masopustních, aby měla vysoké konopí. A což teprve veselostí rozháraná mládež, té nohy od tance ani neustávají. V masopustní pondělí a úterý chodí mladí chlapci s rožněm (buď celým železným nebo dřevěným s železným hrotem). Vešedše do izby, vhodnou rožeů do stropu a točíce se pod ním do kola, zpívají píseň, končící: »Hopsa, chlapci, do povály, abyste vysoké konope mali.«

Zajímavá pobídka k masopustnímu tanci pro len a konopí hyne a jistě brzy vyhyne s ostatními veselostmi lidu československého.

K masopnstním kratochvílím na Valašsku přidružila se ve Vsetíně zvláštní zábava, chůze s vlkem po domech. Vsacané, »poddaní městečka Vsetína*, byli dne 1. ledna r. 1613 od pána svého, Albrechta z Valdštýna, »na věčné časy* od všelikých robot osvobozeni. Povinností jejich bylo jediné: »víno panské do sklepů vpúštěti a je na šenky vytahovati* a pak >na jeden den na hon jíti na medvědy a vlky.« Čím více se však Vsacko a Valašsko vůbec vzdělávalo a zalídňovalo, tím více mizelo také těchto šelem. Medvědi dokonce sice vymizeli, ale vlci zůstávali nicméně ještě vždy postrachem obyvatelů. Mimo to vyhrnul se ještě občas nějaký vlčák a výjimkou i nějaký huňáč přes hranice uherské (jako někdy až posud) a rozmnožoval takto svízel osadníků. Tu bylo třeba dravce tyto stíhati v čemž povinni byli Vsacané pánům pomáhati. Ještě v rocích čtyřicátých XIX. století, jak vypravují starší lidé, zavítal vlk zcela na blízko města Vsetína, ano potuloval se prý mnohdy v noci i po ulicích městských. Nebylo tedy divu, že byl strach před těmito dravci veliký. Proto když hajní panští zastřelili vlka, stáhli s něho kůži, vycpali ji a chodili s ní v městě dům od domu, žádajíce nějaké odměny, která se jim milo-ráda udělovala. Zvláště pak chodívali v končiny s -takovým vycpaným vlkem, zpívajíce u každého domu: »Otvírajte sa dveře, jakési zvíře k vám leze. Má to veliké zuby, až tomu trčíja ven z huby. Beránečka mělo za mládenečka a ovečku za družičku. Ani sa teho nelekajte, ani před tým neutíkajte. «*)

Řeznické cechy mívaly o masopustě zvláštní zábavu s kozí kravskou, upravenou v tak zvané pádlo. Chodili s napjatou touto kozí a vyhazovali do výše svého druha, obyčejně mladšího, robence, za všeobecné veselosti a zábavy diváků. Pak značilo »vzíti někoho na pádlo« zmítati někým skutkem i slovem, žertovati s někým, »špadrnáčky« s někým tropiti.