@S@ 472

Milbauerův kartogram Matičního školství ukázal sídla všech matičních škol v letech 1880—1891 a zároveň statistiku a dějiny Matice. Zde konstatováno, že to bylo české učitelstvo, soustředěné v Ústředním spolku jednot učitelských v Čechách, které dalo podnět k založení spolku toho.

Dále jsou tu fotografie všech školních budov matičních, národní to jmění nemovité.

Výroční zprávy a jiné výkazy doplňovaly tuto čistě národní výstavku. V den menšin národních, kdy tisícové dětí a lidu českého sešli se na výstavě, byl zvláště tento koutek výstavy předmětem všeobecné pozornosti.

Pokračovací školy umístěny byly v plynárenském paviloně, kde vedle pokračovacích škol, dívčích v středu a chlapeckých v pravém křídle, vystavovaly v levém křídle humanitní ústavy.

Historie pokračovacích škol znázorněna byla muži o školy ty zvláště zasloužilými Drem. A. Majerem, Jos. kníž. Dietrichsteinem, J. Svat. Preslem, Fr. Špatným, Kar. hrab. Chotkem, Fr. V. Pštrosem; podobiznami a životopisy uctěna byla památka jejich.

Vývoj pokracovacího školství znázorněn byl diagramy a číselnými tabulemi řed. J. Vildvalda. Až do roku 1863 byla jen jedna toho druhu škola »Průmyslovou Jednotou v Praze« zřízená, pak přibyla průmyslová pokračovací škola v Táboře, v Jindř. Hradci, obchodní v Karlíně, průmyslová v Plzni atd. Historický vývoj jednotlivých škol (v Libni, na Smíchově, ve Volyni, ve Vel. Zdíkově, na Žižkově) ukázaly vhodné a vkusné diagramy, udávající počet žáků, učitelů tříd, nákladů a p. Roku 1880 bylo již 26 pokračovacích škol, r. 1885 bylo jich 81 se 220 třídami a s 10.000 žáky, roku 1890 bylo 136 škol se 449 třídami a s 18.000 žáky a roku 1894 až 178 škol se 650 třídami a bez mála s 23.000 žáky. Náklad na ně rozpočten byl roku 1895 asi na 320.000 zlatých, v čemž nejsou zahrnuty výdaje pokračovacích škol, spojených se školami průmyslovými, odbornými a řemeslnými. Na ostatní školy pokračovací dle plošného diagramu Františka Ondřeje přispěly r. 1894: stát částkou 63.940 zlatých, země 47.620 zlatých, obchodní komory 14.280 zlatých, okresy 21.850 zlatých, obce 32.166 zlatých, různé korporace a soukromníci 34.512 zlatých; školné obnášelo (na denních dívčích školách pokračovacích) 10.812 zl.; schodek 75.674 zl. uhrazují obce. Na sloupcovém diagramu ukazovaly sloupce počet žáků r. 1894 dle řemesel na Smíchově, kdež nejvíce zastoupeno jest obuvnictví. Podrobná statistika škol pokračovacích snesena J. Vildvaldem a J. Pavlíkem na dvou velkých tabulkách; obsahuje rok založení, počet oddělení a tříd, počet žáků, celkový náklad a průměrný náklad na jednoho žáka vypočítaný; průměrný náklad na třídu činil as 12 zl., v Praze na školách řemeslnických toliko asi 7 zl.

Na vyložených pracích žáků bylo lze sledovati postup vyučování ve školách v Budějovicích, Kuklenách, Libni, Liberci, Praze, Rokycanech, Smíchově, Staňkově, Kr. Vinohradech a Žižkově.

Pražské a smíchovské školy vystavily také své tiskopisy. Inventář knihovny žákovské vystavil Smíchov.

Literatura průmyslového školství pokračovacího zastoupena byla úplnou a bohatou sbírkou spisů dra. A. Majera a A. Studničky, dále spisy, vydanými Jednotou průmyslovou v Praze a pracemi J. L. Maška, J. Jedličky, F.Friedricha, V. Štecha, J. Kliky, pak jinými spisy obecně a odborně poučnými pro živnostníky.

Také tu byla bohatá sbírka učebných pomůcek pro všechny předměty a různá řemesla. Česká škola pokračovací v Liberci vystavila krásnou sbírku modelů pro průmětnictví, strojnické a jiné rýsování.

Obchodní školy pokračovací, jichž je českých 30, měly tu práce žactva, učebné knihy, výroční zprávy a j. Mezi prvními byly obchodní pokračovací škola karlínská a novobydžovská.

Zásluhy nestora školství obchodního Ant. Skřivana byly tu případně uctěny malou výstavkou jeho.

Dívčí školy pokračovací obsahovaly ukázky ze škol pražských, vinohradské, královéhradecké, chrudimské, budějovické, pardubické, kroměřížské, přerovské a j., zejména pokračovací školy spolku »Vesna« v Brně, dále hospodyňské školy ve Stěžerách, krajkářské školy ve Vamberku. Vyložené práce těšily se zasloužené pozornosti a bylo v nich náležitě využito národního ornamentu.

Humanitní ústavy neměly sice mnoho místa, ale přece zastoupeny byly dosti všestranně, každý druh aspoň jedním ústavem.

Sirotčinců r. 1895 bylo v Čechách 30, na Moravě 9 a ve Slezsku 5, úhrnem 44 asi se 16.000 chovanci.

Sirotčinec arcivévodkyně Gisely v Praze, kde bylo roku 1894 ošetřováno 79 hochů a 54 dívky nákladem 28.941 zl., ukázal tu ve své zprávě své dějiny, řád a zřízení, na diagramu rozvoj dle počtu chovancův a na fotografiích výstroj chovanců.

Bolzánův odbor pro zřízení sirotčince vyloženými zprávami a výkazy podal obraz činnosti své.

Útulky chudé školní mládeže v Praze, počtem 15, měly 1177 chovancův a roční náklad jejich činil 15.000 zl. Na diagramu ukázaly rozvoj svůj, na fotografiích pohledy pracoven; bohatou sbírkou, ručních prací chlapeckých i ženských ukazovaly, že jim mnoho času věnují.

Johanneum, založené hrabětem Sylva-Taroucou, ústav pro vychovávání katolických učenníků, mělo tu obrazy

svých zakladatelů, fotografie místností a chovanců při práci, diagramy vzrůstu, nákladu, stavu chovanců, pak práce jich z kreslení, rýsování, modelování, písemností a j. Ústav měl 157 chovanců, náklad roční činil 12.422 zl.

Vzrůst mládeže hluchoněmé v zemích českých znázorňoval nástěnný diagram. Pražský ústav hluchoněmých zastoupen byl víc než100letou historií trvání a vývoje svého na diagramu, dále měl tu podobizny svých paedagogů (zakladatele hraběte Künigla, Iv. Bergera, A. Hergeta, abbé Mückea, V. Frosta, V. Koťátka) a českou literaturu hluchoněmých a práce žactva svého. Roku 1895 bylo v českých zemích dítek hluchoněmých: u věku 1—5 let 212, od 5—10 let 875 a od 10—15 let 1058, z nichž jen 582 čili 27% nacházelo se v ústavech.