slavily všude a o muzikanty byla bída — vzal se, kde kdo byl. Byla také maškaráda. Pán, paní, žid a cikán, kteří hleděli se dostati hospodyni do kurníku na vejce, a kde se co dalo, sebrali a hospodyni zase to prodávali.

Asi o 10. hodině večerní se zasaďovaly děvčata. Stárek vzal stárkovou, potančil s ní a strčil ji za stůl, načež učinili tak ostatní chas-níei s druhými děvčaty. Když byly za stolem, přinesli talíře jeden na druhém. A nyní děvčatům zazpívali: »Šimle, šimle, přivezte mně z Vídně, šimle, šimlovaty — pěkně grošovatý.« Nyní dávala děvčata jedna po druhé na talíř. Stárková bývala od chlapců podplacena, a to proto, aby i ostatní děvčata také tolik dávala, co ona. To bylo nějakého domlouvání, aby ještě přidala, tu hned ji hladil a ba zase bral za krk, jen aby něco přidala. Když se děvčata vyplatila, donesli jim chlapci mísu šišek, pivo a kořalku. Potom se tančilo do půlnoci. Jak bylo po půl noci, ani noha v hospodě nezůstala. Na škaredou středu zase se sešli, udělali správu se šenkýřem a potom šli pochovat ostatky. Která holka neplatila, na tu si počíhali, chytili ji a na sáňkách bývala vozena od chasníka po vsi. Dala-li si holka tak pozor, že ji nemohli dostati, udělali ze slámy ženskou, oblíkli ji do sukní, před domem, ve kterém holka bydlela, ji posadili na sáňky — po vsi ji povozili a před týmž domem ji (věchet) zastavili (a byl-li na vsi rybníček, tak ji potom ještě utopili). Na konec si sebrali na mši svatou.

»Vybírání na chromého* koná se*) v Kyjovicích, Těškovicíeh, P. Po-lomi i v okolí. Asi týden před koncem masopustu vybírají pacholci na chromého. A světitou hanbou by pro každou dívku bylo, kdyby »na chromého* doma zůstala. I šetří se peníze již dlouho před chromým, aby děvucha aspoň dva stříbrné rýnské mohla na talíř hodit.

Pamětníci vypravují: »V každé chalupě se žehlí, až pot s čela běží. Kde jaká hedbávná šňůra v truhle, ta se ohledne, hodí-li se na chromého. Nehodí-li se, zaběhne děvucha do Bílovce anebo do Opavy pro nové. Mužský každý se má tehda zle, ten aby úst neotevřel. V den určený, obyčejně pondělí, hraje muzika již o čtvrt hodině na dědině. To znamení, že se třeba »uvíjať«, aby tanečník se svou tanečnicí nepřišel neskoro. Vstoupí do chalupy chasník, za kloboukem stojačku a košili jak křídu. Když vstoupí do jizby, děvucha jest nastrojena v »leknicoch jako snih a ma fortuch ukosinový s legoma«. Vlasy spleteny do »ajzybony< a ve vlasech jehlice s pěknou paličkou. Nyní prosí matku o propuštění děvuchy. Totě se ví, že po křesťanském naučení bude propuštěna. A tak jdou na chromého do hospody, kde již je živo a všecko vystrojeno. Okolo sedmé přinesou do prostřed světnice pacholci stůl servetem pokrytý, na