Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 519

Ale to všechno byly jen první ukázky, jen malé předehry k velikým slavnostem a výjevům národopisným, které se děly dne 14. července (plzeňská svatba), ve dnech 15.—21. srpna (slavnosti kmenův moravských a dvě skutečné slovácké svatby) a konečně I. a 2. října (zpěvy, tance a výjevy ze života Slovákův uherských). Tyto dni, a zvláště dni slavností moravských tvořily skutečné vrcholy národopisné výstavy.

Účastníci plzeňské svatby přijeli z okresu plzeňského do Prahy již v sobotu 13. července a odebrali se z nádraží smíchovského hned do výstavy, kde ještě téhož dne k večeru uspořádali v amfiteatru celou zkoušku ku svatbě. S nimi a s jinými vlaky v sobotu a v neděli přibylo množství jiných hostí z Plzeňska a jiných západních okresů českých. Hlavní počet jich dorazil do Prahy dvěma zvláštními vlaky v neděli kolem 9. hod. ranní. Z nádraží dráhy císaře Františka Josefa, kdež je očekávali zástupcové výkonného výboru a velký počet obecenstva, ubíral se za zvuků hudby veliký průvod plzeňského lidu — pěšky, v kočářích a svatebčané na vozech — Prahou do výstavy. Tam byli uvítáni předsedou hr. Lažanským, na jehož řeč odpověděli starosta Plzně dr. V. Peták a starosta okresního zastupitelstva plzeňského R. Svátek.

Odpoledne po 4. hod., když výstava se plnila novými a novými zástupy lidstva, projeli svatebčané celým výstavištěm a za zvuků hudby, práskání bičů, volání a zpěvů vjeli do amfiteatru, jehož ohromné prostory byly přeplněny obecenstvem, čítajícím 7—8000 hlav. Pozdraveni nekonečným jásotem objeli svatebčané o pěti vesnických vozech — třech dvouspřežných a dvou čtyrspřežných — velice bystře, ano chvílemi pravým tryskem, celý vnitřní kruh amfiteatru, načež zastavili před volným podiem, na kterém byla úplně zařízená, sednice nevěstina, sednice ženichova a hospoda. Celý průvod poskytoval postavami a kroji svatebčanů, krásnými spřeženími a zvláště živostí, s jakou sobě svatebčané vedli, neobyčejný a radostný pohled.

Když svatebčané s vozů sestoupili a dle »rodin a příbuzenstva« nevěstina a ženichova se rozdělili, počaly svatební obyčeje a obřady, nejprve v obydlí ženichově, potom v nevěstině.

Družba J. Šneberger z Čermčic pozdraviv a přivítav všechny hosti ve statku rodičův ženichových, poprosil pantátu a paňmámu, aby dali požehnání svému synu ženichovi (Pokornému z Račic). Když se tak stalo, políbil syn otci a matce ruku a poděkoval jim za vychování, načež za zvuků dud vsedali hosté na vozy a jeli pro nevěstu (Marketku Škardovu ze Škvrňan), která ve své sednici v přístěnku se loučila se svými družkami.

Družba zaklepal, děvčata otevřela dvéře a zazpívala písničku: »Rozluč se, Markétko, rozluč, tátu, mámu Bohu poruč, poděkuj za vychování, že ti dali požehnání.« Ale družbu děvčata hned k nevěstě nepustila. Musel mluvit a žádat


Lidové slavnosti moravské: Hody z Troubska.

Dle fotografie H. Janouška, člena K. Č. F. A.


Předchozí   Následující