Anežka: jak špitál u mostu staví, Křižovníky do něho uvádí a sama do řehole vstupuje. Z Týnského velechrámu v Praze zapůjčen byl pěknou komposicí a jemným koloritem vynikající obraz L. Seitze, jejž r. 1881 malovati dal krajan náš Msgr. Jaenig a vlasti své ho daroval. Přinesen byl proboštem Štulcem z pouti Slovanův do Říma. Představuje kněžnu, oděnou již v šedé roucho řeholní, ana odkládá, pohlížejíc vroucně na kříž, skvostný knížecí plášť.

Přehojná byla sbírka vyobrazení Svatojanských. Především uvádíme olejový obraz mrtvého sv. Jana, jenž je rodinným majetkem Ledvinkův z Adlerfelsu a pochází z pozůstalosti Škretovy, a snad i z jeho štětce. K obrazu tomuto řadí se uměleckou cenou svojí olejová malba vlašského mistra G. M. Crespiho († 1747) »Sv. Jan jakožto zpovědník«. Z vystavených obrazů moderních uvádíme výborné skizzy L. Seitze, podle nichž provedl mistr tento nástěnné malby v chrámě S. Maria dell’ Anima v Římě. Obraz Crespiho jakož i skizzy Seitzovy zapůjčil výstavě Msgr. K. Jaenig, z jehož sbírek pocházela také velecenná snůška starých rytin kult Svatojanský znázorňujících a spolu i mnohou podrobnost z kulturního života našeho ve století XVIII. zajímavě illustrujících.

Kollekci o sv. Patronech národa českého doplňovaly hojné ukázky odborné literatury. Zejména literatura Cyrillo-Methodějská byla tu téměř úplně zastoupena. Z hagiografické literatury ostatní poutal k sobě pozornost zejména Boleluckého latinský životopis sv. Vojtěcha »Rosa Boëmica« s rytinami dle nákresů Škretových zhotovenými (z r. 1668).

Závěrek kollekce památek kultu svatých Patronů českých tvořil diagram znázorňující, kolik kostelů a kaplí každému ze sv. Patronův našich v zemích koruny České jest zasvěceno. (Sv. Václavu zasvěceno jest 323 svatyň, sv. (Janu Nep. 293, sv. Prokopu 92, sv. Cyrillu a Methoději 61, sv. Vojtěchu 58, sv. Ludmile 8, bl. Janu Sarkand. 1, sv. Patronům českým 1, bl. Zdislavě 1.)

Sbírka staročeských obrazův a soch Mariánských. Kromě Itálie a Pyrenejského poloostrova není zajisté země, která by na starobylé a zároveň umělecky cenné obrazy a sochy Mariánské byla tak bohata, jako Čechy. Bylať úcta k Rodičce Boží přirostla již v dobách nejstarších nerozlučně k národnímu rázu povahy české, a projevovala se vždy způsobem vynikajícím. Bylo tedy žádoucno, aby na Národopisné výstavě českoslovanské vystaveny byly pokud možno úplně pozůstalé památky kultu Mariánského v Čechách. Originaly vzácných těchto skvostů — až na malé výjimky —

nebylo ovšem možno vystaviti, poněvadž by při vetchosti své dopravou mohly utrpěti nenahraditelné škody. Za to zdařilé barevné kopie starší i novější, jakož i fotografické reprodukce shromážděny tu byly v hojnosti takové, jako snad nikdy před tím. Poprvé snad byla tu snesena staročeská ikonografie Mariánská v úplnosti co možná největší, i vybízela k pohodlnému a zajímavému studiu, jakož také těšila se všeobecné pozornosti návštěvníkův.

Kollekce nejstarších českých obrazů Mariánských byla celkem uspořádána dle skupin a dob, do nichž je novější badání umělecko-historické (zejména dra. Chytila) právem zařadilo. Ve sbírce této poutaly pozornost divákovu především reprodukce obrazů, jichž původcové jsou dle jména známi; byli tu zastoupeni znamenitými výtvory svými Detřich Pražský, Tomáš z Modeny a Mikuláš Wurmser. Neméně výborná díla století XIV. a XV., zcela jiného však rázu, nežli práce jmenovaných mistrů, obsahovala skupina, v níž vyloženy byly kopie a reprodukce příbuzných sobě obrazů: z cisterciáckého chrámu Vyšebrodského, z farního kostela Svatoštěpánského v Praze (kopie zhotovená J. Scheiwlem), z minoritního kostela Krumlovského, ze zámku Jindřicho-Hradeckého a z dominikánského kostela Budějovického. Originaly všech těchto obrazů opatřeny jsou širokým plochým rámcem, na němž namalovány jsou drobné postavy světcův a andělův. Rámce tyto jsou charakteristickou známkou českých obrazův. Těmito rámcovými dekoracemi, jež

Blahoslavená Anežka Česká.

(Tabulový obraz z počátku XVI. století.)