i požadavky rozumu (»právo přirozené«, »přirození«). Vystaveny byly dva rukopisy díla Všehrdova a sice prvý asi ze XVI. stol., majetek musea Sušického (v zadu poslání krále polského z r. 1438 a dvě ponaučení z války husitské), druhý rukopis neobyčejně krásně psaný ze XVII. století, majetek »Průmyslového musea« v Chrudimi (vzadu výpisy z nálezův slavných soudů zemských království Českého, komorního a dvorského).

Ze zřízení zemských, jež byla zákonným pramenem právním, jsouce schválena stavy na sněmu českém, byla vystavena »Práva a zřízení zemská král. Českého«, vydání z r. 1549, 1564 s vyobrazením znázorňujícím zasedání soudu zemského Posledním sborníkem našeho práva zemského bylo »Obnovené zřízení zemské«, které Ferdinand II. po bitvě na Bílé Hoře z pouhé moci vladařské bez souhlasu stavů českých 10. května 1627 prohlásil. Směr tehdejší doby znázorněn tu svazkem, jehož první 134 stránky jsou tištěny a ostatní stránky jsou psané. Kdežto totiž německý text byl vydán tiskem úplně, český text byl vytištěn pouze z části. Mimo to vyložen přepis tohoto zřízení, pořízený léta Páně 1716 od »Josefa Matěje Strnada, ten čas služebníka ouřadního«. Dále vystaveno tištěné zřízení zemské markr. Moravského z r. 1604 a tištěné zřízení zemské knížectví Opolského a Ratiborského a Zřízení zemská král. Českého v krátkou summu uvedená skrze mistra Pavla Kristyána z Koldína r. 1583.

Z ostatních zákonů a nařízení vyložena »Smlouvá svatováclavská« z r. 1517, učiněná mezi stavem městským a stavy šlechtickými, kterou zemské zřízení z r. 1500 bylo pozměněno ve prospěch stavu městského, »Narovnání o hory a kovy« mezi Maxmiliánem II. a stavy z r. 1575 a Ferdinanda III. »Na obnovené zřízení zemské deklaratorie a novely« z roku 1640.

Aby znázorněno bylo, jak velký poklad máme v právu zemském, byla zhotovena tabulka »Jak mistr Viktorin ze Všehrd chválí právo české« s výpisy z díla Všehrdova, z nichž jedno zní: »Bych sto jazykóv měl a tolikéž úst, železný hlas a měděné peřie, nemohl bych ani vymluviti ani vypsati, jaké jsú chvály hodni Čechové staří, zemi českú spravující, kteříž jsú tak spravedlivá, tak dostatečná a tak potřebná sobě i dědicóm svým práva vymyslili!« Na dalších dvou tabulkách podány výpisy z téhož díla o jednání před soudem zemským, který byl nejvyšším soudem království českého, a jemuž předsedal sám král. Zahájení soudu zemského bylo vytištěno na předním listě zemského zřízení z roku 1549 (viz vyobrazení). Jiná scena z jednání tohoto soudu byla znázorněna na obraze J. Kopfsteina, totiž čtení nálezu. Dále byl vyvěšen obraz Hanuše Schwaigra podle freska v zámku Jindřichohradeckém, znázorňujícího zasedání zemského soudu. (V době velkého moru v Čechách v XV. století zasedal totiž sněm i soud zemský v Jindř. Hradci.)

Vedle práva zemského platilo v našem království též právo městské. Když v XIII. stol. byla zakládána města v Čechách, byla obyvatelům udělena výhrada, že nepříslušeli pod pravomoc zemskou, nýbrž mohli se říditi vlastním právem, totiž právem své vlasti. A poněvadž osadníci byli buď původu bavorského nebo sas-kého, přinesli k nám právo bavorské a právo saské. Většina měst řídila se právem bavorským, jež plativši na Starém městě Pražském, nazýváno též právem pražským, a jež nejdříve, a sice r. 1536 bylo sepsáno a vydáno ve sbírce mistra Brikcího z Licska z r. 1536. Ferdinand I. snažil se docíliti sjednocení práv městských zejména tím, že v roce 1547 zřídil soud appellační na hradě pražském, jenž roz-

Oddělení právnické.

Dle fotografie F. Dvořáka.