se tito, že na hradě dostatek potravy jest a proto od obléhání upustili. Od té doby posmíváno se krejčům kozlem. Roku 1427 byl Hedvika protivnou stranou zajat a na hradě Žebráku vězněn.

Od roku 1515 do roku 1526 patřil dům »u Hedviků« známému Janu Hlavsovi z Liboslavi, jenž byl Starého města pražského primátorem v letech 1515—1517; když se stalo památné spojení Starého města s Novým roku 1518 v obec jedinou, stal se prvním primátorem její zlopověstný Pašek z Vratu a jeho a faráře Týnského Cahery přičiněním by Hlavsa z měst pražských roku 1525 vypovězen a směl se sem vrátiti teprve v roce 1529, kdy úhlavní jeho nepřítel Pašek s primátorství sesazen byl. Roku 1516 dal Hlavsa se svými soudruhy vytisknouti v Benátkách pověstnou bibli českou a při korunovaci Marie, manželky českého krále Ludvíka, pasován roku 1522 na rytíře. Hlavsa zemřel dne 18. ledna 1534, zanechav dům nejstaršímu synu svému Kristianu Hlavsovi, a pochován byl vedle v kostele sv. Michala, nyní zrušeném.

Návrh na dům Hedvikovský učinil Jan Vejrych v rázu t. zv. české renaissance, jež tu v Čechách v druhé polovici století XVI. kvetla, byvši sem zavedena vlašskými mistry. Plochy zdí průčelí domů mají sgraffitovanou rustiku z níž sdružená okna obou pater vynikají, nad římsou jsou dva malebně rozčleněné štíty. Jelikož se tu říkalo také »U sv. Václava», viděti na nároží ve výklenku prvního patra sochu tohoto světce, provedenou Ludvíkem Wurzlem. V horní části vchodu nalézá se mříž krásně propletená a nad vchodem nápis švabachem: »zde slowe od starodáwna u Hedwiků«, nad římsou odvádějí z kovu tepaní chrliči vodu se střechy. — Přízemí používal po dobu výstavy spolek »Domácnost« jako kuchyni a jídelnu pro obecenstvo.

Čís. 4. »U lilie« (dnes čís. 458), od předešlého úzkou uličkou požární oddělený, patřil roku 1405 lékárníku Rudolfovi, bezpochyby synu lékárníka Angela z Florencie, jenž si na dům znak města Florencie zlatou lilii dal, kterýž název až do dnešní doby se tu zachoval. Za krále Vladislava patřil dům ten jakémusi Tomáškovi, jenž byl popraven, poněvadž se pokusil otráviti krále. Návrh na tento renaissanční třípatrový dům, vysokým štítem zakončený, zhotovi prof. Jiří Stibral, mythologickou scénu v průčelí maloval Říhovský. — V přízemí umístěna »Žernosecká vinárna« hraběte Sylva-Tarouccy-Nostice.

Čís. 5. »U zlatého orla«, dnes čís. 457, v gotickém slohu, mající v třetím patře dřevěný pavlan a vůbec tvary, jaké na rytinách Sadelerových často shledáváme; navrhl jej prof. Podhajský, soška na průčelí pochází od L. Wurzla.

Čís. 6. »U černého koníčka«, před tím »u kozlův«, dnes čís. 456, v jednoduchém slohu gotickém, navrže prof. Podhajským s arkýřem v prvním poschodí; vodu se střechy odvádějí dva chrliči.

Čís. 7. ve XIV. století slul »U kapra«, ve století XVIII. »U zlaté koruny«, tvoří levou část dnešního domu čís. 455, podle návrhu Ant. Cechnera proveden v gotice karolínské z konce XIV. věku o dvou patrech se štítem ozubeným, v jehož ploše stojí na sloupku pod baldachýnem socha sv. Václava od V. Strachovského, kdežto na pravé straně z průčelí prvního poschodí arkýř vystupuje.

Čís. 8. dům »U pěti skřivánků«, tvořící dnes roh do ulice Karlovy, jako pravá strana dnešního domu čís. 455, zbudován dle plánů prof. Stibrala ve slohu renaissančním dle motivu z Loun; nároží nese sochu sv. Jiří, provedenou L. Wurzlem. — V přízemí měl po dobu výstavy najat krám L. S. Čech pro závod papírnický. Tento dům je posledním na straně polední. Přejdeme-li na stranu západní, je prvním v koutě rynečku, či v ulici Karlově dům

čís. 9., dnešní čís. 145 v bohaté české renaissanci dle motivů pražských vypravený, s vysokou podnoží pro tři rozčleněné štíty, střechu zakrývajícími, nad hlavní římsou druhého patra; v průčelí sgraffitovaném jest ve výklenku socha jakéhos svatého, a ve svrchní části obou dveří vidíme uměle proplétané mříže z kulatého železa, jichž vzorů ještě dnes po Praze s dostatek; voda sváděna se střechy nad hlavní římsou kamennými žlabovitými chrliči. Návrh podal Jan Vejrych.

Čís. 10., památný dům » V ráji«, dnes čís. 144, v němž byla první lékárna v Praze, založená mistrem Angelem z Florencie za Karla IV.; již r. 1374 patřil mistru Angelovi, po něm jej držel od r. 1408 syn jeho Ludvík, taktéž lékárník. Ve dvorním křídle tohoto domu jest v přízemí veliká síň s mistrnou klenbou síťovou, v jejíž středu nalézá se svorník se znakem cechu soukennického, na držadle dřevěném totiž několik řad per nasazených, jimiž soukenníci sukna čistívali; podle toho, že mezi žebry klenby dosti zhusta révový list s hrozny se objevuje, dalo by se souditi, že tu byla vinárna jakéhosi soukenníka v polovici XV. století.

Návrh na tuto nárožní budovu provedl ve slohu renaissančním Ant. Makovec; přízemí jest jednoduchá rustika, kdežto pole zdí mezi okny v prvním a druhém patře jsou po obou stranách ozdobena freskovými obrazy dle kartonů mistra Mikuláše Alše malířem Hofbaurem provedenými a k názvu domu se vztahujícími. Představují: První hřích, Vyhnání z ráje, Kain a Abel, Potopa světa, Mojžíš, Abraham, Isak a Jakub a Soudný den. Nárožní sochu modeloval sochař Strachovský.

Na památku první lékárny pražské uspořádala tu farmaceutická společnost pro království České výstavu starobylého zařízení lékárnického, kdežto v druhé části přízemí byl uzenářský závod Horákův.

Čís. 11. » U bílého lva«, dnes č. 143, v předešlém století slul »u modrého lva«, patřil od roku 1418 Šimonovi »od bílého lva«, který, když dělal roku 1433 testament, odkázal svůj sousední dům »u vola« (čís. 12., dnešní 142) na opravu mostu Karlova, u něhož léta 1432 při velké vodě tři pilíře spadly. Návrh v jednoduché vladislavské gotice provedený vyšel od Cechnera.

Čís. 12. »U vola«, teprve později zaměněn tento název za jiný, »tři bílé růže«, dnešní dům čís. 142. Jméno »u vola« povstalo vlastně překladem příjmení jednoho jeho majitele, Jana Ochsa, jenž jej roku 1413 koupil, však jen