Dle diagramu bylo slepých dítek v zemích českých 431, a to: u věku do 1 roku 30, od 1—5 let 75, od 5 — 10 let 155 a od 10—15 let 201 dítko, z nichž jen 155 čili 36,42% ošetřováno je v ústavech. Ústavy slepců v Praze a v Brně měly ve výstavě rovněž zajímavé pomůcky učebné, práce chovancův a výroční zprávy, též některé fotografie učeben a pracoven.

Ústav slabomyslných na Hradčanech, jediný toho druhu ústav český, zastoupen byl památkami na svého zakladatele K. Sl. Amerlinga, fotografiemi nádherných místností a chovanců, pak ukázkami prací chovanců ze psaní a kreslení a zvláštními pracemi ručními.

Z vychovatelen zastoupena byla pražská a vinohradská. Obě měly fotografie výjevů ze života chovanců a ukázky jejich prací. Nad to pražská vychovatelna podrobně znázornila svůj rozvoj a celé zřízení.

Spolek Ochrana opuštěných a zanedbaných dívek měl tu obrazy dvou dívčích vychovatelen v Lobči a v Černo-vicích s ukázkami jich zřízení a rozvoje. Spolek má 604 členy a roční příjem 5528 zl.

Stará školní světnice ve statku turnovském.

Též filantropická literatura byla tu vyložena.

Podobizny českých filantropů Anny Náprstkové, Vojty Náprstka a j. doplňovaly oddělení toto, jakož i mapa všech humanitních ústavů v zemích českoslovanských.

Stará školní světnice. Naše krásná dědina českoslovanská měla vedle svého typického kostelíka také svou školu, jak bývala za starých časův u nás, a to ve statku turnovském.

V nízké temné světnici byla lavička pro puntičkáře začátečníky, dvě lavice pro menší, dvě pro větší školáky a v zadu »oslí lavice«. Za úzkou katedrou před lavicemi byla figurina učitele, řezajícího brkové péro, který sledoval děvče, píšící na tabuli násobilku. Na katedře ležela rozevřená matrika školní, »dokonalá slabikovací tabulka«, z níž děti u katedry odříkávaly, pomocná kniha, kalamář, metla a tabatěrka. Tabule v rohu byla na starém podstavci, a nad ní na stěně visela plátěná tabule s předpisem. Vedle uvedených figurin byly tu ještě figuriny: začátečníka s kohoutkem v ruce, v třetí lavici jedenáctileté dívky čtoucí, v páté dospělejšího hocha, píšícího předpis brkovým pérem a v oslovské lavici rozpustilce. Figuríny, provedené dle návrhů mistra Alše, měly vybraný oděv starého střihu. U dveří byl věšák s plátěnou taškou, několika čepicemi s ušima a rukavicemi bez prstů.