co své přirozené cti měla pro padúcha uškoditi, co najméně, než to sobě proti tomu muži vzala, aby jeho takové milosti, kterúž k němu prve okazovala, prázdna byla a naň, což najrnéň bude moci, aby laskavá byla, aby pak chtěla jej milovati tak, jako prve, toho jest srdce k němu míti nemohla, aniž chtěla až do smrti, než to dobře vím, ktož ji znali, tu pěknú mladú paní, že sú za to Pána Boha prosili, aby jí Pán Buoh od takového muže pomohl, neb jest jí k ničemuž na světě nehodil se, než aby jí protivenství a žalosti divné činil a každého kroku nevěřil, kteráž jest nic nešlechetného pro svú čest mysliti nechtěla, ale pak, jakž jest koli činila a činí, nemá jí žádný v světě člověk z čeho vinu dáti, než jako na mladú, pěknú paní sluší. Daj Pán Buoh jí v tom štěstí, aby se jí vedlo vedle vuole její a jí ráčil pomoci od potvorného padúcha, kterýž k ničemuž lidem ani Bohu není a našich milých panen, aby ráčil milý Buoh takových mužóv zprostiti. A ta jistá a pěkná paní jsúeí v světě zdravá, své mladosti a krásy mohla k své vuoli užíti, neb jest toho vždycky byla i jest hodná pro své šlechetnosti. Dajž to, Pane Bože, aby ho zbavena byla, čím spieš, tím lépe. Amen. — — —

Nehodný muž onen úmyslně nevšímal si ženy, aby se jí vymstil a hněvaje se na ni, vysmekl se tou záminkou z obvyklé a všeobecné povinnosti taneční, jíž byl vázán manželce; ale s jinými se radoval a tancoval. Zmínka, že mladí i staří o masopustě »rádi k konopiem podvorá-vají,« jest ovšem již nyní srozumitelnější; znamená, že lidé v ten čas tančíce, rádi vyskakují pro vyšší vzrůst lnu. Přípisek Přibíkův váže se s ní ve vnitřní shodě tak překvapující, že věru nedovedli bychom si pomysliti, že by paní Salomena byla usilovala obměkčiti manžela jinak než slovy: »Nehněvaj sě, ať sš konopie urodie!«

V obou cítíme patrný ohlas téhož zábavného obyčeje. — Skok v tanci — jak vysoko, tak vysoko len a konopě poroste, když se v ten čas pole orá. Kalendář Partlicia r. 1617 při únoru poznamenává: »Toho měsíce sedláci mají své pranostiky a naučení tato: Jestli slunce svítí na den Hromnic, sníh bude ještě větší nežli prvé, a len se obrodí; ženy vejše skákati budou.« Podobně usuzuje i Pranostika selská přetištěná r. 1710 ze skladby starší: »Len a konopě pěkně se obrodí, ženy skákat vejš

budou, to staří praví, v outerý ten právě masopustní.......« Stejně

prorokuje Sedlská pranostika vytištěná počátkem stol. XIX. v Jindřichově Hradci: »Svítí-li slunce na den Hromnic jasně, sněhové větší budou, věz neomylně. Len a konopě pěkně se urodí. Zeny skákat vejš budou, to staří praví. V outerý tu právě masopustní, všech anjelů slavnost tu činí.« —

Táž zábavná pranoslika udržuje se po celé století XVIII. i trvá i potom až na naši dobu, jak dokazuje literatura zvykoslovná, z níž sebral prof. Soukup ukázky zajímavé, souhlasné s tím, co jsme již v této knize seznali. Hanuš poznamenává, že na konec masopustu v Cechách scházejí se vesničané večer v hospodě, kde při tanci co možná nejvýš vyskakují ... a domnívají se, že se jim len, obilí a zelí toho roku uvedou, čím více a výše skáčí ten den. Zajímavá jest i zmínka o vo-