z prvu německé, v 2. pololetí již české, od r. 1854 zase německé, tolikéž vysvědčení maturitní z r. 1855. Z prospěchu v jednotlivých třídách viděti zároveň, jak se Hálek v posledních letech připravoval pro dráhu spisovatelskou již za let studentských. Jako žák býval vždy velmi pilný; ale na vyšším gymnasiu pěstoval se zálibou předměty humanistické: filologii, dějepis a filosofii. Jako uvědomělý vlastenec-student zanedbával patrně s úmyslem němčinu — aspoň prospěch z ní v posledních letech nemá příliš valný. Těmto posledním letům gymnasijním odpovídá úplně studium na filosofické fakultě, o němž nás poučuje dochovaný jeho index. Podle něho vybíral si přednášky z filologie klasické i moderní (stále má na př. české přednášky Hattalovy), z dějepisu, filosofie a aesthetiky. Hojně dochovalo se nám Hálkových podobizen z let studentských i pozdějších. Ve vděčné úctě zachoval si fotografie otce a matky. Jakou lásku k nim choval, o tom podávaly pěkné svědectví dva vystavené listy k rodičům (jeden z 21./XI. 1852, druhý ze 16./IV. 1853). Píše jim zcela v jejich duchu: švabachem i jejich slohem; začínají se na př. »Jsem chvála Bohu zdráv a doufám, že i Vy jste zdrávi.« V jednom z nich ustrašen je zprávou o nemoci matčině, vyličuje své obavy, doléhá na otce, aby vzal matce lékaře, napomíná »Karolinku«, aby matce poslušně a trpělivě posluhovala a za ni se modlila, dává sám rady, prosí za brzké zprávy. Druhý list zase charakterisuje jej jako pozdějšího spisovatele. Když píše na př. rozmarným způsobem

o své cestě z domu do Prahy, popisuje zejména počínání dětí v Zálezlicích při příchodu cizího studenta do všech podrobností. Vidíme v tom Hálka povídkáře z dospělých jeho let. Z doby studií akademických uchoval si dvě nepatrné věci: besední pořádky s jmény dívek, s kterými ten který kus tančil. Přirostly mu asi příliš k srdci. S touž poetickou pietou Hálek zachovával si rozličné předměty ze svých cest: tu sebral nějakou květinu, vylisoval a připsal k ní datum, jinde úlomek krápníku a různé jiné kaménky.

Přehojné rukopisy zde vystavené byly nám drobnohledem, kterým bylo lze stopovati jeho duševní činnost. Vidíme z nich na př., jaká konal studia ke svým pracím. Zachycoval si na papír lidová úsloví, drastické obraty

i nadávky, jak je uslyšel, přirovnání, pořekadla; sbíral písně; dělal si excerpta že čtených knih, aforismů, anekdot atd.

Ke svým dramatům studuje hlavně Palackého i Pubičku; poznamená si fakt dějinný, k tomu stranu v dějinách Palackého a jiných pramenech. Vypisuje si charakteristiku osob jednotlivých, jejich povahu tělesnou i duševní (na př. Jiří z Poděbrad: postavy krátké, složité, pleti bílé, očí jiskrných, tlustý...«). Mezi jeho studiemi nacházíme rozvrhy scén, psychologické momenty. Potřebuje na př. intrikána a rozvrhl si napřed, jak si má v jednání počínat. Jako motto dal si k tomu slovenskou píseň: »Kdo že tě pohanil? Můj kamarád? — Prečo tě pohanil? — Preto tě pohanil: sám by tě rád!« K tomu Hálek připsal si poznámku: »Celý nový intrikán v ní obsažen.«

Podané zde ukázky rukopisné — koncepty básní a povídek Hálkových — poučují nás o tvoření básníkově. Psával tužkou; písmo jeví veliký chvat, ruka skoro nestačuje zachytit myšlenku na papír. Ale při druhém čtení opravuje skoro každý verš; škrtá nejen jednotlivé verše, nýbrž i celé strofy a odstavce; přepisuje na prázdné místo vedle a opravuje znovu. Z tohoto konceptu opisoval pérem, ale i tu ještě pravidelně opravoval. Ještě v korektuře neustával své plody pilovati, jak viděli jsme na korekturním exempláři Pohádek z naší vesnice. V mysli vynořují se mu nové obraty a nové myšlenky, jimž dává přednost před prvními. Při těchto opravách je spousta značek, patrně jen pro něho srozumitelných. Z toho ukazuje se nám, že zdánlivě hravě plynoucí verše nešly básníkovi tak lehounce, nýbrž jejich lehkost byla výsledkem umělé a uvědomělé kombinace.

Z Hálkovy činnosti dramatické zachovány nám rukopisy skoro všech kusů provozovaných I v těchto mnoho znovu přepracováno; přidávány poznámky režisérovy, někdy hanebnou češtinou atd. K této stránce vztahovaly se též hojné divadelní cedule, jež nám v pozůstalosti Hálkově uchovány.

Jinak Hálkova činnost spisovatelská znázorněna spisy jeho, některé s přípisy Hálkovými. Četná vydání u některých z nich (»Večerních písní« bylo vystaveno na př. 16. vydání) svědčí o veliké popularitě básníkově. To osvětleno i jinými doklady. Z jistého venkovského odboru zaslána dost malá stříbrná deska, do níž byly vryty všecky básničky »Večerních písní«. Mezi pracemi Hálkovými zvláště cenná byla sbírka všech feuilletonů Hálkových (na 400) v Národních Listech. Z korespondence jeho zachovalo se hojně dopisů od polských spisovatelů, zejména Wł. Bełzy, jenž z Hálka překládal do polštiny.

Oddělení toto ozdobeno bylo velkým obrazem Hálkovým, zapůjčeným »Uměleckou Besedou«, a pěkným sádrovým reliefem.

Za tímto oddělením následovala výstavka K. J. Erbena (* 1811, † 1870), pro niž potřebné věci zapůjčila laskavě rodina jeho, zejména sl. Blaž Erbenova.

Na život a literární činnost tohoto velikého básníka vrženo některými zajímavými předměty aspoň přitlumené světlo. Dvě větší podobizny, jedna olejový obraz z mladších, druhá větší fotografie v rámci z podějších let, přispěly zároveň ku vnější výzdobě tohoto oddělení. V menší skříni pod těmito obrazy podány velmi zajímavé příspěvky k objasnění práce Erbenovy. Viděti tu jeho rukopisy, náčrty, ač v počtu dosti skrovném. Bylo tu zejména pozorovati vlastní exemplář Erbenovy »Kytice«, na němž sám opravoval, připisoval celé strofy atd. Tři po Erbenovi zachované památní lístky překvapovaly navštěvovatele básníkovou velikou dovedností kreslířskou. Jiné předměty zachoval si jako vzácnou upomínku na blažené okamžiky svého života.

Druhá skříň podávala obraz o všestranné Erbenově činnosti literární. Ve středu těchto spisů umístěno šestero vydání jeho nesmrtelné »Kytice«. K ní družila se různá vydání jeho sebraných písní prostonárodních, pohádek slovanských a j. Jeho činnost překladatelskou osvětlovaly překlady Nestorova Letopisu a Igora a Zádonštiny. Podobného rázu je též jeho Slovanská čítanka. Nejhojněji byly zde zastoupeny spisy ze starší české literatury, vydané péčí Erbenovou, a četná vydání historických pramenů.