Koncert brněnské filharmonické Besedy a olomuckého »Žerotína« měl skvělý průběh, a mnozí účastníci jeho stíží ještě dostali se v čas do Národního divadla, kdež toho večera uspořádáno bylo na počest Moravanů slavnostní představení. Dávala se Smetanova »Prodaná nevěsta« s proslovem K. Kádnera a živým obrazem reg. E. Chvalovského. Na výstavě i v Národním divadle zakončen byl druhý den moravských slavností způsobem nejradostnějším.

Třetí den slavností, sobota dne 18. srpna, ponechán byl úplně Hanákům. O 1. hod. odp. pořádal výkonný výbor N. V. Č. na výstavě v Petzoldově smíchovské restauraci banket na počest hostí moravských, při němž pronesli přípitky hr. Lažanský, dr. J. Koudela, posl. K. Adámek, dr. J. Dorazil z Kroměříže, F. A. Šubert, řiditel Lev Janáček z Brna, stavitel Urbánek ze Vsetína, dr. Kopista, dr. Ot. baron Pražák z Brna, J. Ruttner a dr.. J. Herben.

Slavnosti hanácké určeny byly v amfiteatru na 5. hod., ale počaly vlastně již po třetí hodině tím, že na různých místech výstavy konáno bylo hanácké právo. Jím také zahájeny byly hanácké slavnosti v amfiteatru o půl 6. hod., když tam přibyl za zvuků hudby celý průvod hanácký s právem, lidem robotným a dožatou. Robota a dožatá odstoupily za amfiteatr, v němž v aréně zůstal za stolem rychtář a několik konšelů. K nim dostavila se chasa žádat, aby jim dovolil slavit při muzice fašanky (ostatky) a odstoupil jim na tu dobu právo. Rychtář svolil, načež chasníci zvolili si tři stárky a drába (Daněk). Stárkové zaujímali místa rychtáře a konšelů, dráb s velikou vařečkou se postavil na stráž a chasa dala se do tance. Dráb chytal a přiváděl jednotlivé provinilce, jež na to první stárek jako rychtář za žertů odsuzoval k pokutě jistého počtu »korun ve zlatě« a k jedné nebo několika »zpívaným na gatě«. Při výplatě klepal dráb dle taktu hudby vařečkou o zem a o tělo provinilce, při čemž ostatní chasa zpívala: »Jedna, dvě, bijó mě, bijó, bijó, má panenko, bijó, bijó mě!« Když bylo právo několikrát vykonáno, odešlo z areny a na ni přitáhla v dlouhém průvodu robota.

Robota působila neobyčejně hlubokým dojmem jak svou prostou malebností, tak vzpomínkami na bohudík zašlé zlé časy lidu vesnického. Všem tisícům v amfiteatru přítomných diváků bylo, jakoby nějakým kouzlem přenesen byl před ně z předešlého století některý den s robotou. Skoro celá arena proměnila se v louku pokryta jsouc senem. Na louku táhl průvod 110 lidí, mužův, žen a dětí, oblečených v sešlé konopné obleky, z nichž mnohé opásány byly povřísly, jiné svázány tkanicemi. Ženy měly konopné, černé sukně; každý robotník nesl buď kosu, nebo hrábě, nebo srp, všichni byli bosi, jen vdané měly punčochy. Průvod vedl fojt v rokokovém obleku (Bartůšek), který nařídil sekáčům, aby kosili seno, ženám, aby hrabaly a sušily. Fojt sám dohlížel na celou rozsáhlou práci, a každou chvíli dal se hrubě do někoho, kdo dle jeho domnění se provinil. Tu chytil žence, že si dlouho odpočívá, a dal jej ztrestat, tam zase chlapce, který lapil v trávě živého, mladého zajíčka a ukryl jej za ňadra pod halenou, onde zase surově napomínal ku práci ženské, na které mu ukázal přítomný pan kancelářský (Zapletal) jako na zahalečky. Mezi robotníky chodil hoch na ramenou maje váhy s okovy, v nichž byla pitná voda. Nosil ji všude tam, kde bylo voláno: Vody! Výplata provinilců dála se vždy na lavici u přítomného drába. — Mezi hrabáním sena počal všechen lid zpívati dojemné trávnice. Když bylo seno shrabáno v kupky, usedl lid do kruhu a posilňoval se chlebem a vodou, při čemž opět děvčata zpívala veselejší píseň, čímž tyto mistrovsky provedené scény skončeny.

Po robotě následovala dožatá z Kroměřížska. Hospodáři a hospodyni přišla v průvodu z polí čeleď s veselým zpěvem a jeden starý čeledín podávaje hospodáři kytici a věnec z obilních klasů a květin, tak k němu vinšovál: »Vinšujem vám, pantáto, tolik zdraví, co je v tom poctivém věnci trávy; vinšujem vám tolik oveček, co je v tom věnci zrneček; vinšujem, abyste měl tolik ovsa, aby vaše koně skákali hopsa; vinšujem vám tolik jetele, aby vaše koně skákali vesele« atd. Hospodář poděkoval, načež uspořádal čeledi večeři a tanec při muzice.

Tím byly hanácké slavnosti v amfiteatru ukončeny a následovaly v koncertní síni hanácké přástky z Nákla u Litovle. Přástky jsou roztomilá dramatická scéna ze života lidu z doby zimní, kdy ženská mládež a chasa schází se po jednotlivých statcích po přástkách. Také tu podán byl kus věrného a skutečného života lidu selského. Přástky měly v každém ohledu neobyčejný půvab a provedení jejich bylo přímo znamenité. Líbily se tak, že i nazítří musely se opakovati.

Čtvrtý a poslední den slavností, neděle 18. srpna, přinesl neobyčejně bohatý program. Přispěly k němu všechny čtyři kmeny moravské a sice Valaši s písněmi a tanci z Kozlovic a svatbou vsackou, Horáci královničkami, Slováci jízdou králů a slováckou svatbou od Velké a Hanáci hanáckou svatbou z Kroměřížska. Tím vším stal se tento poslední den vrcholem slavností moravských.

Valaši kozlovští, jejichž přirozená elegance zejména v tanci všeobecně byla pozorována, počali slavnost před 5. hodinou pochodem: »Koně mé« a písní »Teče voda«, načež následovaly tance: Zeman, Trnka, Zahradník a Hodinář, písně: »Ach prší«, »Ach bože, bože« a »Ležel jsem Samson« a tance: Kalamajka, Kohút a Opice. — Na severní straně areny postaven byl máj, a naznačena jizba valašská, ve které se konala první část svatby valašské. Znázorněno bylo odvádění nevěsty, při čemž zpívány různé písně. Jedna zněla: »Pobíraj, pobíraj, nic tu nenechávaj, enom ten klíneček, co visel vjeneček.« Za jiných písní a po ukončeném loučení s rodiči odešla nevěsta i se všemi svatebníky na dědinu, seřadili se a zpívajíce i dovádějíce odebrali se k šenku, kdež bylo tančeno. Jedna píseň zněla: »V tom polaňském kostelíčku, v tom polaňském kostele, našel jsem tam za oltářem dva stříbrné prstene.« Vše se odehrálo s mnohým říkáním družby a škádlením ženicha starou babou za nevěstu se vydávající.

Po těchto scénách svatby vsacké vstoupila do areny svatba velecká, z níž zobrazeno bylo odvážení duchen, a provedeny hry: Na husara, Na holoubka a Káčer.