Písně národní, částečně i písně kostelní, hudba taneční, znázornění tanců, pohádky, pověsti, různá říkání, nápisy, národní vyšívání, malby, řezby atd. budou s výrobky národního průmyslu, sepsanými neb znázorněnými zvyky, obyčeji, pověrami, národním léčením, řády společenskými atd. atd. dalšími stejně četnými jako důležitými předměty výstavy.

Jest na jevu, že výstava tato bude svrchovaně zajímavá a že dojista vzbudí všeobecný interess nejenom národa našeho, nýbrž i ostatních národů slovanských i národů jiných.

Rozumí se, že národopisná výstava českoslovanská nebude tak rozsáhlá jako letošní zemská jubilejní výstava, bude to však veliká výstava podobná a pro nás nejvýše důležitá. Pro naše král. hl. město Prahu může míti národopisná výstava konečně tím větší důležitost, poněvadž bude bezpochyby možná zachovati největší část sbírek pro celou další budoucnost a uschovati je buď v museu království Českého nebo jinde. Tím získati může Praha novou znamenitost velikého ethnografického musea českoslovanského, která povždy vábiti bude proud hostí přespolních a cizinců do Prahy, snad ještě více, než kterékoliv jiné sbírky dosavadní.

Jest na jevu, že výstava bude vyžadovati jistého nákladu. Ale ten nebude daleko tak veliký, jako byl náklad na všeobecnou výstavu zemskou. Tím, že z letošní výstavy zemské možno zachovati pro výstavu národopisnou celou řadu budov výstavních a mnoho jejích vnitřních zařízení, sníží se valně náklad na zařízení výstavy národopisné. Dle zkušeností nabytých při zemské výstavě, dle přibližného porovnání výdajů letošní zemské výstavy s výdaji budoucí výstavy národopisné a vzhledem k tomu, že ohledně dodání přemnohých věcí možno počítati na všeobecnou ochotu korporací a jednotlivců, jest možno doufati, že celý náklad výstavy národopisné nedosáhne ani pátého dílu nákladu zemské jubilejní výstavy.

My ovšem nemáme dosud žádný kapitál pohotově, — rovněž tak jako jsme neměli 3,200.000 zl, když jsme se počali starati o zbudování Národního divadla, neb 1,500.000 zl., když jsme loni se chystali ku přípravám pro zemskou vystavu, nebo 1,300.000 zl., když jsme zakládali Ústřední Matici školskou. Peníze na výstavu národopisnou musíme sobě opatřiti právě tak, jako jsme si je opatřili na zmíněné právě a četné jiné důležité podniky národní, zkrátka my musíme si je opatřiti opět vlastní silou — tedy jednak povšechnými sbírkami, podnikem loterie, jednak značnějšími příspěvky i jinou pomocí s těch stran, od kterých je můžeme žádati.

V té věci osmělujeme se obrátit se o slušnou pomoc v první řadě k slavné radě král hl. města Prahy.

Vědouce, že slavná rada podporovala dosavad ochotně všechno, co velikého a dobrého bylo konáno ve prospěch národa našeho a ve prospěch hlavy Českého království, a vidouce zároveň, že nejen značný

duševní, ale i značný hmotný prospěch vzejde z národopisné výstavy celé Praze, opovažujeme se co nejuctivěji prositi, aby slavná rada král. hlavního města Prahy ráčlia býti pomocna ku provedení národopisné výstavy českoslovanské v Praze r. 1893 "

1. všestrannou mravní podporou a záštitou tohoto díla;

2. důtklivou přímluvou u sl. zemského výboru království Českého, aby po skončení letošní zemské jubilejní výstavy ponechal na výstavišti státi nejméně tři léta pavilon plynárenský a pavilon obce král. hl. města Prahy; ku snazšímu docílení souhlasu sl. zemského výboru království Českého račiž slavná rada král. hl. města Prahy se zavázati, že po ta tři léta udržovati bude obě dvě budovy ve stavu náležitém;

3. blahosklonným povolením příspěvku 15.000 zl. za rok 1892 (splatných v lednu r. 1892) a 15.000 zl. na rok 1893 (splatných v lednu 1893).

Odporoučejíce tuto svou uctivou žádost blahosklonné přízni slavné rady král. hl. města Prahy, prosíme co nejuctivěji za její dobrotivé vyplnění.

Zdvořilá prosba naše jest tím důtkli-vější, poněvadž pevně přesvědčeni jsme, že slavná rada král. hl. města Prahy dá tím skvělý a mocný příklad všem ostatním zastupitelstvům, korporacím a jednotlivcům ku skládání příspěvků, jimiž by se potřebný náklad na výstavu národopisnou uhradil.

Máme čest znamenati se v nejhlubší úctě oddaný Výbor pro národopisnou výstavu v Praze

r. 1893:

Bedřich kníže Schwarzenberg, J. Otto, R. Jahn, Dr. Em. Kovář, F. A. Šubert.

V Praze, dne 26. srpna 1891.

Obě memoranda sepsána byla F. A. Šu-bertem.

Provolání sepsané Eliškou Krásno-horskou :

Čechoslované!

Přistupujeme k novému dílu, jehož východištěm i cílem jest národ.

Proniknuti hlubokou úctou k bytosti kmene, z něhož pocházíme, spatřili jsme zářící výsledky práce jeho všestranné, ušlechtěné vzděláním a uměním, podporované bohatstvím a všemi pomůckami doby moderní, doby technických zázraků, na jubilejní výstavě zemské; ale uprostřed toho výkvětu pokroků pravidelně vypěstovaných mocně nás dojal prostinký květ půvabu samorostlého, nepěstovaný ani bohatstvím, ani moderní technikou, ani učebným vzděláním a vyškoleným uměním: toť onen obraz svérázného žití lidu, jak si je lid sám upodobil bez pomoci číkoli, vlastním přirozeným rozumem a pudem, jak si je přikrášlil vlastním vkusem, uzákonil vlastním mravním citem i důmyslem, jak si je v ústraní, za větrem rychlokříd-lých změn časových zachoval dědičně od pokolení k pokolení. Jest to názorná idylla

skromnosti a požehnané práce, jež nás tak tklivě dojímá v české chalupě a v oddělení lidového umění. Kolkolem venku skvělé důkazy, jak vysoko jsme dospěli, — zde tichá připomínka, odkud jsme započali ; tam kvetoucí koruna plodného stromu a zde rodná půda naší síly a práce, kolébka semene jejího a živitelka jejích kořenů.

Jest to však jen malý kousek té původní půdy naší, jen úryvek širého a rozmanitého celku. Vzniklo v nás přání, aby se před zraky veškerého kmene českoslovanského rozestřel celistvý obraz všeho života jeho lidového se všemi znaky jeho povahy vrozené, jeho názorů dědičných, jeho kultury samorostlé. jeho práce a vynalézavosti nejvlastnější, jeho umu a vývoje domácího, jeho mravního i hmotného bohatství, před bohem i lidmi poctivě dobytého rádlem a myšlénkou, tvrdou dlaní a mírnou, zpěvnou duší.

Vedeni tímto přáním, usnesli jsme se s nadšenou jednomyslností, že vše učiníme, aby v době dvou nebo nejdéle tří let na výstavišti našem jubilejním, v budovách zasvěcených vítězoslávou českého umění, průmyslu, lidumilství, samosprávy a dějin českých, vznikla národopisná výstava kmene českoslovanského, která by shromáždila vše, co se zachovalo a co lze snésti z památek samobytného, svérázného života našeho lidu, vše, co osvětliti může jeho povahu, jeho vlohy, jeho snažení, jeho smýšlení a cítění, jeho práci hospodářskou i řemeslnou, jeho záliby a pokusy krasoumné, jeho pudy básnické i myslitelské, jeho potřeby životní i řády jeho rodinné, stav jeho majetku i stupeň jeho vzdělání; chceme z obrazu co možná nejširšího po všech stránkách poznati samo původní jádro lidu toho statného a dobrého, jenž zachoval jazyk náš a zrodil křísitele naše, jenž na rozhraní národností českost svou brání a za ni trpí, jenž s nadšením se staví k praporu každé nové, světlé myšlénky národního pokroku, jenž svými zpěvy rozezpíval velikány, jako Bedřicha Smetanu, Karla Jaromíra Erbena, skřivana Čelakovského, jenž milým zjevem svým a malebným svým krojem přiměl štětec Manesův k nesmrtelným výtvorům a jehož zajímavé žití bylo vzorem k nejvýznamnějším obrazům, jež vykreslili Němcová, Třebízský, arcibásník Hálek, ať nemluvíme o žijících mistrech.

Když jednotlivé zjevy lidového žití, jež tito všichni porůznu postihli, byly pramenem tak velkých činův uměleckých, jakž bychom neočekávali, že souborná výstava národopisná bohatě zúrodní pole našeho písemnictví a krásných uměn vůbec? Když materiál, který pracně sbírali jednotlivci, stačil učencům, z jakých Hanuš byl, k studiím nehynoucí důležitosti, jakž bychom nebyli jisti, že výstava, o jejíž úplnost by se postaral celý národ, bude skvostnou studnicí pro budoucí práce vědecké?

A když jediná ta česká chalupa na výstavě jubilejní tak mocně promluvila k srdcím našim, když vzpomínky a dojmy, jejím vzhledem vzbuzené, posvěcují svým drahým