Dvě malé skříně obsáhly vše, čím mohlo se přispěti k znázornění básníka Jana Kollára (* 1793, † 18521).

V jedné z nich, nad kterou byla upevněna malá sádrová soška Kollárova, vystaveno několik fotografií a vyobrazení, která měla zobraziti některé vztahy k jeho životu. Viděti tu několik podobizen básníkových, pohledy na jeho rodiště Mošovce, fotografie míst, kde se básník ve svých studijních letech zdržoval, hlavně obrázky, jež týkaly se jeho pobytu v Jeně. Jedna ilustrace zobrazovala nám jeho proslavenou Mínu z let, kdy básník pojal ji v jejím čtyřicátém roku za manželku. Některé ukázky korespondence Kollárovy, zapůjčené pro toto oddělení paní Augustinovou z bohaté pozůstalosti V. Želeného, seznamovaly nás jednak s Kollárovým písmem, jednak dávay nám nahlédnouti do jeho rodinných poměrů, jednak byly důkazem širokých styků Kollárových s celým Slovanstvem, zejména s vynikajícími muži polskými. Drobňounkému a hustému, ale při tom velmi úhlednému písmu Kollár přivykl si za svých let tísně a strádání; drahý papír nutil ho, aby ho hleděl co možná málo popsati. Tisková stránka nepojme tolik, jako jeho stránka psaná. Své

Síň F r. Palackého.

Dle fotografie F. Dvořáka.

Míně, jejímuž slovanskému prý původu tolik se těšil ve své »Slávy Dceři«, psal až do své smrti po německu; nenaučilať se nikdy obstojněji česky. Listy Kollárovy zde vyložené psány byly jeho paní z Vídně, kdy Kollár po svých utrpeních od Košutovců v Pešti povolán do Vídně za vládního důvěrníka, aby tam byl jaksi konsulem svých krajanů. Některé listy psané od paní jeho ukazují nám, jak po smrti Kollárově hledí uctiti památku svého manžela tím, že pečuje o to, aby jeho snahy v evangelické církvi v Pešti se uskutečňovaly. Z dopisů, určených Kollárovi od jiných spisovatelů, zajímaly vedle některých polských — v nich Kollár nejednou oslovován »nejslavnějším Slovanem« — obzvláště dva listy Hankovy psané na jemném hedvábném papíru kolmým rázným písmem, pěkně kalligraficky a při tom ještě marnivá poznámka nahoře v rohu »Na spěch«. Adresu napsal mu tuší se zlatým zbarvením, jména zelenou barvou ještě podškrtl.

V druhé skříni rozloženy jeho spisy, jež bohužel nebylo lze opatřiti všecky; nejúplněji zastoupena ještě různá vydání Kollárovy »Slávy Dcery«. Vedle nich podány tu některé práce o Kollárovi, hlavně objemný sborník »Jan Kollár«, vydaný redakcí prof. Pastrnka o jubileu Kollárově (1893) ve Vídni.

Bohatěji zastoupen byl K. Havlíček (* 1821, † 1856). Upoutával již svým pozadím. Na stěně zavěšen byl veliký jeho olejový obraz od J. Scheiwla, zapůjčený ochotně závodem p. Lehmannovým, pod ním větší skříň výstavní; na obou jejích stranách postavena sádrová poprsí Havlíčkova: vedle známého poprsí sádrového získán od J. Strachovského pěkný daguerrotyp, který ochotně na ozdobení literárního oddělení zapůjčil. Zvláštní úcta a nadšení, jež od smrti Havlíčkovy pro něho rok od roku zrůstalo, ozdobovaly tyto předměty denně novými květinami a věnci.