látka zmíněné již kasule Kralohradecké, při níž použito vzorků italského rázu, a látka na kasuli Sarkandrovské, na níž patrný jest zápas starých gotických tradic se směrem novým.

Co pak vyšívání se týká, tu rovněž staré románské způsoby, arciť upravené po smyslu doby nové, se obnovují. Při ozdobách nabývá tedy opět vrchu ornament, nejčastěji rostlinný: větvice v lepých formách se vinoucí, hojně poseté

bujnými listy a květy. Vyšívání figurální téměř nadobro mizí.

V tom směru získala si renesance velikou zásluhu o umění vyšívačské, že vzkřísila dávno zaniklou techniku námětkovou — applikační. Způsob tento záleží v tom, že jednotlivé částky ornamentu : lístky, kvítky, plody atd. vystříhají se z látky jiné, při čemž se volí i barvy různé podle toho, jak pestrost výkresu toho žádá. Lístky tyto pak se našívají na příslušná místa výkresu a obrubují šňůrkou. Způsobem takovým vytvořeno mnohé, velmi krásné dílo i co do výkresu i co do komposice barev.

Prvý pokus v tomto směru spatřovali jsme na kasuli dieces-ního musea Budějovického, již vyšívač ozdobil našitými štítky s Rožmberskou růží. Výtečným plodem této techniky jest baldachýn (gobelín) z památného kostela Libíšského. Na červeném sukně našit překrásný ornament tvořící širokou obrubu. Uprostřed je znak Slavatův.*)

Mešních rouch námětkovou prací okrášlených měli jsme na Výstavě několik. Nejznamenitější jest kasule Bartošovická, na- níž se spatřuje obraz sv. Václava mezi dvěma anděly stojícího.— Ušlechtilým ornamentem tohoto druhu vynikalo také mešní roucho inusea Kutnohorského a jemu podobné, vystavené v od-dělení okresu Slanského.

Nemožno mysliti, že by nový směr, renesancí probuzený, spokojil se pouhým napodobením; sámť i tvořiti musil. A tu jsou plody jeho věru mnohotvárné a rozmanité. Cílem mu však není více, jak jsme to u gotiky byli shledali, symbolika, illustrace my-

Kříž z kasule Budějovické.

šlenky, nýbrž zdobení. Dojemná poesie vyšívaných obrazů ustupuje »renesanční arabesce, jejíž vábné a plynoucí linie v bohatém, rozvážném i pružném zároveň vinutí« pokrývají tu celé, tam hlavní části mešních rouch (Mádl). Obdivujeme se lahodě, umělosti, dovednosti, kráse takového zdobení, ale s bolestí postrádáme projádřené myšlenky a proto nemůžeme vše, co v oboru tomto vytvořila renesance, považovati za lepší tvoření staršího. Některé skvělé výtvory kreslířské renesanční komposice, pokud jsme je na Výstavě shledali, buďtež zejména uvedeny. Výtečně jest provedena kaside ze Starce na Moravě. Celá je pokryta nad míru vkusným a bohatým vyšíváním, podkládaným tak, že se vše jeví polovypuklé. Spatřujeme tu renesanci oblíbené motivy mušlové, »rohů hojnosti*, vkusně stilisované listoví atd. Ve střední části při okraji umístěno jest v oválovitém rámci vypukle vyšité poprsí sv. Norberta; tvář i ruce poprsí tohoto jsou vyřezány ze dřeva a obarveny. Na podšívce tohoto paramentu jest napsáno: »Zhotovil Simon Marek, frater prem. na sv. Kopečku u Olomouce. Kostel obce Starce. R. 1640.«

Rovněž znamenitě komponováno jest antependium (ozdoba, jíž se při slavnostech ověšuje oltářní stůl) z chrámu Stupen-ského u Pecek. Výtečná jest brokátová kasule z r. 1644, s červeným překrásně vyšitým prostředkem (z chrámu sv. Mikuláše na Menším Městě Pražském), jakož i jí velmi podobná červená

kasule umělecko-průmyslového musea Pražského.

Mlčením pominouti nesmíme také velmi krásná mešní roucha téhož druhu: z Cirkvice u Kutné Hory, z Bohnic u Prahy (z r. 1671), z Pelhřimova (z r. 1595), z Frýdku ve Slezsku (z r. 1727), z Domašína, z Volyně (zhotovená z červeného sukna), z Tuřan u Slaného (cele pošitá krajkovým ornamentem), z Klementina v Praze (vynikající přebohatou komposicí palmet, arabesek, květů i jablíček, vesměs zlatem vyšívaných), jakož i dvoje pěkné šatečky na Mariánskou sošku z Mělníka.