lamovaným košíčkem na číši, rovněž i starší o něco patena ze Střížova z r. 1619 s erbem (tuří hlava) v renesančním věnečku s opisem: »Jan Starszy Woyska z Bogdunczowicz«.

Povšimnutí hodna byla nízká okrouhlá skřínka stříbrná z musea Královéhradeckého, obložená zvenčí zeleným aksamitem, na němž perlami pošitý ornament se spatřuje. Skřínka ta spočívá na třech velmi něžně ciselovaných nožkách, jež mají podobu jablíček se spirálovitě stočenými stopkami. Víko — ploché — jest obloženo podobně vyšitým aksamitem; uprostřed našita jest poněkud povystouplá kytička z filigránu. Závorka má podobu hlídajícího lvíčka. Skřínky takovéto podoby sloužily ku přechovávání Velebné Svátosti, když byla z monstrance vyndána anebo k nemocným donášena,*) jak tomu nasvědčuje u skřínky Královéhradecké velmi pěkně na vnitřní vyzlacené ploše víka vyrytý Beránek Boží.

Snad podobný účel (třebas k uschování neposvěcených hostií pro mši sv. připravených, nebo za nádobky na posvátné oleje sloužíce) měly také obě nízké okrouhlé nádobky z musea Píseckého, ozdobené, klasicky komponovanou rytinou. Stojí též na třech nožkách, urobených v podobě granátového jablka.

Zvláštního druhu jest monstrance Maltánského chrámu v Praze. Má podobu slunce hojnými paprsky obklíčeného, jež tvoří známou nám již schránku na Nejsvětější. Slunce to vztýčeno na bohatě profilované noze. Celá pak monstrance tato, noha, ořech, paprsky, pokryta jest hojnou ozdobou červených korálových větviček, černých a bílých emailů. Monstrance tato jest bez odporu prací vlašskou anebo věrnou její kopií.

Zlacená kaditedlnice z musea Novobydžovského ozdobena jest držadlem, sestrojeným z velmi pěkně ciselovaných karyatid.

Stříbrnou monstrancí Domašínskou z r. 1673, která má též podobu paprskovitého slunce (jak potom i v době barokové všeobecně se naskytá) a ozdobena jest reliefem sv. Václava, ociťujeme se již na prahu doby barokové, kterouž bylo možno sledovati na Národopisné výstavě českoslovanské od počátků dosti střízlivých (na př. na sličném droboučkém relikviáři Staroboleslavském, sestrojeném symetricky ze článkův architektonických) až do nejbujnějšího rozkvětu. Velikého podivu zasluhují výtvory slohu barokového navzdor tomu, že přísné oko umělcovo postrádá při nich druhdy i logického uspořádání, že cílem jest tomuto tvoření skoro výhradně jen dekorace, nádhera leckdy v bombast se zvrhující; chválíme při nich nevídanou zručnost tepeckou, odvahu, bujnost fantasie i vypočítavost, s jakou dovedli mistři barokoví efektů hledaných dosáhnouti.

Z předmětů v tomto slohu vytvořených uvádíme: prostý kalich z Jílového, (se znakem a letopočtem 1713); kalich z r. 1716, jejž věnovali měšťané novobydžovští chrámu Chrudimskému, podniknuvše pouť k tamějšímu obrazu Salvatorskému; jiný kalich z Nového Bydžova (z r. 1743); opět jiný z Pelhřimova, jakož i skvostné kalichy nejen

Bohoslužebné náčiní renesanční a barokové.

Renesanční kalich z Hnojniku ve Slezsku. — Renesanční ciborium z Prahy (majitel p. prof. Novák) — Kalich z Král. Hradce. — Bronzový svícen p. Klementa v Praze. — Ciborium z Král. Hradce. — Barokový relikviář ze St. Boleslavi. — Ciborium ze Železného Brodu. — Barokový kalich z Klatov.

Dle fotografie J. Vilíma.