a úzký lem z krajek. Pokud části vyšívané se týče, dva hlavní typy lze uvésti: a) Vzorek tvoří pásky z jednoduchých motivů a ozdobných stehů složený. Jeden z nich je širší, má rhythmicky řaděné trojúhelníky s paprskovitými přechody, a barevně nad ostatní vyniká. Tato barevná místa jako vsazené kamínky od bledě žlutého vyšívání se odrážejí; b) vzorek tvoří úzké rhythmicky řaděné pásky, z nichž vyniká pásek s oblíbeným motivem sekáče. Máme nesčetné varianty: v barvě žluté, žluté a modré, žluté a černé, černé a bílé, jen bílé. 3. Šatky z okolí Velehradu, Uh. Ostroha a Hradiště, zejména

ale Kunovic jsou co do výzdoby jednoduché. Dole v rohu tvoří malou výplň čtvercovou a o něco výše obdélníkovou. Vyšívání jest černé, stehem pletencovým neb křížkovým, několika stehy jinou barvou (obyčejně modrou) oživené. Rohová výplň má často též formu hvězdovitou.

Konečně máme i překrásné exemplary šatek stehovými kvítky v jedné (červené, modré) i ve více barvách provedené. Vzorek tvoří »stromečky« po obvodu hustě rozložené. Jedna starší, datovaná z r. 1691.

Se šatkou jest v úzkém spojení čepec, který nosily ženy slovenské pod šatkou; jeho zadní část bylo vidět, a z té příčiny se zdobila. Dýnko čepce má z pravidla krajkovou vložku (uprostřed) a po obou stranách barevný pásek se vzorkem nejča-stěji na sekáče. Krajkový lem po obou stranách je doplňuje. Co do barvy rozmanitost: jsou černým, modrým, zeleným i jiným hedvábím vyšívané.

Zvláštního rázu jsou dýnka z Kunovic. Jako holubinky v Čechách, tak tato dýnka na Moravě jsou pravými skvosty vyšívaných prací a snad ojedinělými pracemi tohoto druhu. Jest to neobyčejně jemné vyšívání prolamované se stehy u-

Vyšívky moravsko-slovenské.

Dle fotografie F. Dvořáka.

zlíčkovými*) (hrachůvky). Vážný, umělecký jejich ráz způsobuje přirozený soulad této techniky s jich jednoduchým (ale duchaplným) rozvržením, k němuž se druží klidné rovnoměrné zbarvení, u jiných případné rozvržení barevných míst. Nejvíce oblíbenou jest barva zažloutlá (šafránová) a režná U velmi četných nacházíme též kombinaci v barvě černé s místy modrými, ale též barvu režnou ve spojení s oranžovou a hnědou. Dýnko jest formy menšího obdélníka skoro do čtverce, a ornament tvoří geometrické neb geometricky členěné tvary stro-mečkovité. Převládá směr vodorovný a kolmý s o-hledem na střed a okraj, kde motiv osmicípé hvězdy s uzlíčkovými výplněmi (obyčejně) se střídá. Z několika set těchto dý-nek možno následující typy uvésti: 1. plocha dělena na malá geometrická pole různého tvaru ale jednotný celek tvořící, cestičkami dělená. Políčka mají výplně uzlíčkové; 2. plochá dýnka oživena motivem tvaru kříže, jehož střed a konce se rozvětvují. V rozích jsou hvězdice. Sem náleží známá variace, kde ze čtyř stran dýnka vybíhají stonky kytic a uprostřed se rozvíjejí; 3. typ s motivy geometr., jichž základním tvarem jest čtyřúhelník

z otupělými rohy (osmiúhelník); 4. typ, kde jeden neb tři stromkovitě rozvětvené tvary »na tři dlapy« vynikají. Řada variací; 5. dýnko zdobí motiv, jenž ve svém rozčlenění pavouka (skřítka) nám připomíná. Zajímavo jest stopovat tento motiv v jeho vývoji na přečetných variantech, a v souvislosti s ostatními typy; 6. několik překrásných dýnek na husté půdě síťkované vyšívaných a prošívaných (filet antique). Zmínku zasluhují též starobylá dýnka s motivy neurčitého tvaru ojediněle po ploše rozvržené.