str. 393
v Rixdorfě, obsahující životopisy emigrantů r. 1711, 1715, 1752 dále modlitby psané počtem 21, písně počtem 14, zvláště pak několik krásných malovaných modliteb a jiných knih.
3. Obrazy. Obrazy, počtem 38, ozdoby to evangelických domácností, jimiž až posud tu a tam jsou zdobeny, vesměs jevily ráz biblický a lidový; byly to obrazy večeře Páně (7 kusů), desatera přikázání Božích (7 kusů), Zákona Božího, památníky tolerančního patentu. (7 kusů), obrazy Adama a Evy v ráji, biblické obrazy nebo jen pouhé citáty, domácí požehnání; i některé večeře a desatera vydány na památku tolerančního patentu. Obrazy byly malovány buď na skle nebo papíře.
Toleranční patenty (nepravé) a obrazy na památku byly kolikerého způsobu a znění. Jeden: Na skle mezi dvěma červenými sloupy, vybíhajícími v stromy se zlatými jablky a nahoře po způsobu brány spojenými obloukem, v jehož prostředku jest ozdobený zlatý kruh s černým dvouhlavým orlem a zkratkou jména Josefova J II, nalézá se následující text: »Milí bratři a sestry. Já Josef druhý z milosti Boží císař římský já jsem vám vaše náboženství z milosti Boží povolil, které vy pilně zachovávejte a svobodně ho užívejte a za to Hospodinu děkujte, nebo vám učinil proměnu, vzdávejte chválu jeho jmenu, pravdu Boží před očima máte, kterou pilně zachovávejte a na mně jakožto na vašeho dobrodince často sobě zpomínejte, že ste toho dočekali, co sobě vaše předkové od dávna vynšovali. O dejž vám Hospodin, abyste to zachovali, Boha ctili a chválili až na věky. Amen.« Jiný na papíře: V rámci zdobeném zevně; kolkolem karafiáty čte se tento text spolu s nepravým letopočtem: »Milostivá slavná pamětihodná od císaře Pána a Pána Josefa druhého našemu reforminske. Náboženství milostivě prokázaná tolerance. Milí bratři a sestry já dne: dvacátého sedmého října roku tisícího sedmistého sedmdesátého prvního toleranc. patent vydal a vám povolil, abyste svobodně svoje náboženství užívali, jak staří i mladí, co sobě vaši předkové vinšovali toho ste vy z vůle Boží dočkali, která pravda přes sto a padesát let zakryta bila, teď se vám z moci Boží vyjevila, co Ferdinand císař zakázal, to já jsem vám zas rozkázal, jenžto každý zjevně může užívati veřejně dle rozkazu zachovávejte Panu Bohu chválu vzdávejte. Učinil jest Bůh proměnu budiž chvála jeho jménu vivat Pánu Bohu chválu prozpěvujte alelujam, alelujam. Amen.« Kromě třetího ještě textu tolerančního patentu nepavého byly tu obrazy na památku tolerančního patentu.
Jiné obrazy předvádějí »domácí požehnání«, jiné podávají v rámci, věnci, sloupoví buď biblické výjevy, na př.: Studnice života Kristus, obraz Krista sedícího u studně a rozmlouvajícího se Samaritánkou s přiměřeným textem z evangelia Janova 4.; obraz ze Zjevení, obsahující v barvách křiklavých s malbami figurálními vidění Janovo; Ráj rozkošný, Zahrada spanilá, Adam a Eva vyhnána: po stranách dvě srdce, z nichž rostou kytice, uprostřed nich strom s hadem a Adam s Evou, dole ozdobný věneček, vše s přiměřenými nápisy atd.
4. Chrám a bohoslužba. Tři modely a fotografie církevních budov počtem 69, téměř ze všech církevních sborů českomoravských, znázorňovaly jednak způsob chrámu a bohoslužby, jednak právní postavení evangelické církve v zemích koruny české. Sochaře Andresa sádrový model chrámu tolerančního (modlitebny) ve Veselí na Moravě r. 1783 vystavěného, jehož obraz tu podáváme (viz L. B.
Kašpar, »Památník reformované církve českomoravské« 1881, str. 172.), ukazuje vzor chrámu, jakým dle platných nařízení v době od vydání tolerančního patentu až k uvedení rovnoprávnosti býti musil. Byl to dům s dvojitou střechou makovicemi opatřenou, bez štítu, bez věže, zvonů a jakéhokoliv odznaku, nesmějící zevnějškem svým prozrazovati svého účelu, s jedním vchodem v boku budovy, jenž nesměl býti ze strany veřejné ulice a po případě ještě musil býti maskován zdí kolem celé budovy, bez jakýchkoliv kulatin neb oblouků v dveřích, v oknech, ve zdech.
Shromáždiště toto mělo podobu obdélníka; proti vchodu stála kazatelna (vedle stolice kazatelova), před ní stůl Páně výhradně k vysluhování svátostí; v obojím průčelí v předu i v zadu byly pavlače (kruchty) bez varhan. Tento způsob chrámu ukazuje k reformované bohoslužbě, záležející ve zpěvu sborovém, v kázání a modlitbě. (Liter. J. Janata, V. Subrt, H. z Tardy »Památka roku slavnostního 1863« 1864, str. 248.)
Dřevěný model Zvonění bez zvonů (viz obraz), jehož bývalo užíváno ve Vanovicích na Moravě, znázorňuje obejití tolerančního zákona zakazujícího užívati zvonů, totiž zvonění pomocí tří sladěných ocelových per v podobě velikých podkov, na něž tři dřevěná kladiva mechanismem v pohyb uváděná střídavě dopadala a trojzvuk vyluzovala; zvonění bylo, ač krajský soud i gubernium v Brně žádost zamítlo, ministerstvem ve Vídni r. 1843 povoleno.
