici z Bělé.

Litomyšlsko jest zajímavo patrnou příbuzností svých vyšívek s vyšívkami moravskými. Tak ono bílé zažloutlé vyšívání na skvostných plenách, zástěrkách a čepcích, pak na náramcích košil, jež vyniká jemností práce a ušlechtilostí v podání forem právě jako valašské. Vzor jest hustý, ornamentální tvary rostlinné, vystupující konturování docíleno stehem smykovacím a řetízkovým, zde velmi oblíbeným a rozšířeným. Jednotlivé květy jsou mřížováním a prolamováním zdobeny. Konce šatek mají obyčejně paličkovanou krajku, čepečky rovněž. Co do barvy jest v oblibě vedle tmavočervené (koutnice) též černá, tmavomodrá, zlatožlutá. Zajímavé jest též vyšívání na černých soukenných i aksamitových živůtkách hedvábím barvy zelenavé, též stříbrem a zlatem. Podobně na úboru mužském. (Viz Kroje v Lito-myšlsku str. 153.)

Vyšívky náchodské (Podkrkonoší) mají ráz vyšívek turnovských, litomyšlských a polabských. Nejčetněji byly zastoupeny tmavomodré fěrtoušky s vyšíváním bílým v lehkých dlouhých stezích. Vzorek tvoří široký lem v rozvržení i podrobnostech bohatě a živě působící.

Vyšívání ze Slezska. Překvapila kolekce oltářních prostírek černým hedvábím po obou stranách stejně vyšívaných. Vzorek tvoří pásovitý lem, k němuž druží se kyticovité skupiny geometrického obrysu, hustě vedle sebe kladené. Několik obdobných kusů starobylé práce bylo zastoupeno. Dále dvě oltářní prostírky vyšité stehem plochým a vrkůčkovým v barvě červené, a jedna barevně vyšívaná na modré půdě z roku 1692.

Křížkové vyšívání zastoupeno jen málo, a sice černé s motivem ptáčka na drobnějších částech oděvu: na límci a taclích; červené tohoto druhu též, a to na kroji horálském. Křížkové vyšívání černé tvoří rohové značky na ubrusech či loktuších. Bílé vyšívání na způsob pražského s krásným mřížkováním a prolamováním neb i plochým stehem provedené bylo velmi četně zastoupeno.

Bílých čepců (karkulek) několik druhů: pletené neb háčkované s krásnou háčkovanou krajkou. Též čepce prolamované a zlaté.

Valašsko má nejkrásnější úvodnice. Jsou provedeny hedvábím bílým neb ryzím (smetanovým), vynikají uměleckým rozvržením, mistrnou kresbou v podání forem, přirozeným seskupením, a takovou technickou dokonalostí, že v tom ohledu nic se jim nevyrovná. Vzhledem k účelu a poloze, jakou úvodnice při obřadu měla, vzhledem k tomu jak se skládala a přes rámě přehazovala, i vzhledem na její značnou velikost kupí se výzdoba její v široký, bohatě splývající pruh, jenž dvěma neb více rovnoběžnými pasy, často značně rozčleněnými, do plochy vyznívá.

Následující typy jsou nejvýznačnější: 1. úvodnice vzoru geometrického: ornamentální prvotvary troj- a čtyřúhelník (kosý) paprskovitě a v pásky řaděný tvoří střed, řada pak harmonicky seskupených řetázků účinné vyznění, a přechod do prázdné plochy; 2. úvodnice se vzorkem »rohatých« forem. Jest zajímavo stopovat, jak geometr. tvary i formičky technikou křížkovou povstalé se mění vlivem rostlinných motivů sousedních. Radu formiček (tak zv. stolů) poznáváme na první pohled, řadu jiných teprve systematickým srovnáním. Jedna ale méně typická na str. 170 a 189; 3. vzorek má motivy výhradně rostlinné, přísně stylisované. Zde přichází ony přečetné varianty téhož motivu, jež možno postupně od nejjednoduššího až k nepoznání složenému, v jeho přeměně sledovat. Úvodnic tohoto typu máme několik význačných: a) s vyšíváním stehem plochým (str. 103), b) s vyšíváním plochým a zároveň technikou prolamovanou (mřížkování) a stehy krajkovými (str. 102), c) konečně krásné exemplary s vložkou krajkovou, paličkovanou.

Zajímavá byla kolekce vložek z úvodnic a koutnic valašských a sice síťované a prošívané vzorů rostlinných (str. 82, 92, 93) i geometrických (osmicípá hvězda), i prolamované. Jako zvláštnost sluší uvésti koutnice valašské v barvě světle modré, nebo světle žluté.

Pokud ostatních předmětů se týče, vyjímáme: rukávce a šátečky.

Rukávce mají vyšívání na přehnutém límečku (obojku), na pásku náramkovém a taclích. I pásek, kterým záhyby taclí jsou spjaty, se vyšíval. Vzorek jest drobný, formičky geometr. rohaté i rostlinné, ráz a barva se mění dle krajiny: na Liptavsku v barvě ryzí, na Vsacku modré, Hrozenkovsko má ryzí obrysy černé, okolí Senice pestré (fialová převládá), Rožnovsko krajkové, šité, bílé (jako benátské!) Některé dědiny (Veřovice, Mořkov, Hodslavice) mají vyšívání na nich úplně černé, Vyzovsko žluté, Frenštát límeček černý, náramek bílý, pásek s taclí modrý atd.

Šátečky (na krk). Výzdoba seskupuje se v lem rovně neb vlnitě se vinoucí, formičkami přechodními oživený a jednu rohovou výplň, na rozdíl od šátků či plachetek na hlavu (zavazačky), jež mají rohové výplně čtyři, k nimž čtyři jiné mezi ně vložené se připojují. Šátečky na krk jsou vyšívány hedvábím barvy ryzí, též nití režnou, a jsou co do rozvržení a technického provedení dokonalé. Rohovou výplň charakterisuje přejemná práce rozmanitých stehů ozdobných, jednotlivé tvary jsou na obrysech smykovány. Jeden šáteček z Hrozenkova byl v barvě ryzí a modré. Na některých kusech jeví se vliv renaissance. Šátečky ze Vsacka mají širokou krajku šitou, a jemné výplně krajkové (jako středočeské), Veřovice, Mořkov, Hodslavice mají lem geometrického rázu v barvě černé a bílé, rohová výplň jest malá. Plachetky na hlavu máme rovněž modře, výjimkou též červeně vyšívané.