Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 366

Co výzdoby se týká, tu arciť doba, kteráž si oblibovala v malířství, jako snad žádná jiná, zdobíc si jeho výtvory nejen chrámy a příbytky své, nýbrž i předměty drobnější, jako knihy a pod., nedovedla spokojiti se pouze okrasou ornamentální při bohoslužebných rouších. Tak jako illuminátoři obsah knih posvátných drobnomalbami znázorňovali a vysvětlovali; jako malíři na obrazech tabulových, nástěnných ba i na oknech věřícímu lidu výjevy posvátné způsobem všechněm srozumitelným předvésti se snažili, právě tak i umění vyšívačské, povzbuzeno úspěchem ostatních spřátelených uměn, pokusilo se přispěti k cíli společnému i hřivnou svojí, nelekajíc se obtíží technických, jež mu přemáhati bylo.

K tomu konci vybralo si zejména střední pás mešních rouch, aby tu o-svědčilo dovednost svoji. Pás ten mívá pravidelně podobu kříže (buď rovného v podoběklasického kříže a kříže ve tvaru písmene T anebo s rameny kos-mými »Y« a jeho variantami, napodobuje tak biskupské pallium); český inventář Krumlovský z r. 1418 nazývá jej »tka-nycze«. Dobrý vkus ovšem toho žádal, aby podlouhlá úzká plocha těchto pasů byla úměrně v jednotlivá menší pole rozčleněna. K tomu bylo z pravidla užíváno architektonicky vytvořených gotických baldachýnů anebo vkusných medaillonů. A na plochách takto orámovaných vykouzlilo podivuhodné umění, jež právem nazýváme »malba jehlou«, postavy Krista, Matky Boží, andělů, světců i světic, u jichž nohou leckdy i klečícího dárce vyobrazena spatříš. Posvátné postavy ty vídáme tu v nejrůznějších způsobech a variacích : brzo jednotlivě, s ustálenými odznaky (attributy), po kterých je věřící i bez nápisův poznávají (na př. sv. Petra po klíči, sv. Pavla po meči, sv. Alžbětu po košíčku s růžemi, sv. Štěpána po kamenech na knize a p.), brzo zase v celých skupinách, příběhy biblické nebo životy svatých illustrujících.

Nemožno nám — abychom příliš místa nezabrali — rozepisovati se dopodrobna o každé z kasulí tohoto druhu, jež na Výstavu došly. Odkazujeme v příčině té na podrobné a obšírné naše pojednání v »Methodu« ročník 1895 a 1896. Tuto jen krátce je vypočítáme:

Nejznamenitější ze všech jest kasule Rokycanská, ozdobená vidlicovým křížem Y, na němž největšího obdivu hodnou umělostí vyšity jsou obrazy Matky

Boží, sv. Alžběty atd. Rokycanský chrám má


Vidlicový kříž z kasule Rokycanské.

takovýchto kasulí, bohužel valně sešlých, ještě pět. Jest proto zajisté v tomto směru největším boháčem v zemích našich. »Akademie křesťanská* v Praze chová ve svých sbírkách také takovou kasuli z kostela sv. Petra a Pavla v Kostelci u Budyně, ze zeleného aksamitu s krásně komponovanou i vyšitou

skupinou pod křížem; rovněž i umělecko-průmyslové musenm Pražské zapůjčilo Národopisné výstavě českoslovanské kasuli, získanou z Petrovic u Sedlčan. Sbor »Vocel« v Kutné Hoře má jako vzácnou památku po mincmistrovi Horstorferovi z Malesic (1496 až 1499) a manželce jeho červenou kasuli, na jejíž figurálním kříži roztomile komponované biblické výjevy (radostný růženec) jsou vyšity. Přičteme-li k těmto ještě kasuli z kostela Meziříčského u Opočna, vyjmenovali jsme všechny, jež byly na výstavu zapůjčeny.

Pokud se provedení vyšitých obrazův týče, právem se divíme, kterak dovedla jehla v ruce vyšívačově tak dokonalým způsobem vystihnouti pestré výtvory štětce malířského, zvlášť povážíme-li, jak veliké překážky technické jí bylo přemáhati. Škoda, že umění vyšívačské zpyšněvši skvělými výsledky, jichž docílilo v oboru malby jehlou, zatoužilo i vystihnouti plastiku; bláhová tato snaha přivodila úpadek. Vyšívači počali totiž od druhé polovice XV. věku zprvu mírně, potom však čím dále tím více podkládati postavy svých obrazů plátnem, koží a pod., chtějíce jim tak dodati rázu plastického. Věc ta dospěla konečně tak daleko, že spatřujeme v XVI stol. na rouších bohoslužebných místo obrazův nehezké vycpané loutky. Dokladem smutného tohoto úpadku byly

na výstavě naší: kasule Kralohradecká s obrazem Kristovým a sv. Václava, kasule blah. Sarkandra z Příbora na Moravě a dva kříže kasulové (majetek Týnského a sv. Vítského chrámu v Praze). Totéž platí o dvou, jinak znamenitě provedených pohřebních štítech z pokladu sv. Vítského v Praze: Jiřího Bořity z Martinic z r. 1598 a Krištofa Popela z Lobkovic z r. 1609, jakož i o obrazu sv. Václava na mitře ze Staré Boleslavi a P. Marie Staroboleslavské na kasuli z Českého Brodu.

Renesance, z Itálie k nám od polovice století XVI. přicházející, převrátila všechny až dosud platné tradicionelní formy umělecké takřka na rub. Tak se stalo i při rouchách bohoslužebných. Dessinatéři renesanční komponují vzorky tkanin svých tu po způsobu starobylých vzorů egyptských, perských, arabských, tu byzantských, etrurských, sicilských atd. Granátové jablko ustupuje novodobému vkusu; nicméně obliba jeho tak jest veliká, že, ačkoli ztratilo svůj dominující ráz, přece jen jako podružná okrasa rádo bývá voleno. Doklady této změny byly na Výstavě naší zejména


Předchozí   Následující