I několik kostelních (oltářních) prostírek bylo zastoupeno. Jedna s vyšíváním modrým a barevnou krajkou, druhá pestrá (zelená převahou) s církevními symboly.

Významná jest také práce tohoto druhu na čepcích (vyšíváno bavlnou) a to: 1. vyšívání na tylu stehem řetíz-kovým a protahováním v barvě bílé (Rožnovsko); 2. vyšívání krajkové šité; 3. čepce pletené (síťkované) s vyšívaným vzorkem jednoduchým i složitým. U některých jest síť hrubší, vzorek řidší, barvy modré, ornam. tvary mají bílé obrysy a šedé výplně (Hrozenkov). Někdy jest síť i vzorek barvy černé (střídá se motiv růžice a ptáčka).

Hanácko. Úvodnice zaujímají i zde první místo. Jsou vyšívány hedvábím bílým nebo zlatožlutým. Na obou koncích jsou květy černé. Tyto nescházejí nikdy na hanáckých úvodnicích a jsou jejich charakteristikou zvláštností. Je to zbytek z doby pohanské.*) Zajímavé jsou též nápisy složené z liter kyrillským podobných; někde tvoří písmena souvislý ornament řádkový či »plot«.

Tři typy hanáckých úvodnic jsou význačné: I. úvodnice s formičkami nerostlinnými. Převahu mají ornamentální formy téhož nebo podobného rázu jako na předmětech archaeolog. významu. Jsou vyšívány až na uvedená místa černá hedvábím bílým stříbrového lesku; co do kresby a uměleckého provedení stojí nejvýše; 2. úvodnice s ornament. formami, kde rostlinný ráz sice převládá, na nichž ale vliv forem nerostlinných v ohledu stylistickém jest nepopiratelný. Jsou vyšívány hedvábím bílým anebo zlatožlutým; 3. úvodnice, kde výzdoba tvoří ornament výhradně rostlinný, ale vzhledem na běžné zde ornam. formy stylisovaný. Barva hedvábí jest zlatožlutá, ale též v různých odstínech. Zajímavé jsou též typy, kde valašský a hanácký ráz ornam. forem navzájem se proniká.

Jednotlivé části úboru ženského byly rovněž bohatě zdobeny. Tak vynikají rukávce se svým rázovitým vyšíváním na límečku, na vložkách náramkových a páskách taclových. Jsou vyšívány stehem plochým, hedvábím černým anebo bílým. Vzorek jest tak hustý, že na první pohled jen leskem kladených stehů pozornost upoutá. Vzory na těchto páskách vynikají neobyčejně zdařilým seskupením téhož motivu v celek. Vzorky z jablíček, zvonků, tvarů palme-tovitých a celé řady jiných originálně pojatých, nebo změněných, jsou tak klassicky seskupeny, že je nelze s něčím podobným porovnat. Jest to vrchol toho, co samorostlý nezkažený krasocit prostého lidu v tomto ohledu může vytvořit. Dále dlužno uvésti obojek, zástěru a jako vzácnost několik starobylých šatek. Obojek (límec) jest široký ve hluboké záhyby (vrapy) skládaný a obyčejně i krajkou lemován. Vyšívání na něm jest barvy černé, bílé nebo zlatově-žluté a tvoří z pravidla jen přechod od široké bohaté krajky dovnitř. Zde najdem i vyšívání prolamované a sice mřížky vázané i prošívané, někdy krajku, mřížky i ploché vyšívání zároveň. Zástěrka podobně se zdobila. Dvě starobylé hanácké šatky měly vzorek v charakteru černých květů hanáckých úvodnic, pak »plot«.

Vyšívání na předmětech úboru mužského rovněž jest případné. Hanácká vesta (lajdík) a kabátec (bruclek) tvoří celek, který vzhledem k výzdobě nelze od sebe děliti. Bruclek se nezapínal, vesta byla z předu stále viditelná, výzdoba obou je i v podrobnostech na sobě závislá a tak zajímava, že stojí za to sledovat ji od vyšívaných knoflíčků počínaje; hustá řada knoflíčků tvoří s barevně obšívanými (neb imitovanými) dírkami po obou stranách do řádků dělený pás. K němu připojuje se několik drobně ornamentovaných pásků užších, až páskem přechodním do plochy vyzní. Kabátec má po okraji hustě vyšívaný lem, u krku, kde je rohové vyložení, přehnutý. Pásek přechodní rozvíjí se nahoře v květ a způsobuje hravý přechod k výložce. Případné oživení máme též na malém šůsku, při kapsičkách a při rukávě (dole). Drobné tvary ornamentální, jichž zde použito, jsou v rozvržení i obrysech lehké, jak látka (sukno) to vyžaduje.

Obdobnou výzdobu mají kordulky, jenže vyšívání jest na místech, která odpovídají formě střihu, a že vedle vyšívání použito i zlatých a stříbrných krajek. Barva hedvábí na těchto předmětech jest nejčastěji zelená, ale též pestrá, steh plochý. I vyšívání na kožených pantalonech a cifrované vesty mužské (tyto zajisté ze Slovenska přenesené), jakož i pavím brkem a jinak vyšívané opasky poutaly pozornost.

Vyšívky moravsko-slovenské zaujmou každého na první ráz svým umělecky vytříbeným souladem a skvělostí barev, elegancí v podání tvarů a linií, jakož i rozmanitostí co do seskupení formiček. I tentýž předmět, šatka, obojek, fěrtušek atd. má lokální ráz své krajiny neb dědiny. Lanžhot má své překrásné vzorky z motivů rostlinných, šatky od Velké, Javorníka, Velehradu, Uh. Ostroha a Hradiště motivy geometrické. Co do barvy jest nejznámější vyšívání v barvě černé, zlatově žluté, pak ryzí nebo bílé, po případě režné, a červené (Lanžhot modernější); z kombinac pak červeň, žluť, a běl. Červeň má odstíny od nádechu do modra až k červeni rudé a hnědé. Podobně barva žlutá. Při rozvržení barevném dobře vycítěno, které barvě nutno ponechat větší plochu, aby rozvržení barevné bylo klidné, a jak klásti steh, aby barva dala odstín chladný, neb teplý. Zkrátka : smysl pro krásu formovou a barevnost rozvíjí se sám ze sebe, neumělkovaně, na základě lokálních prostředku a tradic, a bez vlivu a touhy po napodobení cizím.

Z úboru ženského nejznámějším a nejrozšířenějším předmětem jest šatka. Vyšívání jest na obou koncích. Máme několik typů výzdoby: 1. Šatky lanžhotské: a) květy hřebíčku (karafiatu) s listy a úponkami rozkládají se symetricky kol osy. která jde polovinou šířky. Dole jest pásová výplň podobných motivů, širokou, bohatou krajkou paličkovanou zakončená. Někde jsou tytéž motivy tak seskupeny, že se rozkládají kolem dvou os, jež z rohů šatky vycházejí. Rozvržení v liniích i barvách úměrné; b) vzorek tvoří dole a po stranách úzký lem s malou rohovou výplní. Jsou-li šatky tohoto druhu 2—3 m. dlouhé, pak krajková vložka a veliká obdélníková výplň v tomtéž charakteru rozvržená se ještě přidává. 2. Šatky z okolí Velké, Hrubé a Malé Vrbky,. Súchova, Kuželova, Javorníku mají vložku ze surového hedvábí