štolo je pěkný talíř, papír a tužka. Ku stolu přivedou pana starostu nebo radního s prosbou, aby vybíral na chromého čili »kozelka«.

Hudebníci spustí veselý kousek a všecky páry tančí. Tu zastaví =e u štola starostova dcerka a dá na talíř svůj dar. Po druhém kole zastaví se zase druhý pár, aby tanečnice svůj dar složila. I poněvadž muzika nepřestane hráti, dokud všecky tanečnice na chromého nesložily, trvá tato ceremonie dosti dlouho, než se do 30 rýnských složí. Pak se páry a vybrané peníze spočítají, hudebníkům se zaplatí a přidá zpropilné. Přebytek zasláno pacholkům. I tančí se potom do vůle.«

Ve Slavkovu ve Slezsku, jako jinde mezi lidem československým vodí »medvěda«. Chlap se ováže hrachovinou, zvonkem zvoní a sbírá peníze. Sebrané dary chasa v krčmě »prolope«. Zajímavější jest chůze s ďáblem. Ve Slatině chasa chodí v pondělí ostatkové s »djablem«.*j Někdo z chasy dá se omotati slámou, opásati řetězem — a djabel ustrojen. Mimo djabla dva mladíci dají si larvy na tváře, oblekou se do obráceného kožicha; tito dávají domácím, kam přijdou, počastnou (kořalku). Ještě jiní dva přistrojení za roby vybírají dárky do košů. Muzika (housle, harmonika, trouba) provází komonstvo ďáblovo. Dárky (maso, vejce, slaniny) v hospodě se prožijou. »Barboru« pochovávali ve Skalici v úterý ostatkové. Barbora byla zavinuta v hrachovině. Na konec masopustu hraje hodný stařeček vnoučatům na »brumlu«; aby rychleji tancovali, napomíná: »Enem Janku, enem zhusta, dy je konec masopustaU

Posudek čili shromáždění celé obce konal se na konec masopustu. (Malonovice.) V neděli byla muzika pro mládež; v pondělí přišli muzikanti do fojta, též hospodský s nápoji dal se najíti. Občané napřed uspořádali účty, a pak zasedli ke stolům. Za veliký stůl usadili se »úřadníci« a sedláei, a za malý pasekáři a chalupníci. Předkládalo se maso, koláče, buchly. V úterý fojt urovnával spory mezi občany; po vykonání spravedlnosti zase byla občerstvená. Když se schylovalo k popelci, pustili se i staří do tance a jak kdo mohl nejvíce vyskočit, lak skákal, aby oves veliký urostl. Tak to šlo až k půlnoci, ale na popelec se nepřekročilo; ráno unavení šli do chrámu Páně a jdouce domů tiše si notili: »Vale, marný světe, vale ti dávám . . .«

V Kateřinkách chodilo se »s muákou«. Činili tak selští synové, že najavše sobě hudebníky obcházeli po domech, kde měly dcery. Kam nepřišli, přijato bylo za velikou urážku. Přišedše do domu, dostali nejen