divou mládeží, účastníci hodů z Troubska, hanácké právo, robotný lid od Kroměříže na Hané, valašská svatba ze Vsacka a průvod hanácký s bohatou svatbou, s přástkami a účastníky »dožaté«.

Za zvuku hudeb a neustávajícího jásání obecenstva dorazil průvod do amfiteatru, kdež pozdravován byl nekonečným voláním obecenstva, které obsadilo všechna sedadla. Průvod obešel celým amfiteatrem a odebral se pak zadní branou za amfiteatr, zanechav v něm pouze skupinu lidu valašského. Arena amfiteatru byla objata velkým pásem žlutého písku a rozdělena na jednotlivá pole, v nichž bylo pískem vyznačeno patero tanečních síní.

Program počal valašskými písněmi a tanci s Kozlovic, které hned z počátku svým provedením uchvátily. Tančily se tance Šáteček, Kolo, Kovář, Mazur, Požehnaný, Kyjový, Troják, Dýmák, Zahradníček, Komár, Komárka, Tetka, a zpívaly se písně: Sem, sem tuze rád, Okolo humen, Ach můj tatíčku a Ten hukvalský. Po tancích a písních odstoupili Kozlovští, ponechávajíce hlavní prostranství svatbě vsacké, nevelké sice, ale jak lidem a kroji, tak prováděním všech zvyků svatebních svrchovaně zajímavé.

Po svatbě valašské vstoupily do areny hody z Troubska na Horácku. Účastníci jejich zpívali písně, plesali,

vítali se navzájem, a za zvuku hudby rozpoutali všeobecnou živou veselost.

Po té přijela na arenu slovácká svatba velecká, kterouž pestrost lidu v areně shromážděného opět znamenitě

byla rozmnožena, a konečně bohatá svatba hanácká na sedmi vozech s pěšími skupinami hostí a s hlučnou hudbou v čele. Za posledním vozem otáčeli se na kole vycpaný žid a židovka, budící všady velikou veselost. Při obou svatbách tančilo i zpívalo se, a všechno prováděno od starých, mladých i skotačivé mládeže slovácké tak nenucené, že každou chvíli uchváceno bylo obecenstvo nad těmito mistrovskými ukázkami jednotlivých barvitých scén ze života lidu k bouřlivým pochvalám.

Pohled na arenu, přeplněnou ku konci veškerým lidem moravským, překonával vše, co od slavností moravských*) mohlo se očekávati, a dojem z toho byl přímo nevylíčitelný. Návštěvníkům výstavy a celé Praze objevil se již prvním dnem slavnosti takřka nový národopisný svět, o kterém až dosud málo kdo ze širšího obecenstva měl potuchy.

Druhý den, 16. srpen, označen byl hlavně velkolepým průvodem Moravanů ze Žofína do výstavy o 3. hodině

odpolední. Praha poctila své hosty dopoledne slavnostním uvítáním jich na staroměstské radnici pražské a večer slavnostním představením v Národním divadle a kromě toho uspořádali filharmonická Beseda brněnská a olomúcký pěvecký spolek »Žerotín« o 5. hod. odp. v koncertní síni na výstavě veliký koncert. Na radnici pozdraveni byli Moravané o 11. hod. dop. ve velké zasedací síni starostou pražským a protektorem výstavy Č. Gregorem vřelou řečí, na niž odvětil starosta kroměřížský poslanec Kulp. Universitní professor dr. Emler měl stručnou přednášku o dějinách radnice a jejích památnostech, načež následovala snídaně v sále primátorském.

Průvod, který o 3. hod. odp. vyšel ze Žofína, rozvinul se pražskými třídami v celé kráse. Kdežto předchozího dne nebe bylo zakaboněno, vysvitlo dnes na něj slunce celým leskem a přivedlo tak k úplné platnosti nádhernou barvitost krojů národních. Všady, kudy průvod se ubíral, stály s obou stran ohromné zástupy lidstva, vítajícího živě jednotlivé přicházející skupiny. V podstatě byl průvod Prahou týž jako den před tím ve výstavě, jenže byl ještě rozmnožen vozy a počtem nových účastníků. V čele průvodu byla opět jízda králů, za nimi slováčtí sekáči a žnečky z Velké s kosami a srpy okrášlenými polním kvítím a klasy, za nimi hudba z Velké a svatba velecká s vozem, s duchnami a s četným průvodem moravských Slováků. Královničky z Horácka vedly své královny pod baldachýny, hudba z Ořechoviček hrála před vozem, na němž znázorněny byly hody z Troubska s ohromným koláčem a dvěma berany nesenými na tyčích od čtyř junáků. Také toto horácké oddělení zakončeno bylo pěším průvodem selského lidu horáckého. V třetím oddělení malebného průvodu byli Valaši kczlovičtí a vsačtí se svatbou a četnými Valachy a Valaškami, z nichž mnozí skorem po celou cestu do výstavy při hudbě tančili. Čtvrtou a nejbohatší částí průvodu byli Hanáci: za hanáckým právem ubíral se robotný lid, za ním šla dožatá, pak na dvou vozech přástky z Litovelska, a konečně svatba z Kroměřížska s nevěstou a družičkami na voze šestispřežném, ženichem a stárky na voze čtyř-spřežném a s ostatními svatebčany na pěti jiných vozech, konečně opět velký průvod lidu z Hané. —

Živost, s jakou celý průvod si vedl, byla ve své podstatě a přirozenosti neobyčejná. Všichni účastníci cítili se jako doma, na nikom nebylo znáti bojácnosti neb ostýchavosti, a přece zase nikdo z nich nevybočil z míry.

Průvod stihl na výstavu po čtvrté hodině, vítán jsa jásáním obecenstva, které na hořejším výstavišti se shromáždilo. Když před národopisným palácem se rozestavil, pozdravil jej předseda výstavy s balkonu paláce krásnou, vzletnou řečí, která zakončila velikou ovací pro Moravany, načež hrála hudba píseň: Moravo, Moravo, Moravičko milá. Dr. Koudela odpověděl jménem Moravanů delší řečí, v níž kladl důraz na národní jednotnost Moravanů s Čechy. Také jeho řeč vzbudila bouřlivé ohlasy. Když pěvecký spolek »Žerotín« z Olomouce zapěl Tovačovského sbor: Milená má vlasti, táhl průvod podél národopisného paláce dolů do amfiteatru, při čemž hudby hrály, zástupy zpívaly a velká část jich až do amfiteatru tančila. V amfiteatru rozpuštěn byl průvod a účastníci jeho rozešli se po celé výstavě, kdež nastal nenucený, veselý život. Celé skupiny děvčat procházely výstavou, zpívajíce ve sborech písně slovácké i valašské; hoši slováčtí činili tak rovněž, provázeni jsouce hudbou, ve valašské osadě rozvinula se při hudbě a písních nejživější zábava, a také všude jinde bylo plno Moravanů, jejich písní a.veselí.