hodoval dle práva pražského. Za Maxmiliána II. předložila města řídící se tímto právem zákonník vypracovaný mistrem Pavlem Krystyánem z Koldína, žádajíce za jeho uznání, za Rudolfa II. bylo dílo to vydáno tiskem (r. 1579) a r. 1610 usnesli se stavové, aby práva saského v Čechách vůbec užíváno nebylo, nýbrž aby všechna města řídila se právem pražským. Tím nabyla práce Koldínova povahu zákonníka. Vedle děl Brikcího z Licska a Krystyána z Koldína byl vyložen vzácný rukopis Kniha práv městských obsahující právo ve městech pražských Bartoloměje Písaře z r. 1519

Bohata byla sbírka městských knih, jež byly uloženy ve čtyřech skříních, z nichž nejstarší z Králové Dvora (z počátku XV. stol.), z Heřmanova Městce (1437), z Unhoště 1497, z Čáslavi (kniha pří z r. 1523 s nálezy Brněnskými, kniha obligací z r. 1669), z Pardubic (kniha svatebních smluv 1540, památné knihy městské rudé z první polovice XVI. století), z Ledče (1541), z Ronova (1553), ze Sobotky (1561), Manual dioecesis divini Nicolai Antiquae Urbis Pragensis (z r. 1580, majetek prof. dra J. Čelakovského), ze Sušic (1584), Dačic (1580), Kyšperka (16.00), Sázavy (1620), Kožlan (1621), Brtnic (1651), Ořechoviček (1637), Velvar (1662).

Ve zvláštní skříni znázorněno právo útrpné, a sice v hořejším oddělení vyvěšeny popravní meče z Velkého Meziříčí (s rytinami »Štěstěna na zeměkouli«), z Klatov (s rytinami »Herkules«), ze Sobotky, z Dobrovic (s nápisem »Verbum caro factum est«, t. j. slovo tělem učiněno jest), razítka z Klatov, jimiž se penězokazům znamení šibenice nebo kola vpalovala ve tvář. V dolejší skříni vyložena ponaučení appellační rady na hradě Pražském (o níž shora byla zmínka). Tak ponaučení z r. 1726, že cikánka Kuneta Charvátova pro potulování se v tomto království mečem na hrdle trestána býti má, dále z r. 1667, že Kateřina po nebožtíku Janu Dvořákovi pro usmrcení nemanželského dítěte na hrdle trestána, po smrti zahrabána a kůlem skrze srdce probita býti má.

Knihy, do nichž se zapisovaly žaloby, výslechy, výpovědi i rozsudky v záležitostech trestních, sluly »Smolné knihy«. Vyloženy byly takovéto »Smolné knihy« z Chocně (z r. 1621), z Heřmanova Městce z (r. 1668), dále Kniha výslechů města Police z r. 1736 a z Heřmanova Městce z r. 1673.

Z listin vyloženy v jedné skříni listiny řádu veřejného: vysvědčení o manželském původu a chvalitebném chování vydané purkmistrem města Nymburku z r. 1555, podobné z Čáslavi a z Kolína z r. 1650, z Dobříše z r. 1635. Zajímavá listina nalézala se v rámci nad touto skříní; byla to zpráva rychtáře jílovského z r. 1647 o vykonaném zvodu (o úředním odevzdání statku dlužníkova věřiteli), kde na důkaz výkonu tříska ze dveří statku byla vyříznuta a na listině připevněna.

V další skříni byly listiny soukromé: poslední pořízení, smlouvy svatební, kupní a pod. Zvláštností byly t. zv. řezané cedule z r. 1624, právní listiny o smlouvách vzájemných, jichž dolejší okraj na důkaz stejnorodosti měl stejné řezy.

Smutný obraz z právních dějin našich poskytovala skříň s nápisem »poddanství«. Byly zde listiny o pronásledování uprchlého poddaného (z r. 1663), osvobození z poddanství (z roku 1594, 1755, 1783 a j.), robotní patent pro království České z r. 1775, robotní rejstřík obce Hornošvatlína (panství Zásmuk) z r. 1836, různé knížky robotní, kožený pytlík k vybírání pokut za nevykonané roboty na panství zdechovickém atd.

Výzdoba oddělení právnického byla důstojná. Po stěnách vyvěšeny znaky některých větších měst krajských, v rozích byly sochy Karla IV., »Otce vlasti«, a socha nejslavnějšího českého právníka mistra Viktorina ze Všehrd (zhotovena sochařem Fr. Zoulou). Ve středu byla znamenitá socha mistra Bohuslava Schnircha »Sv. Václav« jakožto patrona české vlasti a českého zemského práva. Pohled na sochu byl úchvatný zejména v slunných odpoledních hodinách, kdy skvostné linie zvlášť jasně obrážely se od temného pozadí. Tu hlava světce, v niž umělec vkouzlil tolik něhy, jakoby ozářena velebným nebes jasem pohlížela plna lásky na lid náš, a rukou dobrotivě žehnala národu, svolávajíc blaho i štěstí nad českou vlast. Tak mnohý z navštěvovatelů stál dlouho zanícen před skvostným tímto dílem českého umění a tklivý dojem zaryl se mu hluboce v duši.

Ve velkém medaillonu byla zvětšena památná zemská pečeť Svatováclavská (nyní u desk zemských uschovaná, jíž bylo užíváno až do zániku samostatných českých zemských úřadů), kde vyobrazen sv. Václav jak »volá k spra-vedlnosti« (citat ad judicium). Nápis na pečeti »S. justitiae totius terrae scti Wenceslai ducis Boem«. (Pečeť celé říše sv. Václava vévody českého). Sv. Václav zůstal tedy věrným patronem českého práva, českého soudnictví až do konce české samostatnosti.

Uspořádání právnického oddělení bylo tak přehledné, že každý hlubší pozorovatel vystihl jeho účel, znázorniti jak dobré bylo to staré české právo, jak velké skvosty máme v památkách právních, jež zřejmě hlásají vysokou vzdělanost našich předkův.

Mřížka kovaná ze XVI. stol.