vili, rozprávějíce sobě také o významu konopí ve veselostech maso-pustních.

Rozprávka o jedné pěkné paní jménem Salomeny a o jejím velmi netrefném manželu. Bylo jednoho zimního času vo masopustě, kterýžto čas lidé bohatý i chudý obecně nad jiné časy veseli bývají, spolu se radujíce, jedni s druhými, že mnozí celý rok se viděti nemohu, až na ten čas a tu spolu mají utěšení a sobě se zakazují na celý rok, což milosti v světě mladým lidem přísluší, a také toho času i báby některé, netoliko mladé, pěkné paní veselý bývají, nemohúli jinač, ale kožich na ruby obrátíce, chodí, aby vždy jim směšno bylo. Přihodilo se v jedné krajině k západu slunce na jednom vysokém zámku, kteréhož nepotřebí mi jmenovati, jedna velmi pěkná paní na tom jistém zámku měla jest obydlé své a ta jistá paní slula Salomena a znamenitého rodu jest byla a mladičká v letech šestnásti neb sedmnásti a tak ušlechtilá byla a pěkná, že by bylo o její kráse a spanilosti a lepotě její mnoho psáti a praviti; ale nemuóž' člověk tak mnoho praviti, aby toho více hodná nebyla. Než tak krátce pravím, podkuž já ji znáti mohu, že s každú v světě najpěknější ve všem se srovná. A k tomu co má pěkná paní lepoty a krásy míli, to vše muož na ní shledati, k tomu ctná, dobrá a milostivá každému chudému i bohatému.

I byla jest ta přepěkná paní jednomu muži daná, dosti potvornému a k ní časem velmi netrefnému a k tomu příliš skúpému, ješto on nikdá nebyl jest jí hoden vedle svého řádu a způsobu . . . pro jeho k ní přílišné netrefnosti, kteréž jest jí bez jejího provinění okazoval a jí k takové žalosti a smutku připravil. A k tomu jest bylo rozuměti, že jest ji také . .. ne velmi dobře opatroval, kdež toliko chlubením a lživými řečmi, kdež ta pěkná, mladá paní to ot něho všecko by byla ráda trpěla, jedné aby ji tak nuzně nechoval a kratochvíle jí poctivé s dobrými lidmi nebránil. To jest ta pěkná paní žádným obyčejem nemohla sobě vymysliti, kudy by jej byla mohla k tomu přivésti ani pěknú řečí ani lísáním, že mi se tak zdá, ktož na světě chce býti trefným člověkem, když by tu pěknú paní a mladú znal, že by jí každý v tom litovati musil a měl pro její trefné a poctivé obyčeje.

Dále vám chci pověděti o jejím masopustu, o kterémž napřed povědíno jest, a o její kratochvíli při tom masopustu s tím jejím po-tvorným mužem, k ničemuž nehodným, kterýž netoliko tak pěkné paní jest hoden, ale dobré . . . hoden nebyl. Neb tak se jest přihodilo té pěkné paní, když měla najveselejší býti a tu chvíli ten potvorník mluviti s ní nechtěl a tomu jest nerozuměti jinak, nežli z té příčiny jediné, aby ji na ten čas prázden byl, aby se jí odhněval a toho nečinil, což lidé lidem činí o masopustě mladí i staří, neb tehdáž lidé rádi k k o -nopiem podvorávají. Tu jest ten potvorný padúch, jiného jí nemoha k žalosti učiniti, s jinými tancoval a vesel byl a s ní nemluvil. Ta jistá pěkná paní vidúe takového muže k sobě, dala se jest v takovou žalost a v pláč ten masopust za všecku svú kratochvil, že mi