str. 59
Z. Winter v Dějinách kroje upozorňuje na podobné maškary v německém rukopisu Hieserle z Chodů, nyní v Museu král. Českého.
Zastavuji se již u jména klibna. U nás v Jihočesku říkají buď »klibna« nebo »chlibna«. Dlužno souhlasiti s názorem, vysloveným od Soukupa, že srovnání Jungmannovo s domnělou bohyní Klimbou, o které totiž Hájek vypravuje, že jí Tetka obětovala, není šťastné. Byl jsem laskavě upozorněn, že ve východních Čechách říkají koni (kobyle) »chlipná«. Z názvu »chlipná* snad mohlo vzniknouti (jak v Jihočesku říkají) »chlibna« a odtud »klibna«.
Obyčej s klibnou utkvěl mi v paměti z dob dětství. V rodné vesnici mojí, v Kostelci u Voiiíka v Táborsku pravidelně chodívala chasa s klibnou o vánocích a nej-raději ten večer před Třemi králi. Na dlouhou tyč nebo na tlouk, kterým se tluče mák, navážou hra-chovinu, a to navlečou na pytel aneb ovinou bílým plátnem. Černidlem vymalují dvě veliké oči, nozdry a hubu; na hlava takto upravenou dají koňskou ohlávku a zavěsí zvonec. Hlavu tuto vezme jeden chasník, do rukou za vyčnívající tyč, za ním si stoupnou bud dva nebo tři hoši, chytnou se za ramena, hlavy přichýlí na ruce a přehodí přes sebe velikou houni nebo plachtu. Jeden vede klibnu za uzdu, jiný si na ni sedne a před nimi jde vůdce, majitel.
Klibnu doprovázejí obyčejně dva »kozlíci*. Tito jsou vypraveni asi takto : Hoch
