Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 359

Antependium z chrámu sv. Barbory na Horách Kutných.

NÁDOBY A ROUCHA BOHOSLUŽEBNÁ.

@II@2@ NÁDOBY A ROUCHA BOHOSLUŽEBNÁ.

Jako všude jinde, tak i u nás, ne-li ještě v hojnější míře, přihlížíme-li ku svědectví Sylviovu*) — byly chrámy pravými pokladnicemi umění, svědčíce, že kmen českoslovanský v kultuře, jejíž dojista nejlepším měřidlem jest umění, nezůstal za kmeny druhými, svědčíce, že národ náš dovedl těžiti z duchových pokladů jiných národů, opláceje jim poctivě opět hřivnami nadání svého.

Co nadšená, dovedná ruka umělcův, zbožností předkův našich štědře podporovaná, posvětila Bohu, to ochraňovala církev přepečlivě, aby bylo svědectvím, chloubou i slávou pokolením novým!

Žel Bohu! Zub času, bouře válečné, vášně, »vkus« i nerozum lidský zavinily, že patřili jsme na rozmilé naší Výstavě národopisné skoro jen na zlomky, na skrovničké zbytky bývalé slávy, již jsme mohli z nich toliko tušiti.

Přirozeno, že právě předměty, jichž se výhradně při svatých služebnostech užívá, zdobívalo umění výtvarné co nejpečlivěji. Proto vykázáno jim i na výstavě naší místo ne poslední, aby z nich k nám, návštěvníkům, hovořily jednak tklivé důkazy nadšené obětavosti a zbožné lásky, jednak příklady umělecké dovednosti drahých předků. —

Arciť nesešly se všechny, kolik se jich po vlastech našich zachovalo. Mnohé byly již na výstavě jubilejní, mnohých nemohly chrámy po tak dlouhou dobu postrádati, opět jiné pro vetchost anebo kromoby-čejnou vzácnost nebylo možno vydati nebezpečí dopravy anebo poškození. Přece však mnohý nový skvost dosud obecně neznámý blažil oko naše, tak že sbírka takovýchto předmětův u porovnání se sbírkami výstavy jubilejní se ctí obstáti mohla. Arciť, na Moravu více jsme spoléhali; za to skrovnější počet zaslaných odtamtud předmětův vyvážen byl velikou jich cenou historickou i uměleckou.

Pro snazší přehled rozdělujeme referát svůj na dvé, popisujíce napřed bohoslužebné nádoby, potom roucha, pojednávajíce o obojím pořadem dobovým.

Období nejstarší — románské, zastoupeno bylo skrovně, což ovšem nikomu nebude divno, pováží-li dlouhou dobu, jež nás od časův těch dělí. Byly to zejména předměty, jež chováme jako drahocenné ostatky po světcích našich: sv. Václavu a sv. Vojtěchu. Laskavý čtenář dočte se o nich v referátu o oddělení církevním. K nim družil se znamenitý bronzový smaltovaný kříž roku 1885 při opravě kostela v Bračicích u Čáslavi ve hrobě Lukrecie Boh-danečské z Nečtína († 1612) nalezený (viz vyobr.). Kříž tento, pokrytý všude krásnou patinou, bohatě ozdoben jest modrým, žlutým a červeným důlko-vým emailem v pěkném ornamentu po plochých ramenech rozděleným. Obraz Kristův s rameny po způsobu byzantském vodorovně rozpjatými, polovy-pukle provedený, jeví nikoliv bolest jako od doby

gotické počínajíc ve zvyk vešlo, nýbrž božský klid korunovaného vítěze nad smrtí. Souladné vytvoření údů, jakož i umírněnost umělecká řadí dílo toto mezi nejpřednější památky dávné plastiky. Do téže doby náleží i bronzový urceolus, t. j. nádobka na vodu k umývání prstů knězi při mši sv. sloužící,**) jež pochází z Rokytna a jest nyní v Pardubickém museu uložena. Nádobka tato má podobu lva. Jestiť právě příznakem slohu románského, že s oblibou užívá při ozdobných pracích svých postav nebo obrazů zvířecích, buď je věrně podle přírody napodobuje, nebo jim podobu smyšlenou, fantastickou přidávaje.

Do století XIV. hlásí se úpravou svou stříbrná, silně zlacená patena (mešní miska) kláštera Břevnovského, o níž zbožné podání tvrdí, že náležela kdysi sv. Vojtěchu. Možná, že stará patena románská po sv. Vojtěchu byla ve XIV. stol. z úcty k tomuto světci ozdobena tak, jak ji nyní spatřujeme. V prostřední části — prohloubené — spatřujeme vytepaný


*) Histor. Bohem. cap. 36: »Soudím, že nebylo za dob našich v celé Evropě říše tolika, tak skvělými a ozdobnými chrámy okrášlené, nad zemi českou. Chrámové náramně vysoce stavení, prostranní, širocí a dlouzí ku podivu, klenutím a skřidlicí pokrytí; oltářové v nich vysoce založení, zlatem a stříbrem, v němž byly svátosti (t. j. ostatky), ozdobení; kněžská roucha drahými perlami krumplovaná; příprava všecka bohatá, předrazí klenotové; okna vysoká i přeširoká, pěkného a světlého skla i divného řemeslného díla, jímžby světlo do kostelů v pronikalo: takoví chrámové netoliko v městečkách a v městech, ale i ve všech ku podivu se spatřovali.« (Překlad Veleslavínův.)
**) Proto zvána též aquamanile, ač nesprávně. Tak slula miska při obřadu tomto užívaná.

Předchozí   Následující