Herodes: O vy falešný a nešlechetní židé. Co vám z toho nyní přijde? Budete v soužení a bídě, dám vám vaše dítky zmordovati, žádného z nich nechci litovati, a toho nového krále dám zahubiti nenadále. Ráboň: Aj vaj, aj vaj, aj vaj! Phane khráli, aby Vás čert do phekla. Herodes: Holá drabante! služebnice můj, vezmi vojáky, dítky morduj a žádného z nich nelituj, a toho nového krále zahubte znenadále.

Drabant: Pospěšte sem vojáci, neb jsem dostal resolucí, máme dítky mordovati, žádného z nich nelitovati, a toho nového krále máme zahubit nenadále. Vojáci (odejdou a když se opět vrátí, má jeden z nich na meči nabodnuté dítě): Toto nesem na znamení, že tam byl pláč a kvílení, mordovali jsme velice, žádného nelitujíce, a toho nového krále zahubili jsme nenadále. Herodes : To jste dobře učinili, že jste můj rozkaz vyplnili, mordovali jste velice, žádného nelitujíce, a toho nového krále zahubili jste nenadále. Ráchel (nesouc dítě v náručí, zpívá): Ach já Ráchel zarmoucená, truchlivá a žalostivá. Musím těžce naříkati pro ty dítky zmordovaný. O ty Herodesi králi, v zemi judské vyvýšený. Ty Boží pomsty neujdeš, zlou odplatu za to vezmeš. Ráboň: Ach běda, přeběda mně smutnému Ráboni! Co si mám započít? Mám se utopit či oběsit? Gert: Brr! Však já tě oběsím. (Odvleče Ráboně.) Šalomoun: Chachacha! Mého tátu čert do pekla vzal, mě tady pro pokušení nechal, já se mu schoval, aby mě nevzal.

Smrt vystoupí s hadem (srv. vyobrazení na str. 8.) s žíhadlem v ústech a roztáhnouc jej, dotkne se žíhadlem hadovým prsou Herode-sových, praví: Present, Herodesi králi, tvému srdci podávám. Herodes (slabým hlasem): Holá, drabante, pojď ke mně. Co je potřeba, povím tobě. Zavolej mi ty doktory, kteří jsou nad všecky jiné doktory. Drabant (volá): Aj doktoři nad jiné doktory! Máte jíti a mého pána hojiti, a v tom nedlouho dlíti. Čert: Brr, hned, hned! Když kuchařka topí, vale se mně do očí kouří. Z toho já si nic nedělám, s radostí se tam podivám. Máme tlustou svini v komíně, tam my se s králem najíme. Když to sníme, budem tlustý, hodime se do kapusty. Pojďte pane králi na posvícení. (Vezme krále na záda a upadne, pak po druhé ho vezma, odnese, volaje): Brm brm brm. Židé (zpívají): Když šel žid ze šábesu, koupil si kus barchesu, aj vaj, aj vaj. Mé smutné, přesmutné koníky khain aj vaj; aj vaj. Mé smutné, přesmutné koníky khain. Konec.

Počínajíc Novým rokem až do svátku Tří králů, v Kojetíně -podle popisu Ondřeje Pische*) tři hoši chodí večery jako »tři králi«. Každý má na sobě oblečenu ženskou košili nebo bílou sukni, která je pod krkem uvázána, a na této splývá přes ramena až téměř po kolena ornát, obyčejně z červeného nebo modrého »cukrového« papíru zhotovený a ozdobený různými ozdobami z barevného papíru vystřiženými. Na hlavé trčí každému zlatá koruna s křížkem. Jeden z hochů má obličej a ruce černidlem na boty učerněny, ostatní dva mají jen pod nosem týmž černidlem označeny kníry.