Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 361

Gotických monstrancí sešlo se na výstavě naší poměrně valně. Všechny jsou tvaru velmi příbuzného, majíce podobu věžovitou. Z nohy, sestrojené obyčejně ze šesti při koncích zaokrouhlených lupenův, vyrůstá štíhlý hranolový dřík (stonek). Pohodlnějšímu nošení k vůli vyniká uprostřed ze dříku ořech (nodus), různě sestrojovaný i zdobený. Dřík rozšiřuje se nahoře a tvoří podstavec pro schránku, do níž se vkládá Nejsvětější. Schránka ta mívá buď podobu kolmo postaveného válce (z křišťálu nebo skla v pěkně prolamovaném a okrášleném kovovém orámování), anebo kruhové ozdobné pásky z obou stran opatřené skleněnými neb křišťálovými destičkami, aby Nejsvětější bylo viděti.*) Po bocích této schránky zřízeny jsou pravidelně baldachýnky, po goticku zaklenuté a fiálami (věžkami) hojně ozdobené. Bývají v nich postavy: koncích se andělův, světcův i světic (obyčejně patronů chrámových nebo donátorových). Nad schránkou pak pne se přeladně celek uzavírající štíhlá; gotická helmice, obyčejně pěkně prolamovaná a křížem, pod nímž druhdy P. Maria a sv. Jan zobrazeni bývají, zakončená.

Byly pak monstrance ty: z Mělníka (nalezená r. 1888 při úpravě břehu labského pro stavbu mostu mělnického. Dělníci udeřili na prastarou, ve skále vytesanou studnu, v jejíž rumu monstrance tato pohozena se nacházela), z Husince, z Rokycan, z Řeporyj (s reliefy sv. Petra a Pavla později přidanými), z Mýta u Zbirova, ze Železného Brodu (v době copové nevkusně ověšená broušenými skly), z Litomyšle, z Bruzovic ve Slezsku a z bývalého kláštera Sázavského. Urobeny jsou z pozlaceného stříbra (Husinecká) anebo bronzu, tu lépe, tam méně obrobeny (ciselo-vány) a pocházejí vesměs z konce XIV. a počátku XV. století. Nevyrovnají se sice mladším svým družkám z doby Vladislavovy: Kutnohorské a z Uher. Hradiště nádherou a umělostí, než i jim dodává prostá jednoduchost a střízlivost slohu elegance a leposti.

Z téže doby (rozhraní věku XIV. a XV.) byly ještě vystaveny: dvě bronzové kaditedlnice, prvá z musea Litomyšlského, druhá z bývalého kláštera Sázavského;**) rovně tak i prostičký bronzový kalich z Petrovic u Sedlčan, s kruhovou nohou, jehož jedinou ozdobou jest ořech široce rozložitý, obklopený na obvodu šesti tupými výběžky.

Znamenitými svědky tepeckého umění u nás na počátku XV. věku jsou dvě výborně z mědi vytepaná a pozlacená poprsí sv. Petra a Pavla. Světcové tito zobrazeni jsou tu mistrnou rukou (bezmála v životní velikosti) věrně podle ustálených tradicionelních typů: sv. Petr s věncem nedlouhých kučeravých vlasů okolo holé hlavy, krátkým plnovousem, sv. Pavel za to s vousem i vlasem dlouhým. Ve tváři Petrově zračí se velebná vážnost, v Pavlově, k nebi poněkud pozdvižené, posvátné nadšení. Šat obou poprsí, jenž podán jest zcela hladce, beze všech záhybův, pokryt jest puncovaným ornamentem, jehož smělá a lahodná komposice nás věru překvapuje. Na postavě Petrově zvlášť ještě jest ozdoben pás roucho jeho (pluviál) při svrchním okraji obrubující, a sice překrásně v různých barvách smaltovanými liliovými květy.

Skvělé toto dílo přesně jest datováno nápisem i znakem: Ulbicus ar’epus,***) na obrubě vyrytým. Jak známo, stal se lékař Albík z Uničova přízní krále Václava IV. r. 1411 v říjnu arcibiskupem Pražským. Avšak již na sklonku r. 1412 důstojnosti své se vzdal. Z toho patrno, že poprsí tato zhotoviti dal někdy okolo roku tohoto, a sice za tím účelem, aby sloužila za relikviáře, schránky svatých ostatkův. Takovýmto relikviářům říkalo se »capita« nebo »hermae« a byly ve středověku u veliké oblibě,+) sloužíce o velikých svátcích k ozdobám oltářů.


Berla Rajhradská.


*) Odtud název monstrance, latinské monstrare = ukazovati.
**) Kaditedlnici tuto i se vzpomenutou již monstrancí Sázavskou koupil r. 1786 nestor české archaeologie Karel Josef z Bienenberka, tehdáž hejtman kraje Kouřimského, vykonávaje zrušovací rozkaz v klášteře sv. Prokopa na Sázavě, a uložil je v zámecké své kapli na Hrádku u Jílového. Kaditedlnice jest nyní majetkem umělecko-průmyslového musea Pražského. ***) == Albík, arcibiskup.
+) Náš sv. Vítský dóm chová jich ještě dosti značný počet. Čtyři z nich (obrazy to sv. Patronův zemských) náležejí mezi korunovační klenoty zemské. Bývajíť od čtyř hlavních farářův Pražských před nově korunovaným králem neseny.

Předchozí   Následující