rajské dřevo, Syna Boha nejvyššího. Chceš-li vědět moje jméno, jest Melichar nazváno. Hvězda z daleké krajiny přivedla mě do této končiny, za to od Boha nic nežádám, a spasení mé duše s radostí očekávám. Baltazar: Ty synáčku Boha Otce nejvyššího, rač uslyšet hlasu mého, chceš-li vědět moje jméno, Baltazar já se nazývám. Z dalekých končin jsme vyšli, za jasnou hvězdou k Vám přišli, dary na věčnou památku darujem Vám a za to od Boha spasení duše žádám.

Anděl: Tři králové od východu, dává Vám anděl s nebe radu, byste jinou cestou jeli, a Herodesa minuli. Tři králové: I seznali jsme na Tobě, že jsi pravý anděl s nebe, jinou cestou pojedeme a Herodesa mineme. Anděl: Josefe, Josefe! vem Marii a dítě, do Egypta jeďte, bud1 tam až do té chvíle, dokud zas nepovím Tobě.

Gert: Brm brm brm brm. Herodes: Co pak to nového slyším? Rmoutím se a velmi děsím, že mám mého království zbaven býti. A jinému bych ho snad musil dáti, o tom se musím přesvědčiti. Holá, drabante! pojď ke mně, co nového, povím lo'bě. Jdi mi hnedky do Ráboně, ať vezme knihu zákoně. Drabant: Ráboni, Ráboni, máš ku králi jíti, a to hned, nedlouho jíti. Ráboň: Nu, nu, Habatiče! co to bude, že si phan khrál skhásal pro mě? Phane khráli! juž sem přišel. Herodes: Vítám tě, Ráboni milý, že jsi přišel tuto chvíli. Nemeškej pro zákon jíti a před mýma očima ho přečísti. Ráboň: Dobže, phane krhráli, dobže. (Volá): Šalomoun! Šalomoun! Ša-lo-moun! Zákon, zákon, zákon. (Druhý žid přiběhne s knihou, oba v ní přemítají.) Oba židé: Thoto jsme našli v zákoně. Še se má khrál naroditi a Vy přece našim králem býti. Herodes: Ty že jsi mi pravdu pověděl, jsi obdarování hoden. Tu máš, to ti daruji na zlatě, jdi domu a neříkej nic žádnému.

Ráboň: Já sem phane khrále čistě ošidil. Já sem dostal sto khusů dukhátů, to jsem ho čistě phodved. Šalomoun! Šalomoun! Šalomoun! He! thu máš stho khusů dukhátů, handluj sa to ščibro, slato, mosas, pšaskhy, sthary caskhy, thaky khůše, len a co jen může, jen neprohandluj. Šalomoun: Já bych to ohřál než bych handloval, rejši bych s čertem v kharty hrál. Taifl! Taifl! khum khartu špíl! Khim, khim! Čert (přijde s kartami, hraje se Šalomounem.) Šalomoun (vyhodí kartu): Trumf. Gert: Adut. Šalomoun: Trumf. Gert: Adut. (Sebere židovi peníze a karty.) Šalomoun (prohrav běduje): Aj vaj, aj vaj, aj vaj. Ráboň: Co, co, co tho sa kšik? Snad Šalomoun s čertem kharty hrál a všecko prohrál? Šalomoun! Šalomoun! Ša-lo-moun! Thys zajisté s čerthem kharty hrál. Šalomoun: Aj vaj, aj vaj, aj vaj!

Herodes: Co to nového slyším, rmoutím se a velmi děsím, že mám s mého království shozen býti. Musím to jinač přezvěditi. Holá, drabante! pojď ke mně, co třeba povím tobě. Jdi mi hned pro Ráboně, že mě šelma podved hodně. Drabant: Ráboni, Ráboni, máš ku králi jíti, a to hned, nedlouho dlíti. Ráboň: Ny, pšítheli. phověs phravdu, dám ti thringelt. Drabant: Pojď, však uhlídáš. Ráboň: Nu, habatiše! co tho bude, že si phan khrál skházal pro mě? Zdráv buď khráli! juš sem přišel.