Předchozí 0137 Následující
str. 132

mámo, černý šorec máte, také-li nám do košíka kúsek slanin dáte? Tudy nám nedali, tudy nám dajú, zabili komára, slaniny majú.*)

Na Brodsku v pondělí a v úterý masopustní chodí po dědině »babk o v ní ci«. Tři pacholci svátečně odění opášou se květovanými šátky, klobouky si ozdobí »vonicou« a do ruky vezmou »paloše«. Z ostatních pacholkův jeden nese koš na vejce, druhý rožeň na slaniny, třetí měch na obilí. Všedše s hudbou do domu zpívají:**) Fašanky, fa-šanky, velkonoc bude, prodáme kožúžky, teplo nám bude. Pod šable, pod šable ai pod obušky, všecko my bereme ai plané hrušky. Fašanky, fašanky, můj milý pane, dajte nám slaninky jako dvě dlaně.

V jiných dědinách chodí >hřebenář« buď v úterý neb až na škaredou středu. Jest omotán slámou jako »medvěd«, jede na ohřeble provolávaje: »Na hřeben! Staré baby kolozubé, na hřebeň!« Baby ho polévají vodou.

Na Zábřežsku chodila chasa po dědině »na voračku«; s dovolením i po sousedních dědinách, vybírajíc obilí. »Voračka« říká se také penězům, jež děvčata v masopustní muziku skládají na talíř. Milá milému podá po straně »voračku slepou«.

Na Bzenecku chodí >po škárkách«, na Vsatsku »po šablo-vání«, vybírajíce slaniny.

Na Velkomeziříčsku v úterý masopustní chodí chasa s muzikou po dědině. Potancují v každém domě, a každá svobodná musí dáti šátek, nebo jí ho vezmou. Šátky skládají do » krabice «; ve středu po kostele je roznášejí. Každá si vybere a vyplatí stůj.

Na Brodsku končí se masopust v úterý >káčerem«. Tanečníci pochytají se za ruce, vůdce zpívá: Chodí kačer po baririě, kačka za ním poskakuje. Počkaj, kačka, budže rvačka, a po rvačce kolébačka, — -a vede je všecky do řeky nebo do potoka, kdež tancují. Který kterého může, hodí do vody a máčí ho tam, čemuž říkají »konopice máčaW. Na Brněnsku v neděli po ostatcích bývala u stárkové »pučálka" a rozstrojovalo se »pravo«. Děvčata nachystala pučálky, koblihův a uzeného masa, ehashíci koupili piva a kořalky.

Zasaďovaiy se děvčata na Horácku na Moravě.

Na Horácku***) v neděli smažila hospodyně šišky z vejražky a v úterý smažila bílé šišky, věnce a křupance. Chasa dostávala v úterý odpoledne od hospodářů něco ovsa, od hospodyně šišky, křupance, a dcera nebo děvečka jim na hůl, kterou dva na ramenou nosili, dala věneček. To vše pojídali až na škaredou středu. Nosili sebou kořalku a všem domácím zavdali. Měli sebou hudbu, ale ta byla vždycky slabá, neboť ostatky se


*) František Bartoš, Naše děti. V Braě 1888, str. 279. Sí-v. Sušil, Moravské písně. 1860, str. 752.
**) Frant. Bartoš, Moravský Lid. V Telči 1892, str. 32—33. ***) Jos. Dufek, Naše Horácko. Ve V. Meziříčí 1893, str. 334-335.

Předchozí   Následující