Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 405

otevřeném, někde květina v džbánečku mohla státi. Mluveno o tom, leccos chystáno, ale zůstalo při dobrých úmyslech. Pisatel sám se zkroušeně vinen dává, že teprv dvě nebo tři neděle před koncem výstavy přinesl do Staré Prahy pruhovatou cíchu, kterou s kusem prádla dal pověsiti na pavlač jednoho domu, aby bylo znáti, že tu lidé přece jednou větrají a perou. Mohl pisatel donésti pruhovatou cíchu o několik měsíců dřív.

Tou příčinou tedy zůstávaly domy Staré Prahy ve svých vrchních částech jako po vymření.

K pravidelnému životu dole měl přispívati ruch tržný, krámný a hospodský. Po těchto stránkách bývalo v Staré Praze už daleko lépe, ač ne ve všech všudy. Architekti postavili krámů slohově a historicky věrných dost, také se řiditelé výstavy přičiňovali o to, aby malý ryneček jako za starodávna i v Staré Praze stal se trhem ovocnic a věnečnic. Všaktě řád tržný, dle archivního originálu pořízený, po vší dobu výstavní visel na hrubém papíře hned na prvním domě nárožním, aby kde kdo poznal, že tu bývá ovocný trh. Ale s ovocnicemi a pannami, které by věnce prodávaly, byla veliká svízel. Které na počátku zjednány, utekly brzy pro nečasy a nedostatek odběratelstva, a nevrátily se. Jediná za


Lékárna "U anděla" v Staré Praze.

Dle skutečnosti kreslil K. Špillar.

některý čas sedávala u kostela sv. Linharta, ale i ta se na konec odstěhovala za zeď ven. Také nepodařilo se získati do krámů řemeslníky a obchodníky takové, kteří by aspoň poněkud zbožím a krojem odpovídali minulosti. Většina krámů bývala za dlouhou dobu prázdna. Kdo je ujali potom, vnesli do nich zboží moderní s nápisy, nad kterými historický purista div že sobě nezoufal. Spočítali jsme před uzavřením Staré Prahy šestero krámků obsazených. Byla tu cukrářka neboli po staročesku »cukrátka«, v jednom prodávány drobnosti sklenné pro památku výstavní, v jiném sličné drobnosti dřevěné, v jiném věci papírové a fotografie; v jednom složeno bylo nádobí z hlíny a porcelánu a v posledním prodávány veselé písničky. Jeden krámec byl němý, neprodáváno v něm nic, ale stál za podívanou. Byl to knihkupecký krámek Storchův v zajímavé starobylé úpravě s nápisem půl latinským půl českým, jímž bibliopola pragensis zůve mistry a bakaláře, studenty i obec, aby kupovali knihy, ale na vrub prý nedá nic.

K oživení začasté posluhovala Pichlova rytecká dílna s jakous takous mincovnou. Byl tu podán poučný obraz, jak se vyráběly peníze; byly nástroje a předměty k té práci buď skutečně staré, originálně nebo dobře imitované. Prý kámen, jejž tu měli, posluhoval k ražbě již před pěti sty léty. Velmi pěknou kovanou pokladnici tu měli z musea kutnohorského. Pregéři a mincknapové byli oděni podle fresek kutnohorského chrámu sv. Barbory, což lišilo se od Staré Prahy jedním stoletím skoro. Vlasáčům těm o tenkých nohách dosti se obecenstvo nadívalo. Výborný byl sklípek lazebníkův. Byl prostičký jak se slušelo, na okně visela pušťadla, klistéry rozličných velikostí, a nad krámem obdloužná starodávná miska ukazovala, že lazebník je tu spolu bradýřem. Však bradýřem byl pan Rychlík spíš než lazebníkem, na staročeskou lázeň scházely mu tu škopky, vany a příhodnost místa.


Předchozí   Následující