Model zvonění beze zvonů.

Sádrový model chrámu rovnoprávného v Krabčicích, moderního, s věží, zvony a ozdobou kalicha, přiměřeného ustanovením císařského pa- tentu z 8. dubna 1861, jenž církev evangelickou, její chrámy i sbory, její úřady, představitele i příslušníky osvobodil od různých obmezení a ponížení a církev evangelickou, pouze trpěnou, povznesl na stupeň úplné církevní a občanské před zákonem rovnoprávnosti. Několika fotografiemi chrámů a vnitřků chrámových zvláště z Opatovic a Humpolce jest ukázán i způsob luteránského chrámu s věží zdobenou křížem, uvnitř s oltářem pro liturgii a večeři Páně.

Že v církvi sotva před sto lety obnovené, nevládnoucí majetkem, nemající zvláště na počátku žádných zámožných příslušníků a k tomu kladoucí veliký důraz na jednoduchost a prostotu bohoslužeb, není nádhery v církevním rouše a náčiní, jest samozřejmé. Ale i mezi těmito bylo několik velice zajímavých kusů majících cenu nejen historickou a kulturní, nýbrž i uměleckou. Vedle různých cínových kalichů k večeři Páně tolerančních byly tu dva skleněné kalichy (sboru Bukovského) a dřevený kalich fil. sboru blažkovského (na Moravě) z téže doby, hlavně pak věrně napodobený zlatý kalich za táborský považovaný. Dříve se za to mělo, že původní kalich, těžký stříbrný, nalezený roku 1864 nedaleko Kolína v hrobě táborského, u Lipan padlého kněze (majetek církevního sboru kolínského, jenž ho museu království Českého zapůjčil a tam uložil jako velice cennou památku české práce) jest kalichem táborským (srv. Šafránek »O podobě a pohřebišti Prokopa Holého«, L. B. Kašpar »Památník reformované církve českomoravské« 1881, str. 58.). Novější výklady kladou hrob do doby mnohem starší. Kromě toho tu bylo vystaveno několik starých přikrývek stolu Páně: pokrývka chvaletická z doby toleranční, bílá vyšívaná s motivy lidového umění (vyšívání prolamované vyšité květy, hrozny, květiny s květináči), pokrývka libická z roku 1806, pestrobarevná, zlatem vyšívaná, zvláště pak pokrývka žitavská k večeři Páně, památka po exulantech v Žitavě, majetek sboru bukovského, 200 let stará, skvostná, se širokou obrubou, hedvábím vyšívanou; posléze starý plášť pohřební, kterýmž v Nosislavi na Moravě nosiči mar se odívali.

5. Statistika (církevní, školská, spolková). Vše ostatní z evangelické církve bylo podáno statistickými daty na tabulkách, diagramech, mapách a v sešitech.

a) Církevní. Byly tu: důkladná »Přehledná mapa hustoty evang. obyvatelstva v Čechách, na Moravě a ve Slezsku« od A. N., znázorňující odstíny barev procento evangelíků v každé obci do %,1/2, 1, 5, 10, 20, 30, 40, 50, 75, 100, dále »Mapa označující hustotu evangelického obyvatelstva dle soudních okresů«, měř. 1:600.000, »Mapa evangel. sborů« dva diagramy o pohybu evangelického obyvatelstva od r. 1883-1892 v každém roce a v každém sboru s tabulkou potom diagram desítiletého průměru, posléze tabulka obsahující stručný nárys učení bohoslužby a zřízení církve evangel. Výsledkem se jeví: že český evangelický lid jest rozložen od Řípu směrem téměř jihovýchodním až k Radhošti, začínaje Roudnickem a Mělnickem, zabírá ne příliš širokým pásmem v podstatě a souvisle kraj ležící mezi Vltavou a jednak Sázavou (s vybočením k Táboru) a jednak Labem (s vybočením k Podkrkonoší) a Orlicí až k českomoravskému pohoří, za nímž na obou stranách Svratky až k městu Bystřici hustě se rozkládá, načež nesouvisle pokračování v kraji zabrněnském, zakončení na Valašsku až ve Slezsku má. Nejhustěji 75—100% bydlí evangelíci: ve Chvaleticích (na Přeloučsku), v Semtěši (na Čáslavsku), v Hradišti (na Chrudimsku), v Čermné (na Landškrounsku), v Pustém Rybném a Telecím (na Poličsku), v Rovečíně, Prosetíně a Vanovicích (na Boskovsku), v některých obcích na Valašsku, v Hamrech ve Slezsku. V okresích převážně českých jeví se tato hustota: v Čechách: 5 nemá žádných evangelíků, 82 do 1%, 33 do 5%, 6 do 10%, 7 do 15% (Čáslav, Přelouč, Polička, Nymburk, Jilemnice, Mělník, Roudnice), 1 do 20% (Poděbrady); na Moravě: 39 do 1%, 14 do 5%, 5 do 10%, 2 do 15% (Bystřice, Kunštát), 1 do 20% (Klobouky) 1 do 30% (Nové Město), 1 do 50% (Vsetín); ve Slezsku: 4 do 1%, 1 do 5%, 1 do 10%, 1 do 15% (Frýštat), 1 do 20% (Struměn) 4 do 50% (Těšín, Jablunkov, Skočov, Bílsko). Počet českých duší obnáší (r. 1892) v Čechách: 70.957 reform sňatků 8,37‰, smíšených 27,1%, novoroz. 34,11‰, nemanž. 8,84%, úmrtí 24,07‰; 12.326 augšp., sňatků 9,41 ‰, smíš. 40,51%, naroz. 30,73‰, nemanž. 6,40%, úmrtí 22,31‰; na Moravě: 40,441 duší reform., sňatků 8,38‰, smíš. 9,44%, naroz. 32,49‰, nemanž. 8,90%, úmrtí 25,04‰, 18 035 duší augšp., sňatků 7,10‰, smíš. 4,69%, naroz. 35,15‰. nemanž. 10,88%, úmrtí 25,51‰. Za 10 let přibylo 3846 duší. Průměrně jest naroz. 34,32‰, nemanž. 8,24%, oddán. 7,74‰, smíš. 18,36%, zemř. 24,23‰. (Lit. Karel Adámek »Doba poroby a vzkříšení« 1878, str. 74, Mareš »Dějiny církve« 1893, str. 146, 157.)

Svobodná reformovaná církev. Byla tu mapa rozlohy a tabulka. Výsledek: Církev tato se ustavila v Čechách r. 1880, má nyní 14 hlavních kazatelských sídel (sborů) a 1104 duše a jest soustředěna hlavně v Praze s nejširším okolím a na východě v Bystrém, České Skalici a Náchodě.

Sbor bratrský (obnovený, herrnhutský) má hlavní sídla kazatelská v Potštýně, v Praze, v Ústí n. Orl. Baptisté. Sbor pražský. Počet členů: r. 18 85 16, r. 1890 66, r. 1893 156.