Předchozí 0103 Následující
str. 98

raěkáeh na Klatovsku. Přistrojí muže v medvěda, obalivše jej dlouhou slámou žitnou a pšeničnou. Na hlavě má vysokou čepici kuželovitou. Hospodyně tancujíce s ním, přejí si, aby tráva a obilí vyrostly nad výšku tohoto muže.

B. Němcová píše podobně při počátku voraček ve Stráži na Doma-žlicku. Bárta potkav Markytku u hospody v neděli masopustní, hned spustil: >No, tentononc, kmotra, musíme si také zatančit spolu. Ty abys měla dlouhý len, a mě aby se žíly pod koleny nezkrátily!* Třetí den ráno chlapci chodili po vesnici; přestrojovali se všelijak, škádlili kde koho, a každá stará babka, kterou napadli, musila s nimi skákat. »Hodně vysoko, hať je dluhé konopíN volali, vyhoupnuvše každou do výše. Němcová vypravuje jinde o chození chlapců s rožněm na Domažlicku, jak jsme podobně seznali na Moravě. Vešedše do světnice, stanuli u dveří a točíce rožněm opakovali: »Dejte šišku na špičku . . .«, až hospodyně jim vetkla dlouhou šišku usmaženou na rožeň. Chlapci chytali v ty dni i baby do kola, skákajíce s nimi a pozdvihujíce je do ^vysoká volali: aby vysoké konopí bylo.

Rozšířeno jest všeobecně v lidu českém pořekadlo (zevrubně uvozuje Soukup): »Jak dívky o masopustní dni skáčou, tak vysoký jim vzroste len,« nebo »jak vysoko holka o masopustě skáče, tak vysoký bude mít len.« Na Hořicku tvrdí, že na konec masopustu »jak vysoko děvče, mladík skáče tyto dny, tak vysoko vyroste len. Dle Krolmusa koncem masopustu na Králohradecku »matky též tančejí, čím vejš vyskočí, tím prý větší len vyroste, místem ječmen a j. plodiny.« Vůbec leckde lze pozorovati, že i pověra mění se poměry národohospodářskými; tata právě zanikala namnoze, když tam přestali pěstovati len a konopí, nebo byla přenesena na jiné rostliny užitkové, jako na př. na Smíchovsku a Zbraslavsku, kdež v úterý masopustní nikde se nepracuje, nýbrž v hostinci při hudbě tančí, aby byl dlouhý ječmen a hojně zemčat. Tančí se prostě, nečiní se již zmínky o skoku v tanci.

Zábava tato bývala a dosud udržuje se na Moravě. Srv. doklady již uvedené. Na Rožnovsku říkají: »Jak vysoko děvče v končiny (to Jest v poslední dni masopustní) skáče, tak vysoko len uroste*. »Jak vysoko chasa v končiny skáče, tak vysoko urostou konopí a len.« Na Přerovsku a Prostějovsku chodí chasa v úterý masopustní ráno s hudbou po dědině, vybírá vejce, slaninu, koblihy a j. i příspěvky peněžité na večerní společnou hostinu. Hudba je provází, v každém domě zahraje kousek a chasníci zatančí s hospodyněmi a dcerami domácími »na len a konopě.* Na Valaších a na Brodsku, kde se chodívá s medvědem, když tento přijde do stavení, zatančí s domácí dcerou dvakráte do kola »na konopě a na len.« Kde by nezatančili s medvědem, těm by se konopě ani len neurodily. Mladíci na Vsacku při chození s medvědem tancovali: »Toto bude na konopě, toto bude na len, toto bude na cibuli, toto bude na křen!« Skok v tanci masopustním a domnělý vliv jeho na výši konopí zná i lid slovenský. B. Němcová vypravuje, že každá stará babička, byť i vyschlá jako krkoška (vinný pařez), poskočí o fašankách, o hodech


Předchozí   Následující