atd.); ale přece nedosaženo toho, co se zamýšlelo. Leckde chyběla šťastná vedoucí ruka.se strany odborníkův, bylo tu často málo pochopení se strany navštěvovatelův. Většina obecenstva na výstavě hledala více zábavy a kratochvíle nežli vážné poučení. Zkrátka ukázalo se tu nedostatečné národní vychování. Ovšem rychlý postup díla výstavního mnoho omlouvá.

Nedostatek národního organisovaného vychování ukazuje se nám v našem vyšším životě veřejném. Po pět měsícův Národopisná výstava byla středem všeho českého myšlení a cítění, soustřeďovala v sobě všechen náš národní život kulturní, politický a sociální: a přece dnes jakoby se nad touto významnou událostí v našem životě národním byla zavřela voda. Několika lidem zůstaveno práci ještě po zavření bran výstavních dokončiti; pro širší veřejnost bez toho ruchu výstavního, bez jeho veselí a slavnostního proudění není již ničím víc než uzavřenou mrtvou událostí. Jak by jinde takový úspěch, jehož dosáhli jsme sami bez pomoci, ba proti vůli rozhodujících činitelů, proti kterým stáli jsme v oposici, ozýval se stále v řečech parlamentárních, jak by proudil jako zúrodňující potok vším tiskem veřejným! Ale u nás kromě officielních zpráv dodatečných nikde ani hles! Ovšem naši odpůrci o naší výstavě moudře mlčí, ne-provokují nás nepříznivým a hanlivým soudem, a proto jich v mlčení nemoudře následujeme i my.

Jinak v hlavních výsledcích dnes již můžeme viděti, že uskutečnilo se vše, co navrhovateli a všem pracovníkům o tomto díle tanulo na mysli: bylo dosaženo skvělého úspěchu vnějšího i trvalých vymožeností po stránce národní a vědecké.

Za mnoho ze svých úspěchů Národopisná výstava měla děkovati své slavné předchůdkyni — výstavě jubilejní. Tato hlavně dala navrhovateli podnět k šťastné myšlénce základní; ona pro svou následovnici a pro všecky budoucí výstavy vybudovala nádherné paláce a stavby výstavní; po výstavě jubilejní zdědila Národopisná šťastné podniky a myšlénky (na př. výpravy výstavních vlaků, hromadné návštěvy různých korporací, návštěvy školních dětí, příjezd slovanských bratří, průvody, slavnosti, významné sjezdy atd.); a co nejvíce váží, po výstavě jubilejní zůstala Národopisné i všem následujícím neobyčejná sympathie Prahy i veškerého českého venkova k místu tolika blahých upomínek a vůbec ke všem podnikům výstavním. V pořádání výstav se zdá, že děláme už svou dobrou školu; ustaluje se u nás jistá výstavní tradice. Každá následující přináší něco nového ke své předchůdkyni. A to velikou měrou vykonala též výstava Národopisná.

Že naše Národopisná výstava byla první v těchto rozměrech, že stala se mnohým pozdějším výstavám vzorem (na př. na peštské oddělení národopisné, na drážďanské oddělení lužické a j. v.), že měla konečně u nás takový úspěch, jeví se nám zcela přirozeným. Nic nám všem není tak svorně uznávaným faktem jako to, že základy své nynější existence národní máme hledati v lidu. Proto s takovou sympathií a s takovou pietou přicházelo se k obrazu o tomto lidu. Snad nebudou daleké doby, kdy ve veliké encyklopaedii národopisné, jejíž rysy tanuly na mysli již navrhovateli Národopisné výstavy, řid. F. A. Šubertovi, budeme pohlížeti na duši českého lidu.