Výzdoba na obojkách (oplečí) zajímá tím hlavně, že přechody z ozdobných stehů utvořené, od kraje ku lemu a od lemu dovnitř, tak případně jsou umístěny a do všech podrobností procítěny, že celkové uspořádání jest absolutně uspokojující. Co do rozvržení výzdoby máme: 1. obojky s úzkým lomem a rohovou ozdobou do vínku seskupenou. Barva hedvábí jest zlatožlutá. Zajímavý jest zoubkovaný okraj z dvojité látky a vázaná mřížka s městerkou jako přechod od kraje k lemu a odtud dovnitř (Javorník); 2. rohové ozdoby splývají s květovými skupinami mezi nimi v jedno, a tvoří souvislé orámování dovnitř, na venek, anebo v obojím směru zároveň rozložené. Lem jest uzoučký a někdy jediná čára (vlnovka) jej nahrazuje. Oč jedno orámování jest bohatěji vyvinuto, o to má druhé méně, a schází-li jedno (ku př. zevnější), pak široká krajka (tylová, prošívaná) je nahrazuje. Barva hedvábí jest červená, též bílá (Lanžhot, Břeclav, ale kusy méně staré), při čemž lístky a květy jsou obšívány a vnitřky tvarů mřížkami neb tylem (doba úpadku) podloženy; 3. výzdobu tvoří lem, kde řada rovnoběžných pásků s motivy geometrickými nebo podobného rázu (sekáčky, krokvičky, beraní rohy) vyniká. Barva vyšívání jest černá, též červená; kde čistě geometrických vzorů užito, žlutá i modrá, steh plochý, ale též křížkový (Hodonín). Obdobné typy s páskami prolamovanými a dírkovanými.

Oplečí bývalo přišito anebo se připínalo na bílé rukávce, které u krku, na prsou a rameni podobným způsobem jako posledně uvedené obojky bývaly vyšívány. Kordulka jest vyšíváním méně zajímava, podobně jako vrapovaná sukně. Na této ovšem vyniká charakteristické vyšívání přes tyto vrapy. Bohaté vyšívání mají zástěrky (šorce). Jsou z tmavomodrého plátna, široké a výzdoba jejich jde prostředkem vzhůru. Tvoří ji úzká vložka ze stehů smykovaných (stínek), po jehož obou stranách směrem dolů jdou květované pásky, jež v rohu se rozvíjejí a na dolejší okraj přecházejí. Dole jest široká krajka paličkovaná. Vyšívání na zástěrkách vykazuje nejrozmanitější stehy: steh čtverečkový, pletencový, křížkový, plochý smykovaný, jakož i krásné krajkové výplně. Barvitost jest pestrá, ale vždy zharmonisovaná: červená, žlutá, zelená i jiné se střídají, ale bílá mezi nimi převládá. Místo širšího pásku z květů bývá řada užších, o vzoru geometrickém. I na těch převládá barva bílá. Překrásné kusy pocházely z Kyjova, Dubňan, Ratiškovic. Naproti tomu má Malá a Hrubá Vrbka Lipov, Velká atd. zástěrky bílé, zlatožlutě vyšívané geometrického vzorku jako šatky a čepce této krajiny.

Z úboru mužského zachovalo se nám na rukávcích nepřehledné takřka množství rozmanitých límečků a vložek náramkových a taclových. Jako na Hané ornament rostlinný, tak zde formy geometrické zastoupeny v takové rozmanitosti motivů a v tak klassickém seskupení, že systematické srovnávání v nejednom ohledu jest poučné. Jsou zde zastoupeny formičky, jež povstaly jedině vlivem materialu a technik vyšívacích, a naproti tomu takové, které možno provésti v každém materiálu a v každé technice. Jsou zde zastoupeny ornamentální prvky jako na předmětech hliněných a bronzových a tvary rostlinné vzhledem k těmto stilisované. Všecky druhy těchto prvků povahou svou tak různé splývají užitím jedné neb několika vyšívacích technik ve vzorek slohově jednotný, prostý a tak ušlechtilý, jak to jen v nejvyspělejší ornamentice spatřiti možno. Některé kusy připomínají Orient. Pro celou řadu formiček máme typické názvy.

Konečně máme koutnice, úvodnice a kusy s oltářních plachetek. Z koutnic na první pohled poznáváme ony, které s českými mají mnoho společného, pak koutnice rázu uhersko-slovenského s vyšíváním »na kohoutky« a se vzorkem geometrického rázu stromečkovitě neb paprskovitě vyznívajícím, s technikou na výřez. Na výstavě nebyly zastoupeny v tom množství a v tom výběru, jak z jiných výstavek a soukromých sbírek jsou známy. Toliko brněnská »Vesna« ve svém vlastním oddělení měla řadu typických vzorů. Nejčetněji byly zastoupeny koutnice barvy červené stehem pletencovým vyšívané s tkanou vložkou uprostřed, tedy typ, který v Čechách se rozšířil a dále vypěstil. Koutnice rázu uhersko-slov. mají výzdobu rozvrženou na spodním okraji ve dvou rovnoběžných pasech horizontálných.

Z moravsko-slovenských boudnic jsou nejzajímavější typy podobné úvodnicím s krajkovou vložkou úzkým vyšívaným pruhem vroubenou. Vyšívání po obou stranách jest často stehovými kvítky, vzor geometrický. Krajková vložka nahrazena bývá vyšívaným pruhem s formičkami na kostky, hrušky, kalíšky, srdce, provedené nebílenou přízí a hedvábím barvy černé, modré, žluté. Jeden překrásný pruh z boudnice v barvě černé a bílé.

Těmto boudnicím jsou úvodnice moravsko-slovenské co do rozvržení ornamentu podobny. Mají uprostřed síťovanou neb paličkovanou vložku barevně prošívanou. Po obou stranách jest vyšívání jemného vzorku geometrického, bílé neb režné, barevnými místy oživené.

Několik oltářních plachetek stehovými kvítky v barvě bílé, modré, červené velmi jemného provedení. Vyšívky mor.-slovenské tvoří teprve ve spojení s uhersko-slovenskými jednotný a přehledný celek.

Ve vyšívání uhersko-slovenském dva hlavní druhy hned na první pohled jsou nápadné: Jest to vyšívání na plátně velmi hrubé struktury (rukávce, boudnice, ručníky), jehož kolmá a vodorovná vlákna zřejmě viditelná dala vznik, geometrickému ornamentu stehu křížkového a stehům příbuzným odvozeným, a pak vyšívání na látce jemnější, jako na vyšívkách moravských. Oba druhy zastoupeny předměty v každém ohledu pozoruhodnými. Kolekce širokých pruhů boud-nicových, jež v centrální skupině mor.-slov. oddělení byly umístněny, poutaly všeobecnou pozornost svým smělým rozvržením základním, bohatstvím svých podrobností, monumentálně působící technikou (mosaikovou) a virtuosním provedením. K nim družila se rovněž bohatá kolekce ručníků, starobylých zástěr a šatek, rukavců, čepců atd

Nejčetněji byly zastoupeny boudnice. Tři základní typy nutno k vůli přehledu (co do výzdoby) uvésti: 1. koutnice, kde dva kusy plátna byly prostě k sobě přišity, kde tedy typický pruh v místě, kde je šev, schází, a kde výzdoba seskupuje se v jeden neb dva horizontálné pruhy na okraji spodním; 2. koutnice, kde šev jednoduchými proužky stehovými se zdobí, nové motivy přibírá, po případě i všitou vložkou se rozšiřuje, tak že i vedle ostatní výzdoby nezaniká; 3. koutnice, kde zdobený šev tvoří hlavní část výzdoby. Vyšívání seskupeno ve svislé pruhy po obou stranách krajkové vložky paličkované, jako u úvodnic.