Hoši, vlastně »králi« sestoupnou se tak, aby »mouřenín« stál vzadu za bělochy a bylo mu viděti toliko hlavu. Ukloní se a spustí sborem: 1,. My tři králi ideme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám. 2. Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka. 3. Daleká je cesta naše, až do Betléma cesta naše. 4. Přišli jsme k vám tři králové od východu mudrcové. 5. Jdeme ctíti a chváliti Ježíše Krista do Betléma. Při slovech »Ježíše Krista* všichni se ukloní. Na to dupnou bílí králi a po-

Obr. 17. Tři králové v Kojetíně. Fotografoval Ondřej Pisch.

kračují rozestoupivše se a hledíce na »černého«: 6. A co ty tam, černý, vzadu, vystrkuješ na nás bradu? »Černý« dupnuv sám, vkročí mezi dřívější do prostřed zpívaje sám: 7. Co se vám zdá, že jsem černý, vždyt jsem z té mouřenínské zemi. 8. Slunce je toho příčina, že jest má tvář opálena. 9. Slunce je drahé kamení pro Kristovo narození. Činím svou poklonu, činím svou poklonu. Ukloní se dvakrát. Po té zpívají všichni společně dle prvního nápěvu: 10. Tři králové od východu jak spatřili jasnou hvězdu. 11. Hned své koně osedlali a své dary sebou brali. Na krále se ptali, na krále se ptali. 12. Když přijeli k městu tomu, tomuto řeči (?) Betlému. 13. Král Herodes z okna koukal, viděl tři krále z daleka.