rozštípne silnou hůiku a do rozklepu vloží starý, černý klobouk, smáčknutý se strany, nebo někdy také čepici. To drží před sebou, maje přes sebe přehozenou houni nebo kožich obrácený srstí navrch.

Obchůzka se děje od stavení takto : Nejdříve vejde do sednice =>klibnář«, »vůdce«. Po obvyklém pozdravu prosí hospodáře »za nocleh pro sebe i pro svoje lidi.« Když hospodář svolí, zavolá na klibnu. Kozlíci zůstanou za dveřmi. Klibna leze s hurtem do sednice. Na pokyn klekne a jezdec sleze. Podává všem ruku, potřásá, vyptává se ledaco, často žerty tropí, hlavně v hospodě, kde bývá veselá společnost. (Pamatuji si na příklad jak, zatím co jsme se »pod pícku* za kamny úzkosllivě schovávali, čtveračivý

Obr. 28. Masopustní tance řeznické v XVI. století.

soused Sedláček rozpřádal s klib-nářem hovory, soused Kříž a Křivánek smlouvajíce kupovali klibnu, vytýkali jí však vady, obyčejně Vít, Štván a Štváník, až se oháněla, poskakovala a pod.) Potom poděkuje klibnář hospodáři a hospodyni, přejí všeho dobrého a »Božího požehnání na tom doby tečku« a odejdou s přáním »dobrou noc«. Sotva klibna zavřela, řítí se nezbední »koz líci« s mekotem do sednice a nastává rej. Kozlíci prohánějí svobodná děvčata po sednici, po kamnech, okolo stolu a snaží se trkati je růžky. Zatím vylézají děti z koutů,

Obr. 29. Jihočeská klibna z Miroticka. Kreslil Mikuláš Aleš.